Otazníků kolem celé kauzy se objevilo mnoho a o některých z nich a souvisejících detailech se Ivan Noveský pobavil s ParlamentnímiListy.cz. Některé se mohou jevit jako značně pikantní, jiné možná i poměrně alarmující. V každém případě bude záležet hlavně na tom, jak je posoudí soud.
Než k tomu dojde, poněvadž jde o záležitosti veřejné, dohledatelné v tisku a archivech médií, ParlamentníListy.cz se je pokusily zmapovat a rozklíčovat. Přináší totiž možnost najít či hledat rovinu mezi tím, co je úlohou médií a mezi tím, kde lze hledat snahu nějakou osobu poškodit a způsobit mu újmu na cti a vážnosti.
Nepletl se do politiky, přesto doplatil na politické hry?
Tak totiž spor v současné době leží: Žalobce (kterým je Ivan Noveský) tvrdí, že byl apolitickým řadovým úředníkem, neprosazoval žádné politické názory a v rámci zaměstnání plnil úkoly, které mu byly v rámci státní správy svěřeny. I tak narazil.
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
„Přestože jsem se nedopustil ničeho, co by mohlo vzbuzovat zájem veřejnosti o moji osobu, v důsledku mého jednání nedošlo ani k žádnému kontroverznímu rozhodnutí či opatření, které by mohlo vzbudit zájem veřejnosti, byl o mně zveřejněn článek, který mě měl co nejvíce očernit a v očích veřejnosti ublížit. Pouhé hodnotící soudy novináře, domnívám se, by neměly být cílem žurnalistické práce,“ řekl Ivan Noveský ParlamentnímListům.cz. Jak dodal, obává se toho, že za vším mohla být snaha, aby svou práci (tehdy na Úřadu vlády) nemohl dále vykonávat. K tomu nakonec došlo. Svůj post musel opustit.
Jisté je jedno, ačkoli on se cítil jako „běžný" úředník, pohyboval se dlouhá léta v nejvyšších politických patrech a mohl tudíž vidět pod pokličku a prsty mnoha mocným. Mimo jiné třeba právě expremiérovi Petru Nečasovi a Janě Nagyové. On to však vnímá jinak a vysvětluje proč.
Pomluvy se těžko vyvrací
„To, zda jsem Šloufův muž či nikoli, jak mně bylo přišito médii, jsem nemohl rozporovat, protože jsem se o tomto spojení dočetl až z článku, který letos v březnu vyšel v nejznámějším českém deníku, který si zakládá na pověsti objektivního a seriozního poskytovatele zpráv. Navíc jsem se až z toho článku dozvěděl též to, co jsem údajně měl na Úřadu vlády dělat. Tedy prý prověřit účty po Janě Nagyové. Já přitom podle smlouvy měl zpracovat a posoudit analytické podklady z dob, kdy premiérem byl Petr Nečas a následně Jiří Rusnok. Nelze tedy samozřejmě výslovně vyloučit, že se některé z kontrolovaných složek nemohly paní Nagyové týkat. To jsem však nezkoumal a ani nemohl vědět. Rozhodně jsem nekontroloval žádný účet, který patřil Nagyové či by s ním disponovala. To mohu potvrdit, aniž bych tím porušil mlčenlivost, kterou jsem podepsal na Úřadu vlády,“ pokračoval dále Ivan Noveský.
K jeho smůle začalo spojení jeho jména se jménem lobbisty Miroslava Šloufa už několik let zpátky, v roce 2009. Vše přitom některá média dokazují na základě jedné fotografie, na které Miroslav Šlouf se současným prezidentem Milošem Zemanem krájí dort na jakési oslavě. Na oslavě, na které přitom Ivan Noveský prý vůbec nebyl.
Fotografie s dortem – důkaz propojenosti vazeb?
„Udělat z toho hlavní a jediný důkaz pro naše přátelství, to je pro mě opravdu dost podivné. V roce 2009 jsem se proto nezabýval prokazováním toho, zda jde či nejde o pomluvy, ostatně moc dobře vím, jak se proti pomluvám obtížně bojuje, a prokázat jejich opak bývá doslova zázrak. Pana Šloufa osobně znám, to jsem nikdy nepopíral, ovšem nikdy se mi na to nikdo z novinářů nezeptal. Znám ho totiž stejně, jako asi dalších možná 20 tisíc lidí v této republice a dalších několik tisíc lidí ve světě. Že bychom však byli nějak více politicky, podnikatelsky nebo důvěrně přátelsky spojeni, to je nesmysl,“ řekl ParlamentnímListům.cz Noveský.
Psali jsme:
Stejně tak vysvětluje i svoji údajnou významnou roli v prověřování účtů Jany Nagyové – dnes Nečasové. „Jediné jmenovité úkoly týkající se paní Nagyové jsem dostal na Úřadu vlády až letos 5. února a o den později jsem pak v rámci plnění běžných pracovních povinností a úkolů ředitele Odboru hospodářské správy Úřadu vlády ČR měl dohledávat majetek, který byl na Janu Nagyovou veden,“ konstatoval Ivan Noveský (pozn. red.: šlo mimo jiné třeba o mobilní telefony, které byly na Janu Nagyovou, dnes Nečasovou napsány atd.).
Bohužel podle médií měl být přitom jako „Šloufův muž“ najat na „špinavou práci prověření účtů bývalé šéfky vládního kabinetu“.
Účty Nagyové neprověřoval. Spočetl jen, kolik měla mobilních telefonů
Inkriminovaný článek z letošního jara, kterým se bude zabývat soud, totiž skutečně nepřesně uvedl, že Rusnokův úřad nechal prověřit hospodaření někdejší šéfky kabinetu Petra Nečase. Pověřil tím (údajného Šloufova muže) Ivana Noveského. Ten se proto i ústy svého právního zástupce Tomáše Těmína hájí, že ve skutečnosti prověřoval jen postupy nakupování majetku a dalších procesů v období roku 2013. To je sice období, v kterém částečně byl šéfem vlády Petr Nečas, ale po jeho pádu už také Jiří Rusnok.
Psali jsme:
„Závěry šetření pana Noveského pomohly zdokonalit systém zabezpečení nakládání se státními penězi v Úřadu vlády. Jediné dva úkoly, které se skutečně a jmenovitě Jany Nagyové týkaly, obdržel Ivan Noveský ve svém působení ředitele odboru hospodářské správy v únoru roku 2014 od nového vedení – tedy premiéra Bohuslava Sobotky. Šlo přitom o standardní úkoly v oblasti hospodaření s majetkem státu,“ popsal odůvodnění toho, proč půjde věc k soudu, advokát Ivana Noveského Tomáš Těmín. Žaloba k soudu byla doručena 11. srpna 2014.
Před žalobou napsal otevřený dopis médiím
Pravdou je, že ještě před tím, než se Ivan Noveský k tomuto kroku odhodlal, napsal na začátku června otevřený dopis tehdejší šéfredaktorce MF Dnes Sabině Slonkové, obrátil se na Syndikát novinářů, kopii dopisu zaslal i do několika redakcí deníků. Vyjma Syndikátu novinářů (ZDE je zápis z projednávání) zůstal prý bez odezvy.
Psali jsme:
V otevřeném dopise se ptá: Nenastala již doba, kdy by média měla psát pravdu a pomáhat hájit majetek státu a nepomlouvat ty, kteří ho chrání?
(CELÝ DOPIS ZDE) – níže čtěte pouze několik vybraných pasáží
Vážená paní šéfredaktorko MF DNES,
jako občan Ivan Noveský (dále jen IN) Vám píšu tento otevřený dopis, protože mě opakovaně kontaktují bývalí obchodní partneři, zaměstnanci a známí, které opět dotazujete ve snaze najít nebo vymyslet nějakou špínu na moji osobu…
Pomocí pomlouvačných e-mailů z února a března 2014 jste mě připravili o zaměstnání na Úřadu vlády, čímž jste se jako médium pochlubili dne 7. 3. 2014 na titulní stránce Vašeho deníku v článku „Správce majetku vlády, Šloufův muž, padl“. Zdůrazňuji však, že cílem tohoto otevřeného dopisu však není řešit pomluvy a nesmysly uvedené ve Vašich emailech a článcích a škody tímto způsobené, toto snad již činí příslušné orgány na základě řádných oznámení a žalob…
Proč se investigativní novináři nezabývají tím, kde unikají státní peníze?
Následují vyjmenované údajné pomluvy, které se v tisku objevily a odůvodnění Ivana Noveského, proč je za pomluvy pokládá. K tomu většinou přikládá příslušná úřední rozhodnutí či čísla, pod kterými lze tato rozhodnutí dohledat.
Mimo jiné se Noveský v otevřeném dopise ptá, proč se investigativní novináři nevěnovali například tomu, jak bylo naloženo se získanými nemovitostmi Ministerstva práce a sociálních věcí, proč nebyl v zámečku Veleslavín vybudován slibovaný penzion pro umělce-seniory a válečné veterány, kdo a za jakých podmínek má dosud pronajaty tyto nemovitosti? Otázky však míří přesně a popisně na celou řadu dalších možných transakcí.
Psali jsme:
My se ještě vraťme konkrétně k zmiňovanému dopisu, který zamířil do všech hlavních mainstreamových redakcí, včetně té, ze které články, jež se stanou předmětem soudního sporu, vyšly.
Vážená paní šéfredaktorko,
vím, že není populární chránit státní majetek, navíc státní majetek je v podvědomí mnoha občanů takříkajíc ničí. Již také dlouho neexistuje, musím říci, že bohužel, § na ochranu státního majetku (byť byl tehdy v socialistickém vlastnictví). Pokud jste si však měla čas přečíst materiály, které cituji a všechny tyto materiály Vaše redakce, resp. Vaše redaktorka vlastní, pouhým součtem si můžete dovodit, že pouze v těch 3 případech, kde reaguji na pomluvy Vašeho listu stát ušetřil = vydělal několik set milionů korun českých. Podotýkám však, vážená paní šéfredaktorko, že jsem působil i jinde a moje přínosy pro státní rozpočet jsou mnohem a mnohem vyšší.
Chápu sice, že stát nikdy nikoho nepochválí a nikoho se nezastane. Naopak ti, kteří většinu z mnoha set milionů Kč, které jsem státu získal (zachránil), již považovali za své peníze, mě (nepochybně upřímně a dle jejich názoru určitě i oprávněně) nenávidí a jsou ochotni udělat cokoliv, aby se pomstili. Mnozí z nich jsou také ochotni udělat cokoliv, aby mně znemožnili (i pomluvou) další působení ve státní správě, kde bych jim opět mohl narušovat jejich „obchody“ (okrádání státu opravdu nepovažuji za obchod, proto ty uvozovky). Zde však vidím úlohu nezávislého a objektivního tisku, i když po Vašich článcích z 7. a 8.3.2014, jsem se již začal obávat, že je možné napsat a zveřejnit cokoliv.
Vážená paní šéfredaktorko, možná, až Vaše investigativní oddělení dokáže (nebude to snadné a možná ani příjemné) odpovědět na těch několik výše uvedených otázek vybraných z mnoha, bude Váš list opravdu stát na straně práva a ochrany majetku a to bych Vám upřímně přál. Dotaz tedy zní, zda není pro celou společnost i pro dobré jméno novinářské obce, mnohem výhodnější, než se snažit „najít“ a vytvářet na mě kauzy, opravdu investigativně, tj. dle mého laického názoru objektivně, prověřit výše uvedené otázky a pomoci ochraně majetku státu. Možná to nebude tak lukrativní a pohodlné, ale doufám, že již nastala doba, kdy se musíme všichni snažit chránit ten zbytek státního majetku, který nám zde ještě zůstal.
Kdo je Ivan Noveský?
Svoji pracovní kariéru v sedmdesátých letech začínal coby expert na plynovody a podzemní zásobníky na jižní Moravě. Pak mj. spoluzakládal Jihočeskou plynárenskou, Privátní českou plynárenskou a další plynárenské společnosti. Zakládal s předsedkyní Janou Novotnou Energetický regulační úřad a byl mužem, který prošel několika dalšími funkcemi ve státní správě, např. zakládal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, byl ředitelem kabinetu ministra dopravy a spojů, hlavním ekonomem nově vzniklého Národního památkového ústavu, v roce 2005 tři měsíce zastupoval nemocného ředitele hospodářské správy na Ministerstvu práce a sociálních věcí, apod.
Od roku 1995 působil jako poradce pro energetiku v Senátu a v Poslanecké sněmovně. V letech 2007-2011 řídil akciovou společnost COFET, která realizovala velký pilotní projekt Dost dobrá šance a řešila projekty pro nezaměstnané. Letos počátkem roku nastoupil na Úřad vlády na volné místo ředitele hospodářské správy, ze kterého byl v březnu na základě e-mailů, které jsou předmětem trestního oznámení, odvolán.
Dlouhodobě se věnuje aktivitám pro neziskový sektor, značnou část své pracovní působnosti obrací nyní k finanční gramotnosti a řešení otázek dluhů a nezaměstnanosti.
Letos se rozhodl poprvé v životě kandidovat do Senátu za politickou stranu Domov v Praze 9. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
