„Toto hnutí je nepochybně xenofobní a nebezpečné tím, jak propaguje politický populismus. Obecné referendum bez výjimek je absurdita, která má ke švýcarskému modelu přímé demokracie asi tak daleko jako Alpy ke šluknovským kopečkům,“ řekl o hnutí Úsvit Tomio Okamury v rozhovoru pro Právo známý politolog Jiří Přibáň.
A také politolog Jan Kubáček varuje před obecným referendem bez omezení i před zavedením principu odvolatelnosti politiků. „V momentě, kdy tento princip zavedete, vytvoříte z politického řemesla, které už má dnes v Čechách problém se zodpovědností, totálně nezodpovědné povolání, které bude postavené jen na honu po preferencích. Celý volební systém by byl paralyzovaný a nefunkční, protože politici by nebyli ochotni udělat žádné zodpovědné a případně nepopulární rozhodnutí, jelikož jim bude permanentně hrozit odvolání,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jan Kubáček. Vedlo by to prý k hitparádě populismu, které by se podobalo hledání pověstného Zlatého slavíka.
Psali jsme:
Odstrašujícím příkladem je Kalifornie
Politický analytik Jan Kubáček poukazuje na příklad nejzadluženějšího státu na světě - amerického státu Kalifornie, kde se princip odvolatelnosti politiků používá. „V Kalifornii to vypadá tak, že byla už několikrát totálně před krachem a bankrotem, kolabují státem poskytované služby, ale žádný politik si nedovolí jakkoli sáhnout na nějaké omezení, na otázku daní, finančního chování státu, protože v tu chvíli se mu v zádech objevuje nebezpečí, ke kterému už několikrát u řady politiků došlo – k odvolání,“ upozornil na odstrašující příklad ze zámoří. Výsledkem podle něj je, že politici se soustředí jen na honbu za popularitou, za všeobecnou přijatelností a náklonností lidu, na přípravu nových kampaní. Politika se točí v kruhu, lidé jsou přesto nespokojeni, protože chtějí některá zásadní principiální řešení, ale politici si je nedovolí riskovat, protože jim okamžitě hrozí tvrdá pomsta v podobě odvolání.
Vydíratelní politici s hrozbou lynčů za zády
Jan Kubáček konstatuje, že sama Amerika má s odvolatelností politiků velké problémy. Politika se mění na hitparádu populismu a hrozbu věčných lynčů skrz průzkumy a odvolávání. „Američtí politologové to nedoporučují zavádět do praxe, takže se obávám, že u nás poměrně rozšířenou politickou nezodpovědnost bychom tímto fatálním rozhodnutím ještě opepřili,“ konstatuje politolog. Politici by byli neuvěřitelně vydíratelní. I ta hrstka, která si dovolí občas vytáhnout nějakou podstatnou nepopulární věc, by byla naprosto vytlačena z politiky.
Psali jsme:
Okamurovi chybí ve sněmovně sto šest hlasů
Po předčasných volbách se objevuje šance na prosazení ústavního zákona o všelidovém (obecném) hlasování – referendu, s nímž česká Ústava už od roku 1993 počítá a který už více než desetkrát spadl v Poslanecké sněmovně pod stůl, protože poslanecké lavice většinou obsadily strany, které obecné referendum prosazují. Kromě Úsvitu také sociální demokraté, komunisté, lidovci i hnutí ANO. Ale obecné referendum bez omezení, které chce protlačit Tomio Okamura, je pro ostatní strany nepřijatelné, zvláště když by mělo podle Úsvitu závazně platit při jakékoli, i sebemenší účasti. Vzhledem k tomu, že k přijetí ústavního zákona jsou potřeba hlasy tří pětin zákonodárců, musel by Úsvit najít ke svým čtrnácti poslancům ještě dalších sto šest ve sněmovně.
Politolog se obává, že zůstane u nenaplněného slibu
Jan Kubáček připouští, že nyní máme k prosazení obecného referenda v Parlamentu nejblíže. „Pro určité vymezené otázky by zavedení obecného referenda na úrovni státu nebylo špatně, dalo by se doplnit do českého politického systému,“ souhlasí. Ale netají se tím, že je skeptický, protože jsme už mnohokrát zažili debaty třeba o změně volebního systému, kdy už ho všichni chtěli, ale pak to zablokovali malými detaily. „Právě v těch vězí pověstný ďábel,“ říká politolog a připomíná, co se dělo kolem přímé volby prezidenta. Takže i když ve sněmovně i Senátu dominují strany, které chtějí referendum, neuvěří, dokud prý nebude na stole společný návrh, který navíc ještě bude prodiskutován s ústavními právníky, a dokud nebude shoda i v těch pověstných nejdůležitějších detailech. „Obávám se, že to zatím zůstane u toho nenaplněného slibu, který máme v Ústavě už dvacet let,“ nedělá si velké naděje Jan Kubáček.
Psali jsme:
Radši nic než referendum bez omezení
Ale lepší nenaplněný slib než obecné referendum bez omezení. Politologové před návrhem obecného referenda bez omezení, o kterém jako kolovrátek mluví už od začátku předvolení kampaně Tomio Okamura, varují. „Když se podíváme do ciziny, neexistuje žádná země, která by používala neomezené referendum, která by připouštěla jakoukoli otázku, jakoukoli tematiku k řešení,“ upozorňuje Jan Kubáček. Vysvětluje, že vždy a všude je všelidové hlasování vymezeno poměrně striktně buď základním dokumentem státu, nebo některými nezadatelnými právy, případně vyloučením nějakých otázek, např. mezinárodního charakteru, nebo otázek sociálních práv a ekonomiky. „Bez omezení to nefunguje nikde, postrádalo by to smysl, všude je referendum využíváno jako vyvažující prvek v zastupitelské demokracii,“ konstatoval. Je to prý něco podobného jako v Americe, kde mají pověstný systém brzd a protivah. „Referendum je taková jedna z možných protivah, ale nikde nefunguje jako autorita sama o sobě nebo jediné možné řešení politiky, jako jediný stimul pro vytváření politických rozhodnutí,“ dodal politolog.
Nemůže to být monopolní prvek, hrozí zneužití
Referendum je možné zavést, ale vždy jen jako určitou korekci, určitou kontrolu nebo případně řešení něčeho společensky zásadního ve chvíli, kdy je daleko od voleb, kdy autorita politiků už není tak jednoznačná, nebo když jde o věc tak specifickou a zásadní jako například generační soužití. Všelidové hlasování se osvědčilo i na úrovni lokální, kde se stalo doplňkem politického rozhodování. „Nikdy to nemá být monopolní prvek, protože monopolismus v politice nikdy nefunguje a vždycky se velmi rychle zneužije,“ prohlásil politolog. Kdykoli v minulosti, když se tento instrument používal a převládl, nastupovaly prý nebezpečné trendy a docházelo k ohrožení společnosti.
Psali jsme:
Raději zavést možnost konstruktivního vyjádření nedůvěry premiérovi
Jestli bychom něco nutně potřebovali, pak je to podle Jana Kubáčka zavedení možnosti konstruktivního vyjádření nedůvěry premiérovi. Jde o to, že by poslanci mohli vyjádřit nedůvěru samotnému premiérovi, ale neznamenalo by to pád celé vlády. „To by bylo funkční opatření, v minulosti dokázalo zkonsolidovat, zklidnit země typu Španělska, Polska, Řecka i Maďarska, funguje to i v Německu,“ chválí politolog opatření, které může během několika dní řešit jakékoli krize v okolí premiéra. „To by bylo velmi užitečné, proto je zvláštní, že se to opomíjí. Jednou už to bylo na spadnutí, ale nakonec to propadlo sněmovnou,“ podotkl.
ČTĚTE I JINÁ VYJÁDŘENÍ POLITOLOGŮ PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ.
„Všem by nám to pomohlo. Krizí s osobami premiéra jsme zažili několik, zavedení této možnosti by bylo pro akceschopnost a určitou autoritu vlády vůči sněmovně a prezidentovi bohatě dostačující,“ je přesvědčen Kubáček. Ze zkušeností mnoha státu je jasné, že to vede ke zklidnění a profesionalizaci politiky a k jasnému rozdělení odpovědnosti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
