Video, které bylo natočeno jako v pořadí již třetí krátký film pomyslného občana, který zdůvodňuje, proč nedá už státu ani korunu, vzniklo vloni. Účinkuje v něm Ilja Kreslík a Pavel Štěpánek. Detailně rozebírá to, co se děje s příjmy pracujícího Čecha.
„Sedm set miliard korun je přibližně částka, kterou od občanů stát, zastoupený v tomto případě ministrem financí Miroslavem Kalouskem, ročně vybere. Chcete vědět, kde tyto peníze končí a jak je s nimi naloženo?“ ptá se v úvodu videa, které nese jako svůj podtitul větu: To se nám to hoduje, když nám lidi svěřujou peníze, jeden z účinkujících „občanů“.
I proto přichází varování, že možná po zhlédnutí bezmála desetiminutového krátkého filmu mohou mnozí dojít k přesvědčení, že by měli na „ty naše hospodáře, což je slovo odvozené od slova hospodařit, nikoli hospoda… podat trestní oznámení pro podezření z trestného činu porušování povinností při správě veřejného majetku.“
Kam jdou peníze?
A pak už se rozjíždí výčet toho, jak se nakládá s penězi, které každý, kdo chodí jako zaměstnanec do práce, vydělá. A i když ne každý vidí na své výplatní pásce částku, na které je uveden příklad, určitý obrázek si z toho udělá zřejmě také. Příklad vychází z toho, když zaměstnavatel vyčlení na jednu pracovní pozici částku 26 800 korun.
„Tolik stojíte měsíčně svého zaměstnavatele a tolik si firma cení zaměstnance… Neznamená to ovšem to, že by tolik zaměstnanec měsíčně dostával,“ upozorňuje jeden z mužů ve scénce, kterou přenáší video na serveru Youtube. Připraví si odpadkový koš, do kterého během rozebírání toho, kolik peněz a kam putuje, bankovky z uvedeného příjmu (26 800 Kč) postupně zahazuje.
„Firma do státní pokladny odvede 5000 korun na sociální pojištění zaměstnance. Vláda sice tvrdí, že z těchto peněz jednou dostaneme naše důchody, ale tomu věří už jen málokdo. Zaplatí se z toho ale určitě Kalouskova, Klausova, Drábkova doživotní renta, vypočtená z jejich 'mizerných' platů za to, jak se o nás pěkně starali. Dalších 1800 korun jde od zaměstnavatele na zdravotní pojištění. To jsou peníze, které zmizely ve výborných projektech typu elektronických zdravotnických knížek IZIP. Ty nás stály víc než 2 miliardy korun. Jak se ukázalo, při tom 49 procent akcií z těchto knížek šlo do Švýcarska neznámé firmě,“ uvádí jeden z „občanů“.
Odečtením výše uvedených částek tak vznikne hrubá mzda, jejíž výši najde každý zaměstnanec na výplatní pásce. V tomto případě tedy hrubá mzda činí 20 tisíc korun.
„Z toho zaplatíte dalších 1300 korun na sociální pojištění zaměstnance – to jde třeba na Drábkovy sKarty. Dalších 900 korun zaplatíte na zdravotní pojištění,“ vypočítává „občan“. A konstatuje přitom s podivem: „Přijdu ale k obvoďákovi, platím; jdu si pro léky, platím; ležím ve špitále, taky platím. Tvrdí nám, že ty peníze jdou na drahé operace ostatním. Ale proč se tedy dělají sbírky na různé operace? Kde jsou ty od nás vybrané peníze?“ ptá se neposlušný „občan“ dál.
A dialog obou mužů pokračuje daní ze mzdy. „Základ pro tuto daň činí 17 800 korun. Daň je pak 1950 korun. Tyhle vybrané peníze od nás všech jdou pak na všechny ty prohrané arbitráže – smlouvy, které politici s pomocí svých poradců uzavřeli… Třeba za Diag Human, který bude stát 8 miliard a nikdo odpovědný, za ProMoPro, které vyjde nás všechny na 525 milionů korun, i když třeba Dánové zaplatili za identické služby devětkrát méně,“ vyjmenováná místa, do kterých je nutné nalévat peníze, jeden z „občanů“.
Ten si hypoteticky tedy odnese domů čistou mzdu 15 850 korun. Ani to však ještě zdaleka nejsou jen jeho peníze. Jak je ve videu připomenuto, v každém nákupu zaplatí DPH za zakupované zboží, což představuje další tisíce. A i z toho, co ještě zůstane, si stát ukrajuje formou nepřímých daní – kdo má auto, tak na silničních známkách, za benzín. Kdo má neřesti jako kouření či alkohol, platí opět státu na spotřební dani.
Psali jsme:
A tak asi není přiliš neočekávatelné, když v závěru klipu zazní výzva: „Lidičky, vy pracovití a poctiví, musíte makat víc – mnohem víc. Podívejte kolik potřebných a lačných kapes čeká?“ Pomyslný „občan“ na videu se však svěřuje s tím, že on státu už nezaplatí ani korunu.
Občanská neposlušnost nemá definici. Ale může mít velmi nepříjemné následky
Závěrem je však nutné dodat, že neplacení daní může spadat mezi projevy takzvané občanské neposlušnosti. Pokud se k tomu někdo přikloní, musí si být vědom toho, že za to může nést veškeré možné právní i trestně právní následky.
I když podle právníka, kterého ParlamentníListy.cz v této souvislosti oslovily, stojí totiž hned na počátku jeden zásadní problém – občanská neposlušnost totiž není nikde zcela jasně definována. Může se za ní skrývat přitom celá řada jevů, včetně výše uvedené výzvy, jež se dá vyložit i jako vzpoura proti placení jakýchkoli daní.
„Občan“ koluje českým internetem již přes rok
Již v minulosti se na českém internetu objevoval a byl hojně přeposílán text, nazvaný „rozloučení občana se státem s konstatováním: NEDÁM VÁM UŽ ANI KORUNU!“
Pokračoval následně slovy: „Nač nějaké revoluce? Stačí přestat platit daně významnou částí občanů, podnikatelů = znamená zrušení nevolnictví, okamžitý zánik současného společenského zřízení a při troše štěstí začátek nového."
Neznámý autor schovaný pod prostým slovem „občan“ pak dále psal například toto: „Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem se rozhodl vydělávat peníze a kdy jste se poprvé objevili u mé první výplaty a zaplacené faktury od mého spokojeného zákazníka a řekli jste DEJ! Pravda, trochu mne to tenkrát zaskočilo, jsem od přírody štědrý a velmi rád pomohu potřebnému, požádá-li mne o to. Ale vy jste myslím, tenkrát, neřekli 'prosím', nikdo z vás mne nepožádal, viďte? Vy jste přišli a řekli jen to: DEJ!“ je uvedeno v textu.
Pořád jen DEJ, ale když se situace změní - je to smutné poznání...
Dále uváděl: „Nu, co! Moje babička mne učila trpělivosti a říkala, dej šanci, každý se může naučit slušnému chování a navíc – podívej na jaké bohulibé věci potřebují peníze, které ti berou. A tak jsem si časem zvykl na Vaše sprosté DEJ a díval se na učitele, kteří vyučovali mé děti psaní a počtům, policisty, kteří chytali zloděje a vrahy, lékaře, kteří léčili nemoci mých blízkých. A tak jsem dával, každý měsíc, mnoho let. Dostali jste spousty a spousty peněz, brali jste si téměř polovinu toho, co jsem svoji pílí a umem vydělal a nikdy jsem od vás neslyšel PROSÍM a nikdy jsem od vás neslyšel DĚKUJI. A pak se mi přestalo dařit, vzpomínáte? Říkal jsem: Nezlobte se, teď mi nezbývá ani pro mě, ani pro moje děti, chvilku mi počkejte, prosím...“ svěřil se anonymní pisatel.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
