O tom, jací (ne)jsou osobní strážci vysoce důležitých osob pro chod státu, však ví Zdeněk Šarapatka i nyní víc než dost. Povyprávěl o tom ParlamentnímListům.cz.
Vy jste pracoval před časem na pozici, kde jste se s osobními strážci ústavních činitelů setkával - jaké byly tehdy Vaše dojmy?
Stejně jako v jiných profesích ani tady se nedá úplně paušalizovat. Mezi metrosexuálními ochránci, kteří trávili spoustu času u zrcadla, i za tmy si užívali černých brýlí a se spirálou v uchu chodili snad i spát, jsem se setkával i se skutečnými profíky, kterým šlo hlavně o to, co dělají. A ne jak u toho vypadají. Právě ti byli už tenkrát dost naštvaní na poměry a na šéfy v ochranné službě a často odcházeli od policie.
Můžete být konkrétnější, jaký v nich byl největší rozdíl?
Prostě jedni mezi sebou soutěžili, komu z nich tyká premiérova manželka, jestli můžou dojet nakoupit „Šárině“ a kdy zase budou hlídat premiérské dcerky a roztomile na ně žvatlat…Dělali ze sebe blbce a ono se to líbilo! Druzí se zatím vzdělávali, zdokonalovali, ale premiérské přízni – světe div se - moc netěšili....
Více rozhovorů ZDE
Máte pocit, že situace, ke které došlo v pátek vůči našemu prezidentovi, se mohla za určitých okolností klidně stát i dříve?
Určitě mohla. Na úřad vlády chodila spousta anonymů od nejrůznějších šílenců, kde zmínky o smrti nebyly výjimkou. Ale pokud si pamatuji, omezilo se to nanejvýš na podříznutou slepici před premiérským bytem, nebo nebohou kočku přibitou na jeho dveřích. Strach byl ale naproti tomu velký z ekonomické mafie, to když se premiérovi zalíbilo v roli personalisty české ekonomiky. Když pak přišla nábojnice v obálce, byly z toho málem policejní manévry. Doba byla ale opravdu jiná. Takový příval společenské agrese a vzájemné nenávisti nejen k politikům a politice, ale i v běžných mezilidských vztazích tu stoprocentně nebyl.
Co Vás na té situaci v Chrastavě nejvíce překvapilo?
Ta katastrofální nečinnost kolem - a nejen těch ochránců. Liberecký hejtman s naprosto stoickým klidem hledí na pistoli v prezidentových žebrech. Možná nikdy neslyšel o chicagském starostovi českého původu Čermákovi, který při atentátu na prezidenta Roosevelta nastavil atentátníkovi vlastní tělo. A umřel. Pan hejtman se na útočníka pěkně usmál.
TÉMA: Střelba na Klause
Po internetu běhá již celá řada vtípků na téma bodyguardů - můžete třeba i s nadsázkou říci, do jaké míry je český bodyguard rozdílný od toho filmového, ztvárněného Kevinem Costnerem?
Teď jste mi připomněla jednoho z těch zmíněných policejních supermanů, který uměl dokonce celé Costnerovy monology z Osobního strážce. No, tak velké rozdíly tu zpětně nahlíženo snad nebudou, alespoň co se týče happyendu. Ovšem nutno podotknout, že i jedna z premiérských manželek také měla slabost pro svého osobního strážce…
Abychom však nebyli nespravedliví - snad existují i spolehliví ochránci lidí, kteří jsou důležití pro chod státu či ne?
Jistě existují. Ti, které jsme viděli po boku prezidenta republiky v Chrastavě k nim ale bezesporu nepatří. I když se to Klausovi odpůrci snaží úporně bagatelizovat, útok na hlavu státu prostě nelze přejít, ať se prezident jmenuje, jak chce. Dnes je to prezident, zítra možná premiér, pozítří šéfové parlamentních komor, partají, pak soudci, státní zástupci, černí, žlutí, senioři, gayové…a pak třeba vy. Tohle přece vůbec není o Václavu Klausovi a podivínských maskáčích s pistolí. Je to především o těch, kteří využívají naší „blbé nálady“ a ženou nás na barikády: Proti všemu a všem...
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
