Je první máj. Co jako pravičák v tento den cítíte?

První máj je lásky čas. Cítím krásně rozkvetlou přírodu a naději ve vše nové, co jaro přinese. Jako optimista doufám, že to nové bude lepší, nežli bylo to staré. Ovšem z minulosti si pamatujeme především to dobré, tak budoucnost bude ještě lepší.

A poměr „pravičáka“ a svátku práce. Práce je motorem, který žene lidstvo k úspěchům, ovšem díky minulosti, kterou tento národ prožil, je nekomunistickou a nesocialistickou společností tento den vnímán patrně asi s určitým nádechem hořkosti. Datum za to ovšem nemůže, tak si z něj vyberme to lepší. Jen pozor, aby to neskončilo jako v Máchové básni, zmarem.

Komunisté 1. máj tradičně slaví a nyní zřejmě i vyhlíží svoji světlou budoucnost. Kdybyste stál na jejich akci na pražském výstavišti a dostal do ruky mikrofon, co byste jim řekl?

To je krásná představa, poslat je všechny tam, kam patří. Do zadnice a ještě dál. Určitě bych jim popřál, aby skončili v propadlišti dějin, na politickém hřbitově plném hnoje, kam bezesporu patří. Komunisté nejsou politickým hnutím. Komunisté jsou sdružení duševně chorých jedinců, pomatenců a lidských zrůd. Je to nejkrvavější ideologie, kterou lidstvo poznalo. Takže humorně shrnuto: „Proletáři všech zemí, polibte mi prdel!“