Uznávaný profesor Klener: Nevolím Jana Fischera. Lidí jako on si nevážím

„Nebudu volit Jana Fischera, protože si nevážím lidí, kteří mění svůj názor,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy. cz bývalý dlouholetý ředitel Ústavu hematologie a krevní transfúze, uznávaný internista, onkolog a hematolog.

Vnímáte politiku stejně negativně jako většina veřejnosti, nebo jste jako bývalý politik a exministr shovívavější?

V některém směru jsem možná shovívavější, protože vím, že některé věci nejsou tak jednoduché a veřejnosti se těžko vysvětlují. Ale vadí mi, že se politická kultura hodně zhoršila, když to srovnám s obdobím, kdy jsem se v politických kruzích pohyboval. Tehdy to bylo mnohem přátelštější, dnes mne nepříjemně překvapuje, jakými invektivami se politici častují. Ukazuje se, že mnoha politikům nejde o věc, ale o osobní prestiž a jsou ochotní smysluplný projekt zabít jen proto, že ho navrhl někdo z opozice.

Co říkáte na problémy kolem přímé volby prezidenta?

Tady se dějí zbytečné věci, já bych pustil do přímé volby všechny prezidentské kandidáty, kteří se přihlásili, ať se ukáže. Stejně nebudou spočítány všechny platné podpisy na petičních listinách přesně, vzorec, který byl použitý pro vyřazení neplatných podpisů, byl oprávněně napaden. Ale na druhé straně výběr kandidátů je pro mne zklamáním. Za víc než dvacet let se tu nevyprofilovala jednoznačně nějaká pozitivní osobnost. Ten soubor prezidentských kandidátů ve mně nadšení nevzbuzuje.

Máte svého favorita, třeba jako někdejší člen ODA svého bývalého stranického kolegu Vladimíra Dlouhého?

Nemám favorita, dívám se na rozhovory s jednotlivými kandidáty v televizi a upřesňuji si na ně názor. Zatím mám jasnou představu, koho nebudu volit. Nebudu volit Jana Fischera, protože si nevážím lidí, kteří mění svůj názor. Nezatracuji lidi, kteří byli členy KSČ, ale když tam někdo vstoupí jen kvůli kariéře v období, kdy ostatní členy vyhazují ze strany kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, nepovažuji to za morálně v pořádku a takového kandidáta bych nevolil. Navíc jako předseda vlády nic zvláštního nepřinesl, naopak schválil fotovoltaiku, která nás bude stát peníze. Ale žasnu, že má v průzkumech nejvíc preferencí. Jinak nevím, koho bych si vybral. Pan Franz je jistě chytrý a schopný, ale myslím, že je anomálie udělat si něco takového s obličejem, mně to vadí. Slyšel jsem ho v televizi, svým programem mne nepřesvědčil.

Věříte někomu ze současných politiků - od prezidenta Václava Klause, přes vládu až po opozici?

Nevěřím. Postupně jsem důvěru ztrácel, vždy se ukáže, že někdo něco tvrdí a za měsíc, dva je to jinak. Nevidím nikoho, kdo by měl koncepci, kterou by dodržoval. Ta flexibilita politiků mně nekonvenuje, vede ke ztrátě důvěry, protože když jednou něco řekne, pak to dvakrát změní, tak to důvěru podlomí.

To se týká i prezidenta Václava Klause?

Ano, částečně se to týká i pana prezidenta. Ztratil jsem hodně iluzí už ke konci 90. let, kdy jsem několik politiků „baštil“, a pak jsem viděl, že je všechno jinak. Když nahlédnete trochu pod pokličku, a to já nahlédl jen málo, tak ztratíte i poslední zbytky iluzí. Je to škoda. Ale myslím, že nečistý boj v politice není jen specifikum České republiky, ale u nás je to jaksi vystupňováno. Podrazy, průšvihy, ty jsou všude, ale má to své meze. Když politik na Západě udělá nějakou chybu, tak odstoupí. U nás to dlouho s nikým nehne.

Lidé kritizují hodně ministra financí Miroslava Kalouska. Jaký vy na něj máte názor?

Dokonce jsem viděl kolovat na internetu jeho parte. Ale lidé to vidí jednostranně, ono není jednoduché dělat ministra financí. Nějak to ustát v době celoevropské krize je obtížný úkol a musí se dělat i nepopulární věci. Pokud vím, dostal i nějaké ocenění mezi ministry financí.

Jak hodnotíte současnou Nečasovu vládu? Považujete ji za kompetentní?

Nejsou kompetentní, vezměte si třeba Ministerstvo kultury. Nebo paní Parkanová jako ministryně obrany, to mi přišlo úplně směšné. Samozřejmě ministr má své poradce, ale resortu by měl rozumět. Vadí mi i střídání jednoho člověka v čele několika ministerstev. Je ministr a je jedno, jestli bude mít zahraničí nebo spravedlnost. Považuji za velmi nešťastné obsazování ministerstev podle stranického klíče. Když jsem byl ministrem, mohl jsem si také vybrat své náměstky. To jsou nejbližší spolupracovníci ministra. Ale teď náměstky jmenují politické strany. Ministr by si měl vybrat lidi, kterým důvěřuje, a ne aby mu je někdo najmenoval. To je špatně.

A co váš resort – zdravotnictví?

Zdravotnictví je jistá výjimka, i když ministr Leoš Heger také čelí kritice. Ale co jsem mohl sledovat protesty odborářů, často jsou neadekvátní. Myslím, že je to jeden z mála ministrů, který má pro řízení resortu erudici, dělal dlouho ředitele velké nemocnice, ví, o čem to je. Když byla ministryní paní Filipiová, architektka, co mohla vědět o zdravotnictví? Myslím, že zdraví a zdravou populaci potřebuje jak modrý pták, tak klidná síla nebo oranžová růže, tam by to mělo jít nadstranicky, protože jde o problémy dotýkající se všech.

Nemrzí vás jako člena ODA, že pravicové vlády a politici pravicových stran diskreditují svým chováním a skandály pravicovou politiku?

Určitě. Proto jsem z ODA vystoupil, byl jsem tam tři nebo čtyři roky. Bylo tam mnoho rozumných lidí, ale postupně odcházeli. Nakonec vystoupil i otec zakladatel Daniel Kroupa. Zjistil jsem, že je to ve všech partajích stejné, vždycky je ovládnou okresní manažeři, křiklouni a nedá se nic udělat. Upozorňoval jsem na zdravotnictví, ale oni měli v hlavě jen územně správní členění, vůbec se o zdravotnictví nezajímali. Říkal jsem jim, to je jedno, že tam dneska sedí Rubáš, nebo kdo tam tehdy byl, ale to je téma, které lidi zajímá. Neuspěl jsem, tak jsem odešel a zařekl jsem se, že nikdy už do žádné strany nepůjdu. A když jsem kandidoval na senátora, kandidoval jsem jako nezávislý.

Pro společnost jste nepochybně prospěšnější jako lékař. Jeden člověk v politice stejně nic nezmůže…

To je pravda, nic nezmůžete a navíc také nemůžete nikomu věřit. To jsem se také přesvědčil, tak jsem byl nakonec rád, že jsem z toho vypadl. V ODA jsem ztratil spoustu času, když bylo večer grémium, seděl jsem v parlamentu do noci, k ničemu to nebylo. Jako poslanec České národní rady jsem byl současně i přednostou kliniky, a když se v parlamentu tři hodiny projednávaly poplatky za psy, tak mi z toho tekly nervy, protože jsem měl na klinice spoustu práce.

Jak si vysvětlujete, že dnes po 22 letech od sametové revoluce lidé ztratili strach z komunistů, v některých krajích dokonce zvítězili a ve většině krajů se budou podílet na vládě?

Je to takovým zjednodušeným pohledem, že pivo stálo korunu a teď stojí třicet. Nikdo nevidí, že se zvýšily i platy. Některým lidem nechybělo cestování nebo svoboda slova, stačilo jim, že měli rekreace ROH, kde měli všechno zajištěné. A mladá generace o minulém režimu nic neví. Já si opravdu myslím, že to je dost nebezpečné.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.