Ani několika desítkám vietnamských obchodníků, kteří tu zůstali, nenastaly zlaté časy. Občas nějaký Němec přijede pro cigarety, nevzhledné barvami zářící trpaslíky a skleněné koule, případně pro olbřímí krmítka, která jsou snad pro supy a ne zpěvné ptactvo. Řada místních podnikatelů si stěžuje, že město nemá koncepci na cestovní ruch, a že iniciativu kromě nedaleké bavorské Železné Rudy (Bayerische Eisenstein) převzaly například Kašperské Hory.
Velké nájmy a bezcitnost majitelů
„Akcí se tu pořádá zase ne až tak úplně málo, ale jsou na nich většinou jen stále stejní lidé a povětšinou místní,“ řekl nám jeden z občanů města, který nechtěl být jmenován. Představte si, že si sousední Bavoráci v jejich Rudě prosadili v objektu nádraží, které sousedí s Alžbětínem, evropské muzeum netopýrů! Možná šílenost, ale nějaké turisty to zas přiláká.“
Psali jsme:
Nebýt Špičáku, které je nejen zimní středisko, ale v létě také adrenalinové místo pro bikery, byla by tu nuda k uzoufání. „Pořád vymýšlíme nějaké novinky a klienti se nám rádi vracejí. I v té velké konkurenci sousedního Velkého Javoru,“ říká Vladimír Kasík, šéf Špičáku. O majetkových poměrech tady ve městě nechtějí lidé moc mluvit. Veřejným tajemstvím je, že mnozí rádobypodnikatelé nakoupili pár pozemků a nyní drží v šachu ty menší provozovatele lyžařských vleků a sjezdovek.
„Není nic veselého, když máte vlek a okolo to zas patří někomu jinému,“ nakousne problém Ladislav Zísler z lyžařského areálu nad nádražím. „Dál už ale nic neřeknu. Jen to, že takovou těžkou pozici má sjezdovka na Belvederu.“ Šušká se o velkých nájmech a bezcitnosti některých majitelů, kteří koupili pozemky za pár korun a ty buď draho přeprodali nebo si říkají o nereálné sumy. Ti, kteří nebyli „srdcaři“ a mysleli na sportovní využití jen přes své peněženky si místo investic nakoupili luxusní vozy, užívali si drahých dovolených a najednou přišlo tvrdé vystřízlivění. Zanedbali, co se dalo a potencionální klienti si mezitím zvykli jezdit do sousedního Bavorska.
Hotely zejí prázdnotou
Mnozí hoteliéři vidí nešťastně i to, že se tu vyrojilo spousta rezidenčních bytů. Město si nejdříve mnulo ruce, že přiláká další lidi. Bohužel však právě ti, co „uměli pustit chlup“ jezdí do svého a hotely zejí prázdnotou. Vtipně to naznačil starousedlík František Strnad v jedné své amatérské divadelní hře, kde se penzion jmenuje „U nikoho“.
Psali jsme:
Starosta města Michal Šnebergr to nevidí tak špatně a odkazuje na celkově horší finanční situaci naší současné společnosti . S vietnamskými prodejci se nedá mnoho dělat, už se tu prostě usídlili a že jim bylo umožněno v nakoupit pozemky je otázka 90 let, kdy o nějaké hrdosti na město nebylo ani řeči. Dnes je to podle místních českých obchodníků jen otázka chuti jednotlivých kontrolních orgánů jít třeba do konfliktu a požadovat to, co je jizde zcela normální a standartní.
Medové houby, červené lucerničky
Už ani těch veřejných domů zde není tolik, co bývalo… Cizence či tuzemce, vracejícího se domů vítá už od revoluce polorozpadlá barabizna po levé straně Alžbětína, několk set metrů za bývalým přechodem, decentně ukrytá velkým, většinou eroticky motivovaným bilbordem. Prodejci stále nabízí „medové houby“, jak s notnou dávkou černého humoru říkají někteří cestovatelé německým nápisům lákajícím koupit HONIG a PILZE. Jako by se tu čas zastavil a pomalu byste čekali, že na vás z příkopu vyskočí pohraničník.
DALŠÍ REPORTÁŽE ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE
„Máme krásnou základní školu, pěkně opravenou. Plánovaly se tu udělat speciální sportovní třídy, zaměřené na lyžování. Nedotáhlo se to dokonce,“ říkají místní. „Teď se mluví o obchvatu. Tak to by byl úplný konec města, to už by sem neodbočil vůbec nikdo. Takto aspoň lidé projedou a občas se i zastaví…“
Za „čárou“
Na druhé straně české Rudy, v bavorské Rudě, to také není žádná slast. Jsou to ovšem „nebe a dudy“. Pravda, pracovních příležitostí také málo, hospůdky skomírají na úbytě. Bazén, na který se kdysi podílel i Plzeňský kraj s pěknou sumičkou, je „vytunelován“ švýcarským podnikatelem. Nicméně jdete-li dál, optimismu přibývá. Velký Javor nebo-li Gross Arber, ke kterému máme jako Češi zvláštní vztah, neb jej Marie Terezie prodala Němcům, žije v zimě i v létě. Sjezdovky a další zázemí hojně využívají i Češi – je jich tu v některých dnech až polovina, počítají se na stovky a s chutí využívají typicky bavorský servis.
V podstatě sem můžete přijet jen tak autem a zapůjčíte si vše – od oblečení po lyžařské vybavení nebo třeba sáně, děti dáte na sjezdovku pro prcky, případně do lyžařské školičky, kde je k dispozici samozřejmě i česky mluvící personál. Parkování zadarmo a ceny v restauracích už téměř srovnatelné – a opět, čeština tu zní od řady stálých i sezónních zaměstnanců. Na své si přijdou i snowbordisté, teenageři, prostě všichni. Stále jsou to dva světy. I když ta skutečná „čára“ mnoho let již neexituje, ta virtuální zůstává.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
autor: Václav Fiala
