Zástupci vedoucího kanceláře prezidenta republiky Petru Hájkovi tato petice, která vyzývá, aby se Česká republika připojila ke smlouvě o fiskální unii EU, připomíná podobné petice a výzvy z doby komunismu na podporu solidarity se socialistickým táborem a Sovětským svazem.
Pragováci a omezená suverenita
“Když se tato výzva objevila, nejprve mě napadlo, že jde o typickou pátou kolonu která má v zájmu protivníka rozložit zemi zevnitř. Pak jsem si uvědomil, že tak vážné to není, že se to spíše podobá Antichartě. Ostatně mnohá jména by tomu napovídala. A jejich pozdější výmluvy, že vlastně ani nevědí, co podepisovali, to by na to také sedělo. Jenže ani tato analogie není přesná. Nejvíce mi to svým duchem asi připomíná ´slavný´ dopis 99 pragováků z července 1968 do Sovětského svazu. Psali, že to takhle nejde dál, že Československo musí zůstat součástí socialistického tábora. A – také kvůli nim – zůstalo. Brežněvova doktrína ´omezené suverenity´ není mrtvá, jak se v listopadu 1989 mnohým z nás zdálo. A žije i duch ´věrných pokrokových pragováků´. V Řecku se určitě neobjeví. U nás je to tradice,” povzdechl si vicekancléř Hájek.
Celá petice ZDE
Hájek připomíná, že pravidelně, když se naše země protivila velmoci, která si na náš stát aktuálně činila nárok, objevila se nějaká velmi podobná skupina „uvědomělých“.
Věční komsomolci a kolaboranti. Za třetí říše, Sovětské unie i Evropského svazu
“Vzpomínám, jak jsem nevěřil svým očím, když jsem si v dobových novinách prohlížel fotografie z manifestace Čechů za Říši a poznával tam spoustu známých intelektuálů, umělců a novinářů, kteří později stejně oddaně budovali komunismus. To jsou ti věční svazáci, komsomolci za všech režimů, intelektuální avantgarda, pokrokoví světoobčané, kteří vidí dál než jen na ten ubohý ´čecháčkovský dvoreček´. Kolaboranti z přesvědčení. Pragováci naší doby. Legrační i hroziví,” říká Hájek.
Petice Tomáše Halíka, Jiřího Pehe, Moniky Pajerové a spol. je podle Hájka stejně tak směšná i vážná. “Je tragikomická. Jako dopis pragováků. Smáli jsme se jim, ale pro vládce Sovětské unie to byl současně argument o vládě odtržené od zájmů lidu a nutnosti ´bratrské pomoci v zájmu světového míru´. To mi už zní trochu povědomě. A ještě více slova pokrokového pragováka Tomáše Halíka, signatáře petice: ´Demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu´.
“Kdepak Anticharta, ta je ještě daleko před námi! Jsme teprve na začátku „obrodného procesu“. A jeden jejich Dubček už ohlásil kandidaturu na Hrad,” uzavřel své zamyšlení Hájek.
Psali jsme:
Vídeň, Berlín, Moskva, Brusel
Podobně jako Hájek se již před nějakou dobou vyjádřil Václav Klaus. „Mně se zdá, že zde narůstá nový pohled na vystupování českého politika v zahraničí, že se bohužel znovu vracíme k neblahým tradicím naší země a že vystupování českého politika v zahraničí chválíme jen tehdy, jedná-li se o servilní přitakávání mocným…jak jsme na to byli desetiletí či staletí zvyklí při jednáních tu ve Vídni, tu v Berlíně, tu v Moskvě a teď snad v Bruselu. Myslím, že je řada našich politiků, kteří se vždy s určitým mocným zahraničním příznivcem za zády snaží likvidovat politického protivníka denunciacemi z údajně nedostatečné lásky a loajality tu k tisícileté říši, tu k Sovětskému svazu a dnes málem by se chtělo říct k Evropské unii.“
Klaus také o EU poznamenal: „Socialisté vždycky chtěli, aby se proletáři všech zemí spojili. Předstupněm či předobrazem postmaastrichtské Evropské unie byl Sovětský svaz, jeho národnostní politika, už od roku 1917.“
Hájek je rád, že Akce D.O.S.T. pořádá v pondělí 20. února od 18 hodin na Novotného lávce v Praze debatu na téma, zda lze Evropskou unii ještě reformovat, nebo zda by měla Česká republika vystoupit. Zde by měli hovořit například europoslanec ODS Ivo Strejček, děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík, senátor Petr Pakosta či exporadce prezidenta Václava Klause Petr Mach.
Přátelství se SSSR
Dopis 99 pragováků, zaměstnanců Automobilových závodů Praha, použil sovětský vůdce Leonid Brežněv jako alibi pro invazi do Československa v srpnu 1968. Sověti ho měli v ruce jako ukázku toho, že v Československu existuje Brežněvovými slovy "strašně početná skupina obyvatel, která nesouhlasí s reformami".
Dopis 99 členů strany, nestraníků, členů Lidových milicí, mládežníků z vysočanské Pragovky a jejich rodinných příslušníků byl prostřednictvím sovětského velvyslanectví v ČSSR zaslán do Sovětského svazu. Byl vyjádřením znepokojení nad stavem ČSSR a zdůrazňoval věrnost a přátelství k sovětskému lidu.
„Drazí soudruzi! Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme očekávat. Nikdy nepřipustíme, aby se vrátily předválečné nebo předúnorové poměry. Podle slov našeho Klementa Gottwalda střežíme jako oko v hlavě naše přátelství se SSSR a prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně politou krví nikým, ať sedí na místě sebevyšším. Víme, kdo jsou naši přátelé, víme, kdo je náš spojenec, víme, kdo nás nezradí, na koho se máme obrátit v nouzi nejvyšší,“ psalo se v dopise pragováků.
Přátelství s EU
Autoři nynější prounijní petice důrazně vyzývají vládu České republiky ke změně rozhodnutí nepřipojit se k evropské smlouvě o fiskální unii, která zavádí omezenou suverenitu v rozpočtových otázkách. Jsou přesvědčeni, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace.
„Také proto taková demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu,“ varují autoři petice.
Petici podepsali například religionista Tomáš Halík, politický komentátor Jiří Pehe, předsedkyně Ano pro Evropu Monika MacDonagh Pajerová, socioložka a zakladatelka Gender Studies Jiřina Šiklová, filozof a bývalý prezidentský kandidát Jan Sokol, bratr Václava Havla Ivan M. Havel, sociolog Jan Keller, Kardinál Miloslav Vlk, předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka, předseda lidové strany Pavel Bělobrádek, europoslanci Zuzana Roithová a Libor Rouček, exministr Josef Zieleniec, exministr Cyril Svoboda, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, dále třeba novináři Jiří Peňás a Jan Macháček, filmaři Olga Sommerová, Jan Hřebejk, Fero Fenič, Jan Svěrák a Zdeněk Svěrák, politik a hudebník Michael Kocáb a další.
autor: Lukáš Petřík
