Prasárny a nejdrsnější volby. Primátor z ODS už ví, co nás čeká

Jak se díváte na rozhodnutí poslanců ODS opustit při hlasování o rozpuštění sněmovny sál?

Existují situace, v nichž neexistují dobrá, nýbrž jen víceméně špatná řešení. Nemyslím, že by poslanci tímto aktem chtěli usilovat o prodloužení fungování sněmovny v osobním zájmu za každou cenu, výsledek hlasování šlo předem odhadnout. Spíše to byl vzkaz hodnotící dění v posledních měsících z hlediska rozkolísání fungování celého ústavního systému směrem k oslabení parlamentu. Dovedu si představit, že titíž lidé, kteří dnes poslance kritizují, je budou za několik týdnů kritizovat z opačných pozic za to, že předali vládu v zemi levici a prezidentovi.

Připomenu, jak někteří politici či novináři v minulosti horovali pro přímou volbu prezidenta a tváří v tvář jejím výsledkům a následkům se přeměnili v její kritiky. Platí však, že tento postoj je v tuto chvíli takřka nekomunikovatelný vzhledem k převažující společenské atmosféře, objektivnější hodnocení dá až historie. Já osobně to, přiznávám, cítím jinak, a je to spíš psychologický než politologický postřeh. Mám rád prostředí s jasným zadáním včetně těžkých zkoušek. Mě osobně se žije lépe v situaci, kdy je potřeba se poprat s nepříznivou situací tváří v tvář, hledání špatných a ještě horších řešení vede k agónii. Psychologicky vítám, že agonie a udržování statu quo včera skončilo a je třeba se poprat s osudem. Konečně víme, na čem jsme a jdeme do voleb.

Vy osobně jste pro to, aby se Miroslava Němcová stala hlavním volebním lídrem ODS pro předčasné volby?

Myslím si, že v tuto chvíli je to správná volby v rámci krizového managementu, takové rozhodování se děje vždy v režimu „umění možného“. Dovedl bych si představit také Jiřího Pospíšila, o lídrovství si však zatím prostě neřekl. V tomto směru považuji volbu Miroslavy Němcové za hotovou věc. Po volbách čeká ODS opoziční role, což je dle mého hlubokého přesvědčení to správné prostředí pro „zrození“ nových lídrů pravice. Budou to ty osobnosti, které budou schopny přeformulovat pravicové ideje a politický program pro potřeby dnešní doby a budou schopni skutečně masově oslovit veřejnost. U zrodu ODS stála ravda, že skutečný lídr se nevolí, nýbrž rodí, nerodí se však při porodu, nýbrž nejčastěji právě v krizových situacích a v těžkých zkouškách. V tomto smyslu se na opozici vysloveně těším.

Miroslav Kalousek tvrdí, že volby budou o tom, zda v ČR zůstane zachována liberální demokracie, nebo jestli vznikne systém putinovského typu. Je opravdu ohrožena demokracie?

Demokracie může mít různé podoby a různý institucionální rámec. Já osobně jsem stoupencem klasické parlamentní demokracie. V mnoha zemích funguje samozřejmě i prezidentský systém. Nedotažené hybridní formy jsou velmi nebezpečné. Myslím, že postřeh o hrozícím připodobňování našeho politického systému našim východním sousedům je poměrně přesný a i já jsem jasným oponentem takového vývoje. Příčiny tohoto jevu jsou však hlubší, než se dnes uvádí, a souvisejí s daleko silnější erozí mnoha ústavních a státních institucí u nás. Právě Miroslav Kalousek, jehož inteligenci a schopnosti jsem nikdy nepodceňoval, má bohužel na tomto vývoji také podstatný podíl. Je ohrožena kvalita a charakter naší demokracie a všichni demokraté západního typu u nás s tím musí svést souboj.

Václav Klaus řekl, že jeho angažmá v ODS nepřipadá v úvahu, protože strana je podle něj v krizi a bez zásadní změny lidí a jejich chování se s tím nic dělat nedá. Klausovi se nelíbí kroky ODS v posledních dnech, včetně vylučování poslanců. Jak vy se stavíte ke Klausovu rozhodnutí a vůbec k debatě o jeho návratu do aktivní politiky?

Václava Klause nadále považuji za ideově inspirativního, čtu jeho knihy. Bavíme se však o jeho politické roli, nikoliv roli jako intelektuála. Jako konzervativec si obecně dlouhodobě myslím, že strany by měly mít dobrý vztah ke svým bývalým předsedům, tím spíš k zakladatelům a opak je chyba. Jeho další politickou roli rozhodně nevylučuji. To co se děje v posledních dnech však považuji z obou stran, tj. jak ze strany ODS, tak i ze strany VK za hříčky, z nichž nemám radost.

Myslím, že platí, že důležitější, než momentální stav vzájemných vztahů je obhajoba zájmů pravicově smýšlejících občanů a této země. Až toto převáží nad malichernostmi, získá debata smysl. Koneckonců, skutečný vůdce přece mění věci k lepšímu a špatný stav je pro něj výzvou, neposuzuje okolnosti dle měřítka, zda jsou hodny jeho velikosti. Je potřeba přestat taktizovat a přešlapovat a začít konat. V takových chvílích fungovala ODS nejlépe.

Má ODS dál šanci bojovat o silné zastoupení v Poslanecké sněmovně?

O tom se rozhodne v následujících dvou měsících. Cílem ODS musí být relevantní zastoupení, což já vnímám jako minimálně dvojciferný výsledek. Druhým cílem je utkat se o vedoucí místo na pravici. Uděláme proto maximum. Doba je však hodně „vymknutá z kloubů“, očekávám, že volební klání bude tvrdší a drsnější než kdykoliv předtím. O výsledku rozhodne nejen naše úsilí, ale i množství faulů a „prasáren“ na této cestě.

Významnou roli sehrál prezident Zeman, který nepřijal stojedničku a namísto toho jmenoval úřednickou vládu. Jak vnímáte tento krok?

Zkusím odpovědět obecněji. Miloše Zemana znám dobře mnoho let osobně a byl mezi námi vztah oboustranného respektu pokud jde o schopnosti a inteligenci, což, mám-li zavtipkovat, v jeho případě není úplně běžné. Řekl bych, že se tento velmi schopný politik musí relativně rychle rozhodnout, zda půjde po cestě maximalizace okamžité politické moci a co největší aktuální přízně „lidových mas“, nebo zda chce mít pozitivní místo v učebnicích historie. To nemusí být jedno a totéž, někdy je tomu právě naopak. Tím je řečeno vše a jmenování Rusnokovy vlády je jen malou podmnožinou tohoto problému.

Jak hodnotíte poslední tři roky? Co vláda Petra Nečase udělala dobře? Spousta lidí považuje tuto vládu za sociálně nespravedlivou, vláda končila s devadesátiprocentní nedůvěrou občanů.

Je potřeba rozlišit dvě základní roviny fungování této vlády. V jedné byla relativně úspěšná, v druhé katastrofálně neúspěšná. Vláda udržela základní makroparamentry ekonomiky v relativně dobrém stavu, a nepřipustila, na rozdíl od jiných zemí, vznik zásadních strukturálních problémů, zejména v oblasti veřejných financí, které by ohrozili další vývoj země. S výjimkou chyby v daňové politice v souvislosti s DPH to myslím historie uzná.

Velmi neúspěšná tato vláda však byla na poli ovlivňování expektací, tj. vlivu na atmosféru v zemi z hlediska pesimismu či optimismu. Vláda paradoxně zachránila zemi před skutečně zásadními ekonomickými problémy, ale vyvolala přitom atmosféru, jakoby nastaly. Politika není jen o „technicistních“ řešeních, jejím hlavním artiklem je naděje, a na toto základní pravidlo politici zapomněli. Teď sklízejí ovoce.