Za nejzpochybňovanější z kauz, které ve svém souhrnu podtrhly Petru Nečasovi premiérské křeslo, je považován případ údajné korupce tří exposlanců ODS Ivana Fuksy, Petra Tluchoře a Marka Šnajdra. Poté, co státní zastupitelství nevyloučilo, že by mezi podezřelými v aféře údajného uplácení mohl být i odstupující předseda vlády Petr Nečas, vyrojilo se množství více či méně fundovaných zdůvodnění, kterými jeho zastánci vysvětlují, proč se o trestný čin nemůže v tomto případě jednat.
Často se uvádí, že rozdělování vlivu, pozic a odměn je podstatou politiky, politického obchodu, na což se ostatně v pátečním vystoupení před sněmovnou odvolával i Petr Nečas. Děje se tak prý i v zemích s neskonale vyšší kulturou než u nás. „Politici úplně zapomněli, že politika by měla být primárně úplně o něčem jiném. Podstatou politiky by mělo být hájit nějaký veřejný zájem nebo zájem určitých skupin voličů. Při tom nemůže být politik motivován úplatky v širším slova smyslu, aby veřejný zájem nehájil,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz advokátka Hana Marvanová.
Česká politika je v rozporu s tím, o čem by měla být
Sama strávila v Poslanecké sněmovně téměř sedm let ve třech funkčních obdobích. Během toho posledního se vzdala poslaneckého mandátu na protest proti programovým ústupkům Unie svobody sociálním demokratům a z vrcholné politiky odešla do advokacie. V posledních letech se angažuje v protikorupčních aktivitách, je signatářkou iniciativy Veřejnost proti korupci a působí v platformě Vraťte nám stát.
Psali jsme:
To, že se u nás takové kšeftaření s trafikami praktikuje, považuje za velmi pokleslou politickou kulturu. „Jedině soud může rozhodnout, jestli jde v tomto případě o úplatkářství nebo ne. Ale i kdyby soud shledal, že to v tomto konkrétním případě trestný čin není, tak to neznamená, že to, co se praktikuje, je správné. Naše politika se tím dostává na scestí, je to cesta do pekel, protože je to v rozporu s tím, o čem by měla být. A to se politici ještě hájí, že to je podstata politiky a že v takovém případě můžeme politiku zrušit,“ říká Hana Marvanová.
Když poslanci skládali slib, o trafikách za složení mandátu nemluvili
Koordinátor a analytik Nadačního fondu proti korupci Petr Soukenka si bere na pomoc paragraf 334 trestního zákoníku. „Podle toho, jak ve svém prvním odstavci definuje pojem úplatek, tak podle mého názoru o úplatek jde. Navíc, když poslanci skládali svůj slib, tak v jeho textu nebylo uvedeno, že budou dostávat nějaké posty ve státních institucích za to, že se vzdají mandátu. Tak já si myslím, že o korupci jde. Ale je pravda, že to je kontroverzní téma a bude na soudu, jak tuto problematiku posoudí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Soukenka.
Kritici vzneseného obvinění tvrdí, že byla porušena i principiální právní zásada, a to předvídatelnost práva, protože člověk má vědět, že páchá trestný čin. A u složení mandátu s následnou trafikou to prý předvídat nemohli. „To si nemyslím. Skutková podstata je definována jasně, a kdo v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu nabídne nebo si nechá slíbit nějakou výhodu, tedy úplatek, ví, že je to trestné. A to, že úplatkem může být nejen obálka s penězi, ale že to může být i nějaká jiná výhoda, to je i judikováno a není to nic zvláštního,“ upozorňuje advokátka.
Jestli bylo vzdání mandátu podmiňováno, jde o trestný čin
A za klíčové označuje, zda poslanci nejdříve složili mandát a pak, protože byli schopní, si na ně strana vzpomněla a přidělila jim funkce v dozorčích radách, nebo jestli to bylo podmiňováno. „Tedy jestli řekli, že složí mandáty a umožní schválení zákonů, aby vláda nepadla, za předpokladu, že dostanou odměnu v podobě míst v dozorčích radách. V tomto případě by to bylo trestné. Naopak v tom prvním uvedeném příkladu to úplatek samozřejmě není a potom to není trestné,“ vysvětluje Hana Marvanová, i když ani to není vhodné.
Podle advokátky trafikaření nejen demoralizuje politiku, ale vytváří síť provázanosti lidí, co se znají, kteří obsadí pozice ve státě. „Funkce v dozorčích radách by měly být obsazovány kvalitními odborníky, měla by na ně být vypisována výběrová řízení. Aby se mohli přihlásit i lidé zvnějšku a vybíralo se, kdo je nejvhodnější adept, a nerozhodovalo, že to je soudruh ze strany nebo z koaliční strany. To je podle mě demoralizace, když rozhoduje, kdo má stranickou knížku a kdo má jaké kamarády, než aby rozhodovaly schopnosti,“ kritizuje Hana Marvanová.
Dvacet let to tu takhle standardně probíhalo
Petr Soukenka dává kritikům vzneseného obvinění za pravdu v tom, že taková praxe tady byla, a svým způsobem ji všichni měli za bernou minci. „Otázka je, jestli ta praxe byla správná. Těch dvacet let to u nás takhle standardně probíhalo. Teď je spíš otázka toho, podívat se, jestli to nebylo v rozporu se zákonem, jakože si myslím, že bylo,“ podotýká koordinátor a analytik Nadačního fondu proti korupci.
Jana Nagyová či spíše Petr Nečas mohli formálně místa exposlancům zajistit, ale dát jim je ve skutečnosti nemohli, to mohl jen ministr financí Miroslav Kalousek. Proto kritici vzneseného obvinění poukazují na to, že z minulosti je známo několik rozsudků, kdy byl lobbista osvobozen, neboť sliboval něco, co fakticky osobně nemohl splnit. A to by byl i případ vrchní ředitelky a premiéra.
Může to být analogie s Dalíkem a jeho obviněním z podvodu
„Když je někdo veřejný činitel, tak má jednat ve veřejném zájmu, ale i s velkou mírou opatrnosti, aby se neocitl v podezření, že je něčím uplácen. V konkrétním případě si myslím, že to úplatek být může, a nesouhlasím s tím, jak teď politici útočí na státní zástupce a policisty, protože otevřeli problém, který tady opravdu je. Navíc je velmi vážný a souvisí v konečném důsledku s vytvářením klientelistických sítí, poskytováním různých profitů či provizí a úplatkářstvím,“ říká pro ParlamentníListy.cz Hana Marvanová.
Bc. Marek Šnajdr
Se zajímavým postřehem přichází v té souvislosti Petr Soukenka. „Může to být analogie s Markem Dalíkem. Nemusí jít o korupci, ale půjde o podvod. Dalík také nemohl fakticky nic zajistit. Ale neznám přesně konstrukci obvinění, ale dokážu si představit, že by taková konstrukce mohla být. Jestli si to dobře vybavuju, tak když se začínalo stíhání Dalíka, tak se jednalo o podvod,“ připomíná Petr Soukenka, že lobbista Dalík nezačal být stíhán proto, že si v souvislosti s pandury řekl o úplatek 18 milionů eur, ale proto, že druhého uvedl v omyl, že je schopen nabízenou protislužbu poskytnout.
Zájem o dozorčí radu nesouvisí jen s odměnou, ale především s vlivem
Také peníze, které si exposlanci vydělají v dohozených funkcích, prý nelze pokládat za úplatek, protože jsou za odvedenou práci. „Tenhle argument mi připadá úsměvný. Já jsem tedy nikdy nebyla nominována do žádné dozorčí rady, takže z vlastní zkušenosti to říct nemůžu, ale co tak o tom vím, tak je naprosto jasné, že takový zájem o to být v dozorčích radách různých polostátních či státních firem přece nesouvisí jen s tou odměnou, ale s tím vlivem, který ten člověk má,“ připomíná Hana Marvanová.
„Trestní zákoník nehovoří, že úplatek musí být ve formě peněz. Ale oni tím, že jsou v dozorčích radách nebo představenstvech, získávají vliv na tu instituci, získávají vliv na veřejné zakázky, na to, jak bude ta instituce investovat. Mají vliv na spoustu věcí, takže peníze mohou generovat někde jinde, mají také obrovský přístup k velmi zásadním informacím o chodu těch institucí. Získávají prospěch i tím, že dostávají i nějakou množinu informací, které běžný občan nemá a nikdy mít nebude,“ přidává se koordinátor a analytik Nadačního fondu proti korupci Petr Soukenka.
V trestním zákoníku se nepíše nic o tom, jestli nabyvatel výhody něco tratí
Poradí si i s dalším protiargumentem, že si někteří exposlanci platově nepolepšili, protože třeba Marek Šnajdr bral v dozorčí radě ČEPRO podstatně méně než jako poslanec. „V trestním zákoníku není nikde napsáno nic o nějakém srovnání, co ten člověk získává nebo naopak ztrácí. Je tam definován úplatek, že získává nějakou výhodu, třeba že má přístup k informacím, a je lhostejné, jestli za to bere 20 nebo 250 tisíc,“ dodává Petr Soukenka.
Hana Marvanová přiznává, že se takovému argumentu Šnajdrova advokáta jen usmála. „To může říkat někomu, kdo nikdy neslyšel, jak to chodí a jak velký je zájem o to zapojit se takto do státních nebo polostátních firem z důvodu, o kterém mluvím. Ne primárně kvůli penězům ve výplatě, které nejsou velké. Ale kvůli vlivu na obchody, které státní podnik potom dělá. Teď se navenek vyvrbilo něco, co všichni vědí, kdo jsou do toho zapojeni, jak to probíhá. A to by měli říct, protože jinak nehrají s veřejností poctivou hru,“ uzavírá advokátka Hana Marvanová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
