Volání po přímé demokracii je stále častější. Aktuálně velmi silně zaznělo na „Velkém sněmu“ (Holešovské výzvy) – a to i z úst některých politiků – například poslance Víta Bárty či senátora Tomia Okamury, zmínil ji do budoucna jako řešení i ekonom NERVu (Národní ekonomické rady vlády) Pavel Kohout. Podstatou této přímé demokracie je volba lidí na všech úrovních přímo, zdola – i za pomocí referend. Jenomže je na to česká společnost zralá, pokud se podíváme objektivně na to, čeho jsme svědky v souvislosti s první přímou volbou hlavy státu u nás?
Psali jsme:
„Ano, princip přímé demokracie fungovat může, ovšem je třeba se zamyslet nad tím, jak často a na jakých úrovních. Měl nebo může se využívat v případě, že jsou jasně nastolené otázky. Jak vidíme, různá referenda se i u nás objevují, například v případě různých staveb, a setkávají se s celkem pozitivní odezvou. Dá se připustit i to, že mohou fungovat i na celostátní úrovni – ovšem jejich důležitou podstatou musí být to – že jde o přímou otázku a volbu mezi dvěma přímými řešeními,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe.
Přímá demokracie a referenda - pozor na demagogy
Podle něj je však problém, pokud se ozývá volání o referendu a typu přímé demokracie v případech, kdy jde o problém, jež vyžaduje odborné znalosti v nějakém oboru. Těmi totiž občané disponovat nemohou. „Je tam pak velká hrozba toho, že se problému chytí lidé či skupiny, které se budou snažit ve svůj prospěch formulovat třeba už i původní otázku, je tam velký prostor pro to, že se toho chopí demagogové, které obyčejný člověk nebude mít šanci odhalit. Proto se referenda ve větším množství ve světě příliš neuplatňují – vyjma Švýcarska. Zavedla se například již asi před deseti lety na sousedním Slovensku, a jak se ukazuje, ani tam nejsou příliš úspěšná, mnohdy se k nim nedostaví ani potřebná polovina voličů. I to se dá vysvětlit jako důsledek toho, že ti lidé nemají dostatek odborných znalostí k dané problematice, nemají chuť je někde pracně získávat. Říkají si, že od toho přece mají své politiky, kteří by měli disponovat či získávat si za ně odborné znalosti, platit třeba i odborné expertízy a na základě toho dle svého svědomí rozhodovat,“ pokračoval politolog. Varoval však před tím, že nelze obecně takříkajíc „šmahem“ principy přímé demokracie a referend odmítat. A to ani v souvislosti s tím, čeho je česká veřejnost svědkem při přímé volbě prezidenta. I ona je totiž také jistou formou referenda na celostátní úrovni.
Psali jsme:
„To, co vidíme nyní kolem první přímé volby prezidenta, by nemělo být skutečně ničím, co by mělo do budoucna od podobných prvků v našem systému odrazovat. Vždyť já osobně vnímám jako pozitivní například to, kolik lidí, kteří se dosud o politiku u nás absolutně nezajímalo, se nyní začalo aktivně angažovat. To znamená, že jim není lhostejné to, jak to nakonec dopadne – protože jsou to oni, kdo mají možnost to ovlivnit. Ten z kandidátů, který volbu vyhraje, bude muset řešit jeden velmi důležitý a určitě ne právě lehký problém – totiž to, aby se mu podařilo národ, který je nyní rozdělený na dva tábory, sjednotit. Kvůli vyhraněnosti dvou táborů příznivců Miloše Zemana i Karla Schwarzenberga, budou totiž nového prezidenta ti, kteří fandili kandidátovi, jež neuspěje, vítěze nenávidět,“ poukázal na další fenomén, se kterým se česká veřejnost zřejmě setká, Jiří Pehe.
SLEDUJEME téma: PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA
To, že by se však jednalo v našem státě uprostřed Evropy o nějaký mimořádný či extrémní jev, však politolog, který žil několik let v emigraci v USA, vyvrátil.
„Není to nic neobvyklého. Ty podpásovky od týmů toho či onoho kandidáta se dějí všude ve světě, a samozřejmě i lidé, fandící rozdílným kandidátům, jsou schopni poměrně razantních akcí. Je to takový průvodní jev, který dle mého není v Česku nijak zásadně vyhrocenější víc, že jde o první přímou volbu. Domnívám se, že podobně tomu bude i až se bude volit prezidentský kandidát znovu,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Pehe.
Jak na závěr shrnul – přímá demokracie má jistě svoji budoucnost – ovšem musí se najít její správná forma, což není jednoduché. Je třeba vyhnout se demagogům, vyhnout se otázkám, ve kterých by se lidé nemohli rozhodovat jen na základě vlastních úsudků a potřeb, ale byli by odkázáni na naservírované odborné znalosti jiných (a třeba právě demagogů sledujících různé zájmy).
„S referendem a principem zavádění přímé demokracie je třeba zacházet velmi opatrně, nevyžadovat ho ani v případech, kdy by se lidé rozhodovali pouze na základě nějakých emocí. To by totiž ve většině důležitých otázek mohlo být vysoce kontraproduktivní,“ uzavřel politolog Jiří Pehe.
Využijme pozitiva přímé volby
Zde je proto ještě třeba na místě připomenout slova Jiří Peheho napsaná zhruba před rokem k danému tématu: „Když už byla přímá volba schválena, pokusme se využít její pozitiva. Především vtahuje lidi do demokratického procesu v podobě celostátního plebiscitu, přičemž nepůjde jen o osobnost kandidáta, ale také o jeho program, což je příležitost k celostátní diskusi například o důležitých zahraničně-politických prioritách, jako je budoucnost země v Evropské unii. Odblokuje také parlamentní politiku, která byla v případě dvou posledních voleb prezidenta na měsíce paralyzována hádkami a pošpiněná dohady o zákulisní korupci i nátlaku."
Psali jsme:
Přímá volba v Česku - nic vyjímečného
To, že přímá volba hlavy státu, neznamená nutně také příklon k přímé demokracii, po které je tak často v poslední době voláno, dokládá i souhrn situace v jiných zemích Evropy. Česká republika se zavedením přímé volby prezidenta připojila k dvanácti zemím Evropské unie, kde se už delší dobu volí hlava státu přímo. V sedmi dalších zemích se volí stále ještě nepřímo, sedm dalších jsou konstituční monarchie.
„Žádná ze zemí, kde se používá k volbě hlavy státu plebiscit, nezmutovala kvůli přímé volbě z parlamentní demokracie do prezidentské republiky. Jedinou prezidentskou republikou v EU je Francie, která si ovšem prezidentský systém dala přímo do ústavy," připomněl ještě Pehe.
Co je to přímá demokracie?
Přímá demokracie je demokratická forma vlády ve které lid vykonává státní moc přímo. V moderním pojetí státu se přímá demokracie uplatňuje vždy jako součást reprezentativního systému.
Existuje několik forem přímé demokracie:
- Lidová iniciativa (umožňuje lidu navrhnout či odmítnout ústavní či právní úpravu)
- Referendum
- Fakultativní referendum (nepovinné, konzultativní): v tomto případě přichází návrh na referendum z parlamentu, je-li požadováno voliči a splňuje-li počet jejich hlasů příslušné kvorum pro tento druh referenda
- Mandatorní referendum (povinné, obligatorní): pro případy, předepsané zákonem nebo ústavou (zpravidla pro změny ústavy)
- Plebiscit: toto lidové hlasování navrhuje vláda nebo parlament ad hoc.
- Lidové veto - dovoluje lidu vyjádřit se pro přijetí či odmítnutí zákona
- Odvolání poslance voliči
(Zdroj: Wikipedie)
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
