Pane Krištofoviči, setkáváme se na půdě zlínské univerzity u příležitosti založení nadace ZET Milana Zeleného. Co bylo důvodem či impulzem pro to, abyste se i vy v celé záležitosti angažoval?
Primárně to byla osobnost Milana Zeleného, se kterým se znám již více než deset let. Jeho myšlenka podnikatelské univerzity v minulosti byla vlastně mezi námi takovým pojítkem a platformou, u které jsme se názorově sešli. Jak Milan Zelený, tak i já máme navíc velmi rádi myšlenky Tomáše a Jana Antonína Bati. Za ty roky, co se známe, jsme se pak postupně stali i osobními přáteli. Pan Zelený mi byl osobním mentorem, pomáhal mi v mých podnikatelských aktivitách. Když přišel on pro změnu s myšlenkou na nadaci, tak jsem i já zareagoval pozitivně. Spolu s ostatními, kteří mají tvořit součást Nadace ZET, se chceme snažit, aby vznikalo co nejvíce dobrých projektů, za nimiž on bude stát.

V České republice již jméno Milana Zeleného zná dostatek lidí, byť zdaleka ne všichni. Jak je tomu na Slovensku?
Bohužel ani na Slovensku nejde o jméno, které by říkalo něco bližšího masám občanů. Snažili jsme se udělat kolem tohoto jména PR, zviditelnit ho. Podařilo se proto pár televizních vystoupení, takže vzdělaná komunita a lidé, kteří se hýbou kolem managamentu, si myslím, jméno Milana Zeleného umějí zařadit a registrují ho. Možná že to, že ne každý pana profesora zná,  je ale také proto, že jeho názory nejsou od doby, co ho znám osobně, společné tomu, co se nese v hlavním informačním proudu. Mně osobně jeho názory a myšlenky zaujaly, i když to v některých případech trvalo dlouho, než jsem je pochopil. Ale nemusí to vyhovovat každému. Možná má na vše vliv i to, že Milan žije převážnou část roku ve Spojených státech. 

Přesto se dál snažím spolu s jeho známými propagovat myšlenky i jeho knihu. V mých firmách byl Milan Zelený opakovaně dělat přednášky. Pokud to řeknu metaforou, dá se říci, že uměl zaujmout svojí přednáškou jak recepční, tak i výkonného ředitele. Je proto škoda, že se o něm neví tolik, kolik by si zasloužil.