Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Jméno Jaromíra Sedláka dnes už je pro mnohé jménem neznámým. Přesto má za sebou život v nejvyšších patrech politiky – od té v minulém režimu až po tu v nedávné současnosti. Od roku 1971 totiž působil jako poradce premiéra Lubomíra Štrougala, poté byl poradcem premiéra Mariána Čalfy. Posledním premiérem, kterému radil, byl Jiří Paroubek.
Jaromír Sedlák byl jedním z hostů, kteří byli pozváni na konferenci k 25. výročí 17. listopadu 1989. A i on dostal prostor k tomu, aby na to období zavzpomínal.
Prozradil, mimo jiné, že pokusy nasadit armádu proti lidem v ulicích po událostech na Národní třídě 17. listopadu, byly celkem dva. „Když se hovořilo a uvažovalo o tom druhém, bylo mně tehdy doporučeno, abych nespal doma. Poslechl jsem a raději jsem přespal v jedné rodině na Starém Městě. Nikdo nemohl vědět, co se bude dít, zda přece jen armáda a bezpečnost nenastoupí, aby revoluci potlačila. Někteří členové Státní bezpečnosti celkem vážně navrhovali zavraždit Václava Havla. Bylo to ale zamítnuto,“ popsal Sedlák.
I další pamětník slova potvrdil. A přidal to, že se o Havlovi přemýšlelo i zcela jinak
Do toho mu vstoupil dlouholetý novinář a publicista Milan Syruček, který vzpomínání na dobu „sametu“ moderoval. „Tuto informaci jsem dostal i já, a tak jsem si ji ověřoval. Dlouho jsem se nemohl dopátrat pravdy, zda skutečně někdo Havla chtěl odstranit v tom roce 1989 nebo ne. Co jsem se pak taktéž dozvěděl, že měl být Václav Havel jmenovaný ministrem kultury tehdejší (komunistické) vlády. Ptal jsem se na to znovu dokonce asi tak před měsícem Milouše Jakeše, abych zjistil, co je na tom pravdy. A on mi potvrdil, že předsednictvo ÚV KSČ o tom během jedné polední přestávky opravdu jednalo. Ale že se nedohodlo, a proto Havel tuto nabídku nakonec nedostal,“ uvedl Syruček ke slovům Sedláka.
Jaromír Sedlák zavzpomínal poté i například na to, že když přišel v onom roce 1989 první posel z Moskvy do Laterny Magiky, celé to prý působilo velice zajímavě. „I mé setkání s Václavem Klausem, jelikož Havel byl v té době v Bratislavě, bylo zajímavé. Klaus už tehdy hrál na to, že napadne Havla a převezme do budoucích dějin svoji roli tak, aby vyznívala důležitější, než byla ta Havlova. Víte, jak nás s tím sovětčíkem, se kterým jsem přišel, přivítal? ‚Havel je v Bratislavě, ale když tu není, tak já jsem hlavní.‘ Přitom vedle seděl Alexandr Dubček, Petr Pithart a další. Je potřeba to nezapomínat a vědět o tom,“ konstatoval Sedlák ve svém vystoupení.
Ambasáda Sovětského svazu chtěla, aby se její postoje tlumočily těm, co režim pohřbívali
V průběhu více než čtyř hodin, v kterých vzpomínali různé zainteresovaní lidé na to, co vše se kolem událostí v listopadu 1989 dělo, vystoupila celá řada dalších řečníků. Některá vystoupení již ParlamentníListy.cz čtenářům tlumočily, jiná připravuje. Na každý pád bylo (alespoň z toho, co zaznělo během konference) jisté, že 17. listopad spustil události, které se však dlouho připravovaly.
„Gustáv Husák měl být vyměněn Michailem Gorbačovem už v roce 1987, když tu byl na návštěvě. My jsme si zde své místodržící totiž nedosazovali, ti byli určováni v Kremlu. V tom roce ‘87 v dubnu tu tedy byl skutečně Gorbačov vyměnit Husáka za Jakeše. Jen bylo hloupé to udělat hned po jeho odjezdu, tak se tomu chtěl dát nějaký odstup. Je třeba dodat, že režim se navíc opíral o dva de facto základní pilíře moci – důvěru, které vedení Československa dával Kreml, a přítomnost sovětské armády v ČSSR,“ popsal mimo jiné také například i další z účastníků Jan Šolta. Nutno dodat, že akci pořádaly Nadace Železná opona, Evropské hnutí v České republice a Informační kancelář Evropského parlamentu v Evropském domě.
Psali jsme:
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Právě Šolta přitom prozradil, že v úterý 21. listopadu 1989 byl telefonicky vyzván, aby se dostavil na velvyslanectví Sovětského svazu v Bubenči. „Přišel jsem tam po 13. hodině poprvé v životě. Jejich rada mně vestoje pak přednesl oficiální stanovisko ruské vlády k situaci v Československu po 17. listopadu. To stanovisko obsahovalo nejen rozhodný a věcný názor na aktuální vývoj událostí, ale též upřímnou omluvu a lítost za četné přehmaty a příkoří, kterých se sovětská strana za celé období od války v Československu dopustila,“ řekl Šolta ve svém vzpomínání.
Sověti prý stáli o rovnoprávné vztahy mezi oběma státy i do budoucna
Pokračoval tím, že mu byla také předložena k tomu, aby ji dál tlumočil, nabídka řešení na přechod k novým, zcela rovnoprávným vztahům mezi oběma státy. „V dané chvíli jsem považoval za nejdůležitější několik bodů, které jsem si zapsal. A rád je připomenu. Za prvé sovětská vláda oznamovala, že je silně znepokojena aktuálním vývojem v Československu a byla nucena konstatovat, že československé vedení neplní dříve dojednané smlouvy, dohody a závazky. Proto se sovětská vláda necítila být povinována nadále podporovat stávající československé vedení. Jmenovitě šlo o soudruhy Milouše Jakeše, Gustáva Husáka a Ladislava Adamce. Zvláštní bylo, že toto poslední jméno několikrát opakovali s tím, že ani on nedisponuje již jejich důvěrou. Byli taktéž jmenováni všichni členové předsednictva ÚV KSČ. Tím nám vlastně dali najevo, že nemají zájem o jejich další setrvání ve funkcích. Ztratili důvěru z jejich strany,“ prozradil také Jan Šolta.
Bylo mu prý sděleno (proč byl zvolen právě on, nepřiblížil, pozn. red.), že pokud oprávněné pokojné demonstrace československých občanů v ulicích měst volají po demokracii a nápravě chyb, a nedopustí se při těchto demonstracích excesů, drancování, nepřerostou ve vandalismus, rabování či lynčování politických odpůrců, potom sovětská vláda prý garantovala, že proti demonstrantům nezasáhne.
Zpravodajec naznačil, že vše se spustilo již v roce 1986
Zde je třeba připomenout, že již před časem přitom v jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz připomněl jeden z bývalých zpravodajců to, jaký byla tehdejší Státní bezpečnost, o které se všichni v té době domnívali, že má vše pod kontrolou, ohromný moloch. Jak se ukázalo, nebylo tomu tak. Přitom, než se skutečně v kalendáři objevilo datum, od kterého slavíme v příštích dnech již čtvrtstoletí, děly se dílčí věci, jež k němu pozvolna směřovaly.
„Ten moloch, za který se StB považovala, neměl na starost nic jiného než sledovat občany. Její role pak přišla v okamžiku, když poznala, že je režim v koncích. Pak likvidovala… Věděla, že musí. A že musí rychle,“ uvedl Roman Soudek, bývalý důstojník BIS. Prozradil i jiné souvislosti, o kterých se rovněž příliš nehovoří. Mimo jiné to, proč Státní bezpečnost s likvidací svazků tak pospíchala.
„K tomu je potřeba se vrátit až do roku 1986. Tehdy totiž dostala StB metodický pokyn od První hlavní správy KGB z Moskvy, že vývoj u nás v Československu směřuje k podobnému tehdejšímu vývoji jako v Nikaragui. A proto se skutečně zásadní agenti od tohoto roku soustředili na to (špioni, na kterých stál do jisté míry celý politický systém), aby se vyvedli pryč. Ve svazcích se vedli pak oficiálně dokonce jako nepřátelé pro Československou socialistickou republiku. Ti kovaní skutečně tedy dnes vycházejí z prověrek dokonce jako osoby nepřátelské tomu minulému zřízení… Naopak jako stíhaní StB,“ uvedl před časem poměrně překvapivé vysvětlení Soudek. Nutno dodat, že v kombinaci s vyjádřeními, která zazněla na uvedené akci v minulém týdnu k 17. listopadu 1989, mohou vyvolávat vcelku odvážné teorie.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
