První poločas mají za sebou lidé starší 35 let ve svém rozhodování o tom, zda vstoupit, nebo nevstoupit do druhého pilíře důchodového systému, klíčového prvku reformy z dílny exministra Jaromíra Drábka. Čas na rozhodování má tato věková kategorie do konce června. Penzijní společnosti počítají, že s blížícím se termínem bude přihlášek rapidně přibývat, a stále se nevzdávají optimistického odhadu půl milionu klientů k tomuto datu. Během prvních tří měsíců se jich ale rozhodlo připojit k druhému pilíři žalostně málo.
Za leden a únor je registrováno celkem 13 504 účastníků, přesná čísla za březen ještě nejsou známa, ale ani během něj zájem příliš nevzrostl. „Pro mě to není nic překvapivého. Od začátku říkám, že druhý pilíř není penzijní reforma, ale pareforma. Parametry nejsou dobře nastaveny, nikoho nic nemotivuje do druhého pilíře vstoupit. Naopak je tam celá řada omezení zejména s ohledem na současnou ekonomickou situaci ve světě. Vstupovat do druhého pilíře bych nazval skoro vazalstvím,“ říká pro ParlamentníListy.cz majitel portálu bankovnipoplatky.com Patrik Nacher.
Z chyb Slováků, Maďarů a Poláků jsme se nepoučili
Za další nevýhodu považuje pravidla pro vyplácení peněz v době důchodu, kdy si člověk nemůže vybrat peníze najednou, dokonce ani ta dvě procenta, která si spořil ze svého. „Vůbec jsme se nepoučili z toho, jak se to vyvíjelo na Slovensku, v Maďarsku nebo v Polsku. Jen se stanovila nižší procenta, ale jinak se opakují stejné chyby. Je to produkt, který by byl možná in před deseti lety, ale dnes už je nezajímavý,“ tvrdí Patrik Nacher, jenž po vystudování Vysoké školy Bankovní institut proslul především jako dlouholetý bojovník proti bankovním poplatkům.
Psali jsme:
Do druhého pilíře si jeho účastník bude v Česku spořit dvě procenta z hrubé mzdy a další tři procenta, která by jinak šla do státního systému, mu převede stát na jeho účet u penzijního fondu. V Maďarsku se odvádělo celkem osm procent, v roce 2010 byl druhý pilíř zrušen. Na Slovensku se do roku 2012 odvádělo devět procent, nyní už jen čtyři. A v Polsku to bylo 7,3 procenta do roku 2011, teď už jen 2,3 procenta.
Posunutí hranice odchodu do důchodu eliminuje stárnutí obyvatelstva
Ekonom Patrik Nacher rovněž polemizuje s názory těch, kteří tvrdí, že nynější důchodový systém je neudržitelný, a proto bylo nutné sáhnout k jeho reformě. „Není to zase až tak pravda, že by systém byl neudržitelný, protože proběhla malá penzijní reforma, která umožnila, aby se neomezeně zvedal věk odchodu do důchodu. S tím se podle mě ve zveřejňovaných výpočtech vůbec nepočítá a lidé u nás se tím straší,“ upozorňuje Patrik Nacher, že zvyšující se věk dožití v zásadě řeší postupné posouvání věku odchodu do důchodu.
„Politici i penzijní fondy argumentují tím, že obyvatelstvo stárne. Ale když vezmeme v úvahu zvyšování důchodového věku, tak podíl důchodců a aktivních občanů dlouhodobě neroste, protože se hranice posunula tak geniálně, že se tím eliminuje stárnutí obyvatelstva. Tohoto strašáku se zneužívá. Je to skvělý prodejní argument, každý prodejce, každý politik začne tím, že kvůli stárnutí obyvatel musí být tahle reforma,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz profesor Jaroslav Vostatek z Vysoké škole finanční a správní, jenž se dlouhá léta zabývá sociálním a soukromým pojištěním.
Nečas před pěti lety řekl, že stabilizoval systém na několik desetiletí
Upozorňuje zároveň na to, že takzvané výpadky na důchodovém účtu jsou způsobeny jen zvýšenou nezaměstnaností, stárnutí s tím nemá co dělat. „Vždyť už vláda udělala dvě parametrické změny, kterými průběžný důchodový pilíř stabilizovala: zvyšováním důchodového věku a změnami parametrů v roce 2008, které platí od roku 2010. Už tehdy Petr Nečas jako ministr práce a sociálních věcí řekl, že tím stabilizovali důchodový systém na dvě, tři desítky let,“ připomíná profesor Jaroslav Vostatek.
Je přesvědčen o tom, že pokud v tomto století bude nějaká demografická vlna směrem dolů, tak je ve vztahu k vývoji ekonomiky bezvýznamná. „Daleko důležitější je, jestli míra nezaměstnanosti bude pět, nebo patnáct procent. A je-li někde nezaměstnanost dokonce na dvaceti, třiceti procentech, půjde obyvatelstvo tak či tak na buben, s tím stejně nikdo nic neudělá, nedá se to změnit nějakou důchodovou reformou,“ vysvětluje odborník na sociální a soukromé pojištění.
Je zapotřebí podpořit produkty, jimž lidé věří
Druhý pilíř se tak při důkladném pohledu začíná jevit jako slepá cesta pro všechny kromě deseti procent nejbohatších a těch, kteří jsou na něm zainteresovaní. Sociální demokracie ho navíc hodlá v případě vítězství v parlamentních volbách zrušit a pokud potrvá současný nezájem, nebude to pro ni ani nijak politicky komplikované. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka dokonce v rozhovoru pro Hospodářské noviny odhadl, že počet zájemců se bude počítat spíš jen v řádu desetitisíců než statitisíců, o čemž přesvědčovala nynější vládní koalice.
Ekonom Patrik Nacher by místo zavádění druhého pilíře uvítal změny, které by lidem pomohly spolehlivěji se zajistit na stáří. „Za prvé by bylo zapotřebí podpořit ty současné produkty, kterým lidé a klienti věří, jako je stavební spoření a penzijní připojištění, což je ten třetí pilíř. To, v čem už je přes pět milionů lidí, tedy nějakým způsobem rozšířit a podpořit,“ doporučuje Patrik Nacher.
Postarat o důchodce by se měla i rodina, pomohly by daňové asignace
Druhým rozumným krokem by bylo dlouhodobé působení na rodinnou pospolitost, zavést daňové asignace, tedy směřování části prostředků na rodiče. „Je třeba přenést odpovědnost na rodinu, aby se starala o své rodiče a prarodiče. Teprve tehdy, když peníze nejsou, má přicházet na řadu stát. Ne se spoléhat na stát, z matematiky udělat trhací kalendář a lidem namlouvat, že druhý pilíř je zázrak, který nás zachrání. Nezachrání, spíš udělá ještě větší zmatek,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz rázně majitel portálu bankovnipoplatky.com Patrik Nacher.
Psali jsme:
-634989445495974305.jpg&id=10490)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
