Tehdy teprve devítiletá Maruška měla při vší té hrůze i kousek štěstí: protože odpovídala zvráceným německým normám na rasovou čistotu, nebyla spolu s naprostou většinou lidických a ležáckých dětí zplynována, ale „jen“ poslána na náležité převychování do německé rodiny.
To jste český politik a premiér?
„Pane premiére, a kdo se kdy omluvil nám?“ ptá se konsternovaně dnes osmdesátiletá Marie Šupíková, které Němci podle vlastních slov vyvraždili celou rodinu- premiéra české vlády a předsedy ODS v jednom. "Loni v červnu, když bylo kulaté výročí vyhlazení Lidic a Ležáků, tak nás, přeživší lidické pamětníky pan premiér přijal na zahradě Kramářovy vily. Pamatuji si dobře, co nám tehdy říkal: 'Je to pro mne čest, vaše životní osudy nesmíme zapomínat, musíme si připomenout, že osud Lidic a Ležáků je něco, co by mělo být mementem.' Tehdy s námi mluvil tak rozumně, korektně. Vůbec nechápu, co ho vedlo k projevu přednesenému v Bavorském parlamentu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Šupíková, která se jen s velkou dávkou štěstí jako poněmčená vrátila po válce domů a dodává na Nečasovu adresu: „Kdo se kdy ze sudetoněmeckého landsmanšaftu, pane premiére, omluvil nám?! Kdo se nám, pane Nečasi, nám omluvil za naše povražděné spoluobčany?“
Šupíková podle vlastních slov není přitom naladěna protiněmecky a říká, že má i mezi tímto národem řadu přátel. „To ale ještě neznamená, že máme zapomenout na to, co nám nacistické Německo způsobilo,“ dodává odvlečené lidické dítě.
„Problémem téhle země je to, že nemá státníky, ale jen politiky,“ konstatuje známý filmový režisér, producent a vlastenec Václav Marhoul. Historik Jan Střelka v této souvislosti cituje amerického ministra námořnictva za 2. světové války Franka Knoxe: „Až se nás budou příští generace ptát, proč jsme vedli tuhle válku, odpovíme jim dvěma slovy: Za Lidice! Petr Nečas svým zatím posledním skandálem prokázal, že ač premiér, nedosahuje pouhému ministrovi USA, navíc už dávno mrtvému, ani po gumu od trenek,“ uvedl ParlamentnímListům.cz Střelka.
Přežila jako jediná
Marie Doležalová- Šupíková se narodila v Lidicích 22. srpna 1932. Její otec Josef pracoval v kladenských železárnách, matka Alžběta pomáhala jako děvečka u bohatých sedláků v sousedství. Po přepadu Lidic večer dne 9. června 1942 byla celá rodina zatčena. Jejího tatínka Němci druhý den ráno zastřelili spolu se všemi lidickými muži u zdi Horákova statku. Marie byla po třech dnech věznění v nelidských podmínkách v budově kladenského gymnázia spolu se svou matkou a malým bratrem Josefem převezena v dobytčácích do sběrného tábora v Lodži a tady, po zjištění, že je rasově vhodná k poněmčení, od své rodiny odtržena. Až do roku 1946 žila pod jménem Ingeborg Schiller v německé rodině nejdříve ve slezské Breslau a pak v německém Boizburgu. Až více než rok po válce byla díky detektivnímu pátrání Československého repatričního výboru vypátrána a v červenci 1946 převezena zpět do své vlasti. Maminku si však dlouho neužila, protože ta záhy po jejím návratu zemřela na následky mučení a týrání v ženském vyhlazovacím koncentračním táboře Ravensbrück. Po její smrti Marie žila u tety v Kročehlavech, dokončila základní českou školu a později vystudovala střední zdravotnickou školu. Po roce 1951 se odstěhovala do Ostravy, kde se provdala. V roce 1955 se jí narodila dcera Ivana a téhož roku se Marie Šupíková odstěhovala s celou rodinou do nově postavených Lidic. Až do své penze pracovala v lidickém památníku a na místním obecním úřadě.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
