Kandidujete za hnutí ANO do Senátu. Jak se tak úspěšný podnikatel jako vy dostane k myšlence, že by své štěstí mohl zkusit v politice?
Jako generální ředitel čtrnácti závodů jsem prošel kuponovou privatizací, fondy a přežil antidumping, kdy konkurence podporovaná rozhodčími z bruselské elity EU nás chtěla zlikvidovat. Stal jsem se podnikatelem roku 2013. Celých 25 let cestuji po celém světě a sháním kontakty, zakázky, a tedy práci pro více než dva tisíce lidí. Po tom všem si myslím, že svými zkušenostmi a názory mohu politickou sféru osvěžit a že se možná najdou i tací, kteří si mě poslechnou, a třeba mi i dají za pravdu. Změna je život a člověk by měl zkusit všechno.
Podporuji programové cíle hnutí ANO, které vychází z nespokojenosti občanů s politikou a s řízením státu, kdy mi to často připadá tak, že v tomto státě má každý tolik práva, kolik má moci. Kolik osobností politické sféry nám může jít příkladem? Jak je možné, že se klidně vyhazují evropské dotace za penziony, golfová hřiště s hotely nebo bobové dráhy, a pak nejsou peníze na školy, školky, zdravotnictví či silnice? Kdo za to může, kdo nese odpovědnost? Ve firmě by se to nestalo, nikdo by si ani nedovolil takové utrácení plánovat, když stále ještě nejsou v pořádku fabriky. Nejdřív práce a vše, co s ní souvisí, potom zábava. Moučník by se měl jíst až po jídle.
Kandidujete ve volebním obvodu 39, tedy ve volebním obvodu Trutnov. Co pro tuto oblast chcete v Senátu dobrého udělat?
Za velký a možná největší problém ve volebním obvodě považuji vysokou nezaměstnanost, a to nejvyšší v kraji, dále pak stále nevyřešenou dopravní obslužnost. Obě tyto kapitoly spolu úzce souvisí. Další starostí je podfinancované krajské zdravotnictví, kdy hlavně nemocnice v Trutnově, Dvoře Králové a částečně i ve Vrchlabí dostávají za stejnou práci méně peněz než jiné. Jako podnikatel jsem si zvykl nést odpovědnost za svá rozhodnutí, za zajištění práce i za slušnou životní úroveň zaměstnanců. Proto budu podporovat podnikatele, protože jsou to oni, kteří rozhodují o růstu ekonomiky a o vyšší zaměstnanosti.
Jakými tématy byste se chtěl v Senátu hlavně zabývat?
Nemám žádné ambice pracovat ve výborech, ani žádnou rozhodující moc nepotřebuji. Nekandiduji do Senátu s jasným programem a sliby, protože toho všeho si zažíváme pravidelně před volbami víc než dost, a hlavně proto, že - jak se říká - „slibem nezarmoutíš“. Budu podporovat a navrhovat vše, o čem si myslím, že je správné a o čem mi mé zkušenosti a intuice napoví, abych tak jednal. Samozřejmě, jako podnikateli mi budou velmi blízká témata z podnikání, ale i z oblasti školství a nakonec mohu hodně mluvit do vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec.
Jste známým podnikatelem, majitelem firmy Juta a loňským vítězem soutěže EY Podnikatel roku. Jak se v této zemi žije podnikatelům, kteří musí „uživit“ i své zaměstnance? Je něco, co by se podle vás mělo změnit, něco, s čím se jako podnikatel potýkáte dnes a denně, přičemž vám tato věc podnikání komplikuje?
Mohu jen opakovat stále omílanou písničku, a to byrokracii, korupci, politickou nestabilitu a nepořádek ve vybírání daní. Bere nám to chuť do práce. Na druhou stranu, čím více zákonů a předpisů, tím větší nepořádek. Neustále cestuji po zemích Evropy a všude dostanete daňový doklad i na lahvičku vody. Nikdo se ani neodváží zeptat, zda ho chcete. U nás automaticky nic nedostanete, jenom někdy se vás zeptají, zda ho nechcete. V restauracích se kouří a zákazníci z Evropy, se kterými jdete na oběd, se ptají, proč jsme takoví nevzdělanci a proč tak zaostáváme, když umíme pracovat a se vším si poradíme. Stát svým nicneděláním nám, podnikatelům, prostě vadí. Dám další příklad - skončily podpory v programu nemovitostí pro velké podniky na brownfieldy, přitom veškeré práce na rekonstrukcích dělají jenom malé, střední či rodinné firmy a budou to ony, co přijdou o práci. U nás v Jutě máme pro sedm závodů takové rekonstrukce připraveny. Teď buď závody zavřeme a 600 lidí přijde o práci, nebo je prodáme a zůstanou z nich jen sklady s prací pro desetinu lidí. Stejné je to i se školkami. Peníze pro města a obce se našly, ale pro firemní školky ne, přitom právě u nich je úžasné propojení s prací rodičů a nutná vysoká laťka na jejich úroveň.
Máte pověst šéfa, který prý chce lidem přidávat peníze. Je vůbec možné mít v dnešní době takové myšlenky, když každý podnikatel kouká tak akorát na to, kde by ušetřil?
Nevidím jinou cestu než usilovat o zvýšení mezd zaměstnancům, ale samozřejmě za situace, kdy nesmí dojít k ohrožení stability a rozvoje ve firmě. Možnost platit za práci lidem více, než je celostátní průměr, zvyšuje naši šanci získat kvalitnější a přemýšlivější zaměstnance a ušetřit si čas neustálým řešením problémů a přesvědčováním, vysvětlováním, proč dodržovat výrobní postupy, proč pečovat o zákazníky, proč se k sobě navzájem chovat jako slušní lidé.
Po svých zaměstnancích prý chcete, aby se vzdělávali. „Jak si mám rozumět s někým, kdo čte akorát bulvár? Musí mít přeci všeobecný přehled,“ tvrdíte. Můžete toto své přemýšlení rozvést?
Jen těžko mohu diskutovat s manažerem o pracovních problémech, když jeho jediným zdrojem informací je bulvár a když jeho mozek pracuje s informacemi, které podle mne nerozšiřují jeho obzor vzdělání, ale naopak ho přesvědčují, že co čte, to je pro něho v životě důležité a podle toho se má také řídit. Přesvědčil jsem se, že nikdy nebyly nejčtenější noviny ty nejlepší, naopak, bývají to ty nejjednodušší. Všeobecné vzdělání se v poslední době zatracuje a převládá tlak na odbornost. Přitom všeobecné vzdělání zaručuje všeobecný přehled, chápání souvislostí a takový zaměstnanec pak lépe rozumí tomu, co po něm chcete. Odbornost se naučí od starších a zkušených harcovníků a specialistů. Vše se dá naučit, když chcete, ale člověkem zůstanete už takovým, jakým jste.
Akciová společnost Juta se věnuje průmyslovému textilu. Co si pod tímto mají lidé vysvětlit? A jak vůbec lze ve výrobě textilu uspět, když se Čechům stále vtlouká do hlavy tvrzení, že se vše vyrábí v Číně a český výrobce - zvláště v textilním průmyslu – pak kvůli tomu nemá šanci na úspěch?
Kdo to Čechům vtlouká do hlavy? Co je to za lidi? Politici nebo poradci či úřednické statistiky? Pravdou je, že brzo po roce 1989 se textil dostal na černou listinu neprosperujícího odvětví. Mluvte s řediteli firem, vypravte se za nimi, politické schůzky počkají. My třeba máme úžasnou konkurenci v západní Evropě, třeba ve Francii, Anglii, Německu, Itálii nebo v Nizozemí. Ano, je to denní bitva a dřina, ale patří to k životu. Bohužel jejich pohled na Česko je stále jako na zemi z Východu. Zůstal stejný jako za Antonína Dvořáka, když skládal hudbu v Americe. On, jako skladatel, byl nejhůře placen, protože ho platili jako chudáka z Východu. A stejně tak i dnes země Západu za naše zboží požadují nízké ceny. Učit národní hrdosti je stejně důležité jako základní předměty vzdělanosti. Francouz kupuje francouzské zboží, Němec si hledí toho, aby v tamních obchodech bylo německého zboží co nejvíce, Švéd si klidně počká na domácí výrobek, když není momentálně na skladě. A my s naším národním cítěním jsme napumpováni globalizací, ale od nás na západ převažují národní zájmy.
Pojďme od podnikání k politice. Co říkáte na „kulturu“ v Poslanecké sněmovně? Určitě vám neušly třeba nedávné sněmovní pře koalice s opozicí ohledně služebního zákona. Co takovým hádkám říkáte?
Politici stále zkoušejí přivlastnit si stát jako nástroj své moci, ale starat se o něj neumí. Stranické aparáty a koalice vytvořily velehory dluhů, které nebudou schopny splatit. Ani ony, ani my, ani naši prapravnuci. Teď k vaší otázce. Víte, dělali jsme si takový průzkum u top a středního managementu, koho zajímá, co se vlastně ve sněmovně odehrává. Výsledek? Asi deset procent z nich o tom něco vědělo. Abych se přiznal, jsem tomu nakonec i rád, protože stejně nic neovlivníte, jen se dostanete do deprese. Sakra, všichni přeci hrají za Česko! Hrají za jeden tým, jsou spoluhráči a ti si nahrávají a vzájemně se nefaulují. Zatímco oni se k sobě chovají jako protihráči a skrývají se za demokratickými principy. Zapomínají, že základem demokratické společnosti je občan, a ne volený politik. Lidé pak politiky nevnímají jako někoho, koho by měli respektovat, a to je smutné. Chybí nám pozitivní vzory.
Jakou politiku podle vás dělá vláda Bohuslava Sobotky? Máte třeba nějaké kritické výhrady proti členům tohoto kabinetu?
Podle mne se rozhazují peníze na větší spotřebu zbytečně. Nelze přece donekonečna utrácet víc, než se vydělá! V loňském a letošním roce jsme přidali zaměstnancům tři procenta. Většinu zaměstnanců jsem si k tomu svolal a poprosil je, aby nárůst mezd jen tak neutráceli, i když ekonomové a politici je k tomu nabádají. Řekl jsem: „Nevěřte jim. U nás ve městě jsou čtyři supermarkety, kde je velice jednoduché nárůst platů utratit. Stát má z toho jen DPH, ale vyspělé západní země daleko více. Snažte se být imunní proti marketingovým a mediálním masážím.“ Místo utrácení státních peněz na podporu vyšší spotřeby bych raději očekával, že stát koupí budovu Živnobanky nebo založí novou českou banku. V Kanadě je 80 procent bank kanadských. Prostě rád bych, aby stát investoval do majetku, který bude mít v budoucnu hodnotu.
Předvolební preference staví na první příčku hnutí ANO, za něž jdete do voleb. Čím podle vás u lidí boduje nejen ANO, ale i lídr hnutí Andrej Babiš?
Podle mne je to nespokojenost lidí s politikou a s politiky, bez ohledu na věk, bohatství či pohlaví, a k tomu seriály skandálů. Chybí vzory, proč by se jinak třeba do komunálních voleb v Hradci Králové přihlásilo šestnáct stran a v našem městě se 17 tisíci obyvateli třináct stran? Andrej Babiš usiluje o vylepšení systému, který sice nebude nikdy dokonalý, ale bude stále lepší a lepší, než je ten současný. Nemá politický rodokmen, ale lidé mu věří, na nic si nehraje, a i když nemá dar rétora, tak toho hodně dokázal. Vypadá to, že ho nic neunavuje tolik jako odpočinek. Zrodil se v době, kdy byly noviny plné neuvěřitelných odhalení, kam mizí státní peníze. Nechová se arogantně v prostředí, kde u některých převládá nízký bod varu.
Určitě sledujete dění na Ukrajině. Jaké pocity ve vás vzbuzuje celá ukrajinská krize?
Nic o tom, co se ve skutečnosti děje v zákulisí, nevíme, je to vysoká hra, šachová partie nejmocnější země světa, jež řídí i kroky EU, ale tak to chodí. Jde opravdu o Ukrajinu, nebo dokonce o Rusko? Není zas tak složité udělat z nás hlupáky! Neměli bychom totiž zapomínat na to, že šelma zahnaná do kouta zaútočí. Pravděpodobně spouštějícím impulzem bude fakt, že největší vojenské obranné uskupení NATO by se mohlo dostat až těsně k hranicím Ruska. Jinak pocity z celé té krize jsou pro mě strašné. Nemám rád války, protože v nich umírají nevinní lidé, ženy a děti a tisíce rodin dnes na východní Ukrajině utíkají před válkou.
Zatímco někteří politici a také známé osobnosti jsou přesvědčeni o tom, že za krizí na Ukrajině stojí expanzionistická politika Moskvy a kritizují kvůli tomu hlavně ruského prezidenta Vladimira Putina, jiní tvrdí, že se ruská armáda bojů na Ukrajině neúčastní. Kam se přikláníte vy?
Kdyby opravdu na západní části ukrajinského území operovala ruská armáda, tak by podle mne boje už dávno skončily. Je přece šílené, když ukrajinská armáda a její bojové odnože zabíjejí vlastní civilisty! Mrtví jsou nejvyšší cenou. Podle mne jde o velké selhání civilizace.
Jaký názor máte na sankce proti Rusku? Jde o to, že summit EU nedávno rozhodl, že Evropská komise společně s diplomaty navrhne další přitvrzení protiruských opatření, s čímž ovšem moc nesouhlasil český premiér Bohuslav Sobotka, který sankce považuje za kontraproduktivní. Mohou sankce proti Rusku nějak poškodit i vaši firmu?
Na Ukrajině a v Rusku jsme aktivní už více než dvacet let a stejnou dobu tam i já jezdím. Naučili jsme je používat podstřešní membrány pod střešní krytiny. Byli jsme na obou trzích první a vyváželi za stovky milionů korun. Máme za sebou významné stavby, „Bolšoj těatr" nebo řadu objektů v Kremlu, nakonec i zimní stadion v Soči. Všechny země světa však tlačí na vlastní výrobu, a tak při dnešních clech ve výši kolem deseti procent v Rusku a devalvaci rublu jen živoříme. Takový je život. Ztratili jsme stovky milionů, ale za chyby, že jsme tam nezačali s vlastní výrobou, se platí. Musíte se rychle rozhodnout a přemístit výrobu za trhem, nebo trh ztratíte. Dnes stačí, aby Rusko jen zadotovalo domácí výrobu a na zakázané výrobky z dovozu uvalilo clo. Sankce nikam nevedou. Nakonec jsou poražené obě strany a vítězem se nikdo nestane. Ano, je to obtížná situace, ale sankce poškodí obě strany, tedy Rusko i země Evropské unie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Olga Böhmová
