Ministerstvo práce si od sociální reformy spuštěné od začátku tohoto roku slibuje možnost efektivnějšího řízení a administrace dávek, i lepší kontrolovatelnost dávek. K tomu má pomoci od začátku roku zavedené jednotné výplatní místo. Tím jsou úřady práce, které, až se vymaní ze zahlcenosti způsobené přechodem z jednoho systému na druhý, by měly být schopny poskytovat informace, z nichž by mohlo vyplynout, že sociálně potřebných u nás tolik být nemusí.
Ministr financí Miroslav Kalousek, jehož TOP 09 je dlouhodobě tahounem úsporných opatření, opakovaně tvrdí, že máme sociální systém, který činí sociálně potřebnými minimálně padesát procent populace. „Polovina lidí má ze zákona nárok na nějakou sociální dávku. To je nesmysl. Můžu se bavit o tom, jestli je potřebných deset nebo patnáct procent populace,“ nechal se Kalousek slyšet v rozhovoru pro HN, když před schvalováním rozpočtu na letošní rok tvrdil, že klíč k úsporám je v sociálních transferech.
Bez pomoci státu se o sebe nepostará maximálně pětina populace
„Otázkou je, co znamená sociálně potřebný. Liší se vnímání podle toho, jak to je popsáno v zákoně, pak to ta polovina může být, a podle toho, jak se na věc díváme z hlediska sociální politiky,“ říká pro ParlamentníListy.cz analytička Next Finance Markéta Šichtařová. „Pokud bychom jako o sociálně potřebných měli mluvit o těch, kteří se o sebe neumí bez pomoci státu postarat, pak by se mohlo opravdu jednat o deset až dvacet procent populace,“ domnívá se ekonomka.
Psali jsme:
„Sociální oblast je třeba rozdělit na důchody, sociální dávky v hmotné nouzi a státní sociální podporu. V nynější krizové situaci lidem něco z toho omezovat nebo strhávat bych si vůbec netroufla, rozhodně bych to nepodpořila,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz poslankyně ODS Lenka Kohoutová, členka sněmovního výboru pro sociální politiku.
Reforma zasáhla do oprávněných osob, čeká se na zpětnou vazbu
Připadáte si chudí?Anketa
„Já si myslím, že jsme do oprávněných osob zasáhli hodně a dokud nebudeme mít zpětnou vazbu, tak to nemůžeme hodnotit. Kdyby panu Drábkovi systém fungoval, tak už by teď bylo vidět, jaké to má sociální dopady. Ale pan ministr má plné ruce práce s IT systémem na úřadech práce,“ nenechává Kohoutová bez povšimnutí trable, s nimiž se resort práce a sociálních věcí od začátku roku potýká a jež jsou terčem kritiky ze všech stran, včetně koaličních partnerů.
Na sociální účely utratí Francie přes čtvrtinu HDP
Snaha o úspory v sociální oblasti není patrná jen z výroků a kroků ministrů za TOP 09 Kalouska a Drábka, na jejich nezbytnost upozorňují i ekonomové. Bývalý člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Kohout na to poukázal v zamyšlení nad tím, že České republice bude lépe, když se nevydá s hlavním proudem Evropské unie.
„Málokdo si uvědomuje, že v eurozóně existují státy, jejichž výdaje jsou ještě nabubřelejší a nesmyslnější než výdaje řecké vlády. V první řadě Francie. Dále Rakousko, Belgie a největší propagátor úspor vůbec – Německo! Francie utrácí ročně 56 procent hrubého domácího produktu. Přes 28 procent HDP jde na sociální účely, uvádějí statistiky OECD,“ uvádí Kohout v komentáři pro server Finmag.
Ve Švýcarsku ani Kanadě se nežije o suchých kůrkách
Do kontrastu s rozhazovačností většiny zemí EU v sociální oblasti dává ekonom Švýcarsko, které utrácí na sociální účely méně než 19 procent HDP, a Kanadu s necelými 17 procenty. „Švýcarsko ani Kanada přitom nejsou pokládány za nešťastné chudé země, kde zbídačelá dělnická třída spí v nouzových ubikacích a žije o suchých kůrkách. Ve skutečnosti jsou obě země dosti štědré ve srovnání například s USA nebo s Austrálií. Sociální výdaje však rozdělují rozumným způsobem,“ vysvětluje bývalý člen NERV.
Je přitom přesvědčen, že žádný stát na světě nepotřebuje vyšší míru přerozdělování než Kanada nebo Švýcarsko. Ani země EU. „Kdyby se zemím eurozóny podařilo snížit sociální výdaje na švýcarskou úroveň, ušetřily by ohromující částku ve výši 866 miliard eur ročně. Nebyl by žádný problém vyrovnat evropské rozpočty, nebo je dostat do přebytku,“ tvrdí Kohout.
Kariérní nezaměstnaní by museli do práce
A nepochybuje o tom, že ve skutečnosti by se ušetřilo ještě víc. „Kariérní nezaměstnaní by museli jít do práce. Opět by se začala vyplácet výroba v Evropě, takže by se snížila závislost na Číně. Bylo by víc peněz na investice do vědy, výzkumu a kultury, takže Evropa by neztrácela svůj dosavadní náskok. Vzpomeňme, že během 50. a 60. let se míra sociálních výdajů ve Francii a Německu blížila dnešním hodnotám pro Kanadu. Pro obě země to byla zlatá éra růstu a zaměstnanosti,“ konstatuje ekonom.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
