Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
Hůře by tak na tom měly být pouze státy jako Albánie a Černá Hora, které zaujímají první dvě příčky. Pokud se však zmiňovaný index převede na konkrétní čísla, je výsledek ještě děsivější. Celkem je podle Walk Free Foundation u nás ohroženo moderním otroctvím téměř 38 tisíc obyvatel.
Na prvním místě je však důležité si říci, co si pod pojmem otroctví představit. Dost často zaznívá tento výraz ze strany různých zaměstnanců, kteří mají pocit, že jsou omezováni a nuceni k nedůstojné práci, avšak skutečně se o otrockou práci v pravém slova smyslu nejedná. Organizace Walk Free Foundation zahrnuje do definice moderního otroctví nucené práce, prodej nebo zneužívání dětí či třeba dlužní otroctví. To znamená, že děti jsou nuceny pracovat pro dospělé, kterým dluží jejich rodiče. Zahrnuto je do něj však i obchodování s lidmi.
Psali jsme:
Index, podle kterého bylo sestaveno pořadí jednotlivých zemí, je přitom kombinací několika ukazatelů - poměru zotročené populace, počtu dětských sňatků a úrovně obchodování s lidmi. Podle tohoto všeho se může zdát, že se takové věci v Česku dějí jen okrajově. Přesto již před lety varovali i kriminalisté před nárůstem zmiňovaného jevu.
Setkávají se s ním, i když spíše ojediněle, i různé personální agentury. ParlamentníListy.cz v této souvislosti položily otázku generální ředitelce Manpower Group a prezidentce Asociace poskytovatelů personálních služeb Jaroslavě Rezlerové. Setkala se ona sama někdy v praxi s něčím, co by mohlo podezření na otrokářské práce napovídat?
Předeslala, že obchodování s lidmi a pracovní vykořisťování je denní realitou pro stovky tisíc lidí na celém světě. Poté však podezření de facto potvrdila.
„I v České republice dnes najdeme lidi, kteří pracují za vykořisťujících podmínek. Odhadujeme, že se jedná o stovky lidí a jsou to především lidé ze zahraničí, kteří utekli ze své rodné vlasti a u nás nemají legální status. Jsou tedy potom plně rukojmími nelegálních zprostředkovatelů a těžko hledají cestu zpět. Jsou zde ale desetitisíce lidí, kteří sice nepracují za podmínek, jež by se daly nazvat jako otrocké, ale v každém případě jsou nerovné a nespravedlivé. Vidíme v regionech s vysokou nezaměstnaností nebo u skupin zaměstnanců, kteří mají horší postavení na trhu práce a jsou obětí diskriminace (jako např. lidé v předdůchodovém věku, matky s malými dětmi atd.), že často musí akceptovat podmínky, které neodpovídají zákonu. Nutně ale potřebují příjem a nic jiného jim nezbývá. Nejčastěji se jedná o metody jako zneužívání práce na IČO, nebo vyplácení pouze minimální mzdy a zbytek je placen `na ruku` nebo prostřednictvím cestovních náhrad," popsala Jaroslava Rezlerová formu „otrokářství", která se vyskytuje i v našich končinách.
I policie varuje. Přesto je trend dále narůstající
Již v roce 2010 i z informací specializovaných útvarů české a rumunské policie totiž vyplynulo, že se v Česku rozmáhá obchod s lidmi. Pracují tu stovky novodobých otroků především z Rumunska a Bulharska, přičemž skutečná čísla mohou být mnohonásobně vyšší. Obchod s lidmi je totiž velmi lukrativní a jen v České republice si tímto způsobem zločinecké skupiny vydělávají stovky milionů korun.
A jak policie a Úřad proti obchodování s lidmi potvrzuje, i když mezi prvními oběťmi takzvaných otrokářských mafií byli Ukrajinci, po nich následovali Vietnamci nebo Mongolové, nyní se zločinecké skupiny zaměřují hlavně na Bulhary a Rumuny. Dochází k tomu, že lidé, kteří v zahraničí vystudovali vysokou školu, v Česku často vydělávají pouhých dvě stě korun týdně – a to za každodenní práci včetně sobot a nedělí. Domů se ale vrátit nechtějí, jejich rodiny totiž spoléhají, že zde vydělají peníze. Na cestu do České republiky si navíc často půjčují od příbuzných a přátel.
Sledují podobné jevy personální agentury i ve světě?
Jisté je, že Česko není výjimkou - otrokářství či práce, která se mu velmi blízce podobá, se objevuje v řadě jiných zemích světa. Jelikož však existují mezinárodní personální agentury, působící takřka celosvětově, je logické, že i ony by měly mít vliv na to, aby se tento jev mohl potlačovat. A jelikož mezi takové agentury patří i již zmiňovaná firma Manpower Group, opět je na místě dotaz směrem k ní.
„Otrockou prací je na celém světě postiženo podle některých odhadů 12,3 milionu lidí a po nelegálním obchodu se zbraněmi a drogami je to třetím největším ilegálním průmyslem. Manpower jako první společnost na světě podepsala Athénské etické principy a vede celosvětovou kampaň za potlačení obchodu s lidmi. K podpisu těchto principů se od roku 2006 připojilo již 12 000 firem a organizací. Hlavním principem je nulová tolerance k obchodu s lidmi. Tzn. nespolupracovat s obchodními partnery, jak klienty, tak dodavateli, kteří tyto praktiky využívají. Dále vedeme informační kampaně zaměřené na prevenci a potlačování obchodu s lidmi, komunikujeme se státními institucemi a spolupracujeme na tvorbě legislativy omezující zneužívání pracovníků. V České republice jsme například podepsali dohodu s Odborovým svazem KOVO na společném postupu proti nelegálním praktikám na trhu práce," uvedla pro Parlamentnílisty.cz Rezlerová, která v ČR působí jako generální ředitelka této personální agentury.
Opravdu někde kolem nás žije až 40 tisíc otroků?
Nicméně vraťme se ještě k údajům Walk Free Foundation. Podle nich žije tedy nyní možná v Česku v moderním otroctví 37 817 z celkového počtu 10,5 milionu obyvatel. Nejhorší odhad počítá s tím, že jich může být až 40 000. Co s tím? Existuje nějaký účinný mechanismus, který by tomu zabraňoval? Nebo naopak krize a rostoucí nezaměstnanost toto riziko jen prohloubí?
Psali jsme:
„V poslední době velmi zabírá zvýšená snaha Inspektorátu práce, který posílil své kontrolní mechanismy a mnohem častěji prověřuje nekalé praktiky zaměstnavatelů. Kromě toho velkou roli hrají neziskové organizace, které poskytují pro nejslabší jedince právní servis a umějí pomoci především nejhorším případům otrocké práce zahraničních uprchlíků zajistit vyřešení celé situace. Je ale pravda, že postavení i těch nejslabších, našich lidí, se na trhu práce velmi zhoršilo v době rostoucí nezaměstnanosti. Absolventi zůstávají stále častěji na úřadech práce a hrozí, že nikdy už nebudou pracovat, lidé, kteří přijdou o práci před důchodem, už těžko něco hledají, protože konkurence je veliká," připouští Jaroslava Rezlerová.
V Evropě možná až 600 tisíc otroků?
Podle organizace žije v celé Evropě zřejmě kolem 600 tisíc otroků, což představuje 1,2 procenta z celkového počtu jí spočítaných lidí v otrockých podmínkách na celém světě. Těch je podle výpočtu Walk Free Foundation po celém světě bezmála třicet milionů (29,8 milionu lidí).
(Nadaci Walk Free Foundation loni založil australský těžařský magnát Andrew Forrest. Její aktivity podporují například bývalá americká první dáma Hillary Clinton, bývalý britský premiér Tony Blair či spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates, pozn. red.)
Z informací specializovaných útvarů české a rumunské policie vyplývá, že se v Česku rozmáhá obchod s lidmi. Pracují zde stovky novodobých otroků především z Rumunska a Bulharska. Skutečná čísla přitom mohou být mnohonásobně vyšší. Obchod s lidmi je totiž velmi lukrativní a jen v České republice si tímto způsobem zločinecké skupiny vydělávají stovky milionů korun.
Začalo to Ukrajinci, Mongoly - nyní jde hlavně o Bulhary a Rumuny
Mezi první oběti otrokářských mafií patřili Ukrajinci. Po nich následovali Vietnamci nebo Mongolové. Teď se zločinecké skupiny zaměřují hlavně na Bulhary a Rumuny. „Většina obětí je zneužívaná k fyzické práci, na poli nebo ve stavebnictví, pouze minimum z nich je nuceno k prostituci," okomentoval zneužívání Rumunů před časem také Romulus Ungureanu z Úřadu proti obchodování s lidmi.
Lidé, kteří v zahraničí vystudovali vysokou školu, tak v Česku často vydělávají dvě stě korun týdně za každodenní práci včetně sobot a nedělí. Domů se ale vrátit nechtějí, jejich rodiny totiž spoléhají, že zde vydělají peníze. Na cestu do České republiky si navíc často půjčují od příbuzných a přátel.
Otroctví přes minulost až do budoucnosti?
Závěrem je nutno dodat, že otroctví resp. otrokářství považuje většina lidí za zaniklou nebo přinejmenším zanikající instituci. Při zmínce o otrocích se tak možná vybaví někomu staré Řecko, Řím nebo Osmanská říše, přeprava milionů Afričanů v hrůzných podmínkách podpalubí otrokářských lodí do Ameriky. Na oficiální úrovni jako poslední státy zrušily otroctví Tibet, Saúdská Arábie a Mauretánie. Přesto však i v tom dnešním světě stále žijí desítky milionů lidí, jejichž postavení se od postavení otroků vůbec nebo téměř neliší.
Psali jsme:
Ačkoliv Mezinárodní deklarace lidských práv z roku 1948 otroctví jasně zakázala a v dnešní době jde ve všech státech a územích světa o nelegální praktiku, neznamená to, že otroctví neexistuje a bohužel ani že by šlo o okrajový jev. Zabývá se jím i Mezinárodní organizace práce (ILO). Její čísla jsou sice poněkud nižší, ale rozhodně ne pouze okrajová. Dnes v postavení otroků (nucená práce, možnost být prodáván a kupován jako věc, omezení volného pohybu a rozhodování, komerční sexuální zneužívání) podle ILO žije skoro 21 milionů lidí, z toho pět a půl milionu tvoří děti.
Aby byl výčet co neucelenější, tak je třeba zmínit i to, že britská organizace Anti-Slavery International rozlišuje několik forem moderního otroctví. Patří k nim dlužní otroctví rozšířené zejména v jižní a jihovýchodní Asii, kdy jsou lidé podrobováni trvale pokračující nucené práci kvůli dluhům, které fakticky nelze splatit. V některých západoafrických zemích je stále běžná forma otrockého statutu děděná z generace na generaci. Děti se tu v pozici otroků už narodí. Ekonomicky vyspělé země postihuje především otroctví ve formě obchodování s lidmi, kteří jsou poté sexuálně vykořisťováni, nuceni k neplacené práci, nebo zneužíváni např. gangy provozujícími organizované žebrání a obchod s drogami. Obchodování s lidmi postihuje v 80 % ženy (a z nich 12 % v dětském věku). Oběťmi nucené práce i sexuálního otroctví jsou zvláště často příslušnice a příslušníci marginalizovaných skupin a menšin, kteří čelí institucionální a systémové diskriminaci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
