Rudý europoslanec věští nástup levice v EU: Lidé žijí v bídě. Budou chtít změnu

„Prorokuji, že se síly v rámci Evropského parlamentu po dalších volbách přeskupí doleva,“ řekl Kohlíček s tím, že pak přijdou i ony „revoluční“ změny.

Podle publicisty a aktivisty Štěpána Steigera se nikdy nebude levice v Česku příliš zajímat o změnu systému. Míní totiž, že české politické strany a hnutí na levici nejsou dost radikální, a tak jim vždy půjde spíše o změnu formy kapitalismu cestou reforem, nežli by šly cestou nějaké revoluce. Současná levice (do níž obecně řadí politické strany na levici, odbory, občanská sdružení, iniciativy a platformy) je totiž dle něho slabá, a většina lidí jí ani nevěří. Dokladem toho je, že neexistuje ani hnutí občanské nespokojenosti.

Steiger tyto myšlenky uvedl na pravidelném semináři Spojenectví Práce a Solidarity (SPAS), který se konal tento týden ve čtvrtek. O semináři pak referovaly Haló noviny.

„Dokud se nepohne lid, změna prosaditelná není,“ podotkl pak na stejném semináři i Petr Kužvart z Iniciativy za sociální změnu. Podle něj totiž občanské iniciativy a protivládní skupiny, které se začaly formovat před třemi, čtyřmi lety (ProAlt, OI Ne základnám atd.), postihly rozbroje. „Budoucí levicová vláda ale brzy zjistí, že ‘obchod je vyjeden‘. Také přijedou pánové z Bruselu, kteří novou vládu usměrní,“ neskrýval na semináři podle popisu Haló novin svůj skepticismus Kužvart.

Málek: Do Tunisu na fórum pojede jen málo "levičáků"

Jenže s ohledem na krizi v eurozóně je potřeba spojit síly, což ale podle názoru Jiřího Málka ze Společnosti pro evropský dialog bude těžké. Podle jeho mínění totiž neexistuje ani na světové úrovni nějaké sociální hnutí "Occupy". Navíc prý na Světové sociální fórum do Tunisu pojede s ohledem na neklidné teritorium jen několik zástupců české levice.

Jak zjistily ParlamentníListy.cz, Světové sociální fórum v Tunisu se koná od 26. do 30. března 2013 v Tunisu a podle europoslance Jaromíra Kohlíčka na něj pojedou určitě zástupci KSČM. A nejen oni.

„Zda tam pojede někdo z ČSSD, to nevím, ale na tato světová fóra pravidelně jezdí i zástupci Evropského parlamentu a naší poslanecké frakce. Jezdí tam ale z celého světa zástupci jiných politických stran, a to i těch, které se dají jen stěží označit za komunistické. Takže nastiňovat to, že to bude levicí opomíjeno, není tak úplně na místě,“ poznamenal Kohlíček pro ParlamentníListy.cz.

Může ale v dnešní neklidné době krize eurozóny vůbec nějak pomoci levice, třeba tím, že by se spojila?

V EP by se mohly spojit síly GUE a sociálně demokratické frakce

„V tomto ohledu to není rozhodně nová myšlenka. Pravidelně při všech příležitostech – ať už je to světové sociální fórum nebo to jsou sjezdy levicových stran - tak se tam ona myšlenka spojit levici napříč Evropou vždycky zhodnocuje,“ zmínil Kohlíček a připustil i spojení levicových stran proti evropské krizi.

„Ta možnost tady skutečně je. Ale vždy se musí pamatovat na to, zda je tady i dostatečná volební síla. Jestli jsme schopní společně dosáhnout zásadních výsledků. V současné době je v Evropském parlamentu jedna levicová frakce - Evropská sjednocená levice (GUE/NGL- Gauche Unitaire Eropéen) - a ta má 34 členů. Sociálně demokratická frakce pak má něco přes 180 členů. Čili i to dává nějakou sílu v Evropském parlamentu, i když malou na to, aby nějaká protikrizová opatření v kontextu celoevropském byla schopná prosadit,“ poznamenal.

Podobné je to pak dle něj i u všech dalších levicovějších uskupeních v rámci EP. „Ale zdá se, že v nejbližších volbách do Evropského parlamentu by tyhle skupiny mohly vydatně posílit, takže šance, i na úrovni EU, by tady byla. To je taková má předpověď do příštího roku, neboť krizová situace ekonomiky, nárůst množství lidí, kteří žijí ve velmi bídných podmínkách a postupné volby nabíhající napříč EU ukazují, že levice je na výrazném vzestupu,“ zdůraznil europoslanec.

Francouzská vláda má v programu hodně stejného

„Některá opatření socialistických nebo sociálně demokratických stran napříč Evropou jsou přece jako vystřižená z našeho programu. Mohu tady vzpomenout například vládu François Hollanda a další. Ať už se budeme bavit o Tobinově dani, tedy dani z finančních transakcí, nebo o provedení zdanění těch nejbohatších – to jsou všechno věci, které jsou z našeho programu KSČM a ve Francii je přitom také prosazuje socialistická vláda Françoise Hollanda,“ vypočítal pak europoslanec podobnosti programu KSČM s programy jiných evropských stran.

„Často ani nejde o snahu na papíře, ale jde o dlouhodobou snahu levicových hnutí, která se snaží vydiskutovat společné akce. Takovou bylo například hnutí proti radaru. Ale má to i pokračování; v Německu se nyní konají Velikonoční pochody za mír v rámci celého světa atd. Síly se také posilují v rámci regionálních nebo celosvětových sociálních fór. Čili to tuniské sociální fórum bude logicky širším společenstvím, které ale bude mít tendenci zdůrazňovat společný program.“

Aby ale bylo možné i v Česku sdružovat síly na levici, pak je dle Kohlíčka důležité i propojení takříkajíc na ulici, to znamená u nevládních hnutí a stran. Podobně se pak prý musí postupovat i v rámci spolupráci levice na půdě parlamentní.

Die Linke v Braniborsku vládne s SPD...

„Když se určitá strana kloní k tomu, že kolísá mezi středovostí a dokonce má i některá pravicová křídla - což je typické pro ČSSD – tak tam výzvy k propojení sil moc nedocházejí k naplnění. Když ale zvítězí uvnitř sociální demokracie levicové křídlo a je tam i dostatečně silná taktika levicové strany jako v případě KSČM, tak se ta možnost spolupráce otevírá. Jako příklad mohu uvést Die Linke v Braniborsku (Koalice SPD a Die Linke), která vytvořila regionální vládu s tamní sociální demokracií, či Andalusii (Španělsko), kde sociální demokraté jsou dohromady ve vládě s Komunistickou stranou Španělska. Takže ty případy tady ze světa jsou, ale vždy je to závislé i na konkrétních osobách,“ upozornil.

Jako dobrý příklad spolupráce u osobností se mu pak vybavil exministr zdravotnictví Ivan David, který je členem jedné z platforem sociální demokracie. „On s námi někdy vystupuje společně i na tiskovkách. Takže tady mám i konkrétní případy spolupráce mezi KSČM a ČSSD, ovšem musím upozornit, že to není jen aktivita komunistů, je oboustranná. I v severních Čechách to podobně funguje. Já osobně tam třeba rád spolupracuji s Jaroslavem Foldynou, který je šéfem regionální organizace ČSSD v Ústeckém kraji...Proto je celkem jedno, jestli existuje spolupráce na úrovni obecního zastupitelstva, kraje anebo parlamentu národních či evropských. Důležité je vždy najít nějakou programovou shodu,“ uvedl Kohlíček.

Společně hlavně v sociálních otázkách

„Vše je o hledání průniku v programech, nikoliv o hledání ´blešek´, které nás rozdělují. Ale minimálně 70 procent levicových programů je společných. My se i uvnitř naší skupiny v Evropském parlamentu můžeme lišit v tom, zda podporujeme nebo nepodporujeme jadernou energii. Ale pokud jen na tomto se budeme snažit stavět, tak pochopitelně neuspějeme. Pokud se ale budeme snažit stavět na sociálních otázkách, na otázkách rovnoměrnějšího rozdělení bohatství, které se vyprodukuje, tak samozřejmě to je základna pro všechny strany na levici, tedy i v rámci Evropské unie. Jestli jsou pak z Německa, či Španělska, tak to je jedno, neboť jejich program je v těchto oblastech společný a na společný program pak navazují i velmi podobná řešení,“ dodal k této věci.

Nakonec se Kohlíček zamyslel nad tím, zda se ČSSD posouvá doprava, jak třeba míní kritici české levice a jak také zaznělo ve čtvrtek na semináři SPASu.

Bohumínské usnesení je pro ně jen rétorika

„Některé závěry jejich posledního sjezdu ohledně Bohumínského usnesení, o kterém se tam hlasovalo, tak to byla pro ně okrajová a naprosto nepodstatná záležitost. Oni to podcenili, i když se o tom diskutuje i uvnitř samotné ČSSD. Ale když se o této věci bavíme mimo média, tak řeknou, že jim to nevadí, že jde jenom o jakousi rétoriku a deklaraci. Měli bychom přitom před sebou mnoho společné práce, ale oni toto podcenili. Proto nejspíše – pokud uspějí ve volbách – budou chtít sestavit něco, co už tady bylo, tedy koalici se středovými partnery, ať už s lidovci, či s někým jiným. V tomto kontextu proto bylo velmi zajímavé, co jim radil prezident Miloš Zeman, či slovenský premiér Robert Fico, tedy ať jdou cestou menšinové vlády a dívají se při tom směrem doleva. Oni jsou ale přeopatrní, a stále se bojí něčeho, aby nebyli ani v rétorice příliš levicoví. Jiná otázka pak je, jaká je skutečnost běžné, denní práce,“ dodal na závěr Kohlíček.