Zkušený novinář je v šoku z toho, co slyšel o Krymu z úst moderátora ČT

19.04.2014 18:13

TÝDEN V MÉDIÍCH Čítankovou ukázku novinářské manipulace objevil ve čtvrtečních Událostech, komentářích České televize mediální odborník Petr Žantovský. Kromě nesmyslného termínu anexe užívaného moderátorem v souvislosti s Krymem a Ruskem se podivuje i nad tím, že se u komentátora Jefima Fištejna vůbec neuvádí, že vzhledem ke svým profesním vazbám tlumočí oficiální názory Spojených států.

Zkušený novinář je v šoku z toho, co slyšel o Krymu z úst moderátora ČT
Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize
reklama

Veřejnoprávní televizi a jejímu informování o dění na Ukrajině se věnuje v úvodní části svého pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích mediální odborník Petr Žantovský. „Čtvrteční Události, komentáře s hosty Jefimem Fištejnem a Natalií Sudlianko byly naprosto čítankovou ukázkou toho, čemu se říká novinářská manipulace a mediální manipulace. To, co tam provozoval pan moderátor, bylo naprosto školním příkladem toho, jak se žurnalistika nemá dělat,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jako příklad uvádí, že moderátor David Borek opakovaně, asi čtyřikrát nebo pětkrát, použil výraz anexe Ruska a anexe Krymu. „Takto tu událost nehodnotí ani CIA, zatímco naši moderátoři ano. Je velmi zvláštní, že přistupují na tyto naprosto radikální a jednoznačné termíny. Protože, když si ten pojem rozebereme, tak anexe je zabrání. A to, že Ruská federace zabrala poloostrov Krym, není pravdou. Poloostrov Krym se 97 procenty obyvatelstva v referendu vyjádřil, že chce z ukrajinské státnosti přejít pod státnost Ruské federace,“ upozorňuje mediální odborník.

Mluvit o anexi po jasném výsledku referenda je nesmysl  

O anexi bychom mohli hovořit například po Mnichově, když německá vojska napochodovala do českého pohraničí. „To byla anexe Sudet. Asi bychom hovořili o anexi i v případě, když nacistická vojska vstoupila do Rakouska a provedla takzvaný anšlus. To jistě byla anexe. A takových anexí byla v historii velká spousta, ale zpravidla se děla proti vůli místního obyvatelstva a určitě se neděla po referendu, které by vyjádřilo vůli přijmout tu tzv. anektující stranu za svoji vlastní,“ konstatuje Petr Žantovský.

„Takže to samo o sobě je úplný terminologický nesmysl, který jsme ovšem během toho krátkého rozhovoru slyšeli několikrát. A v tom duchu se nesl celý rozhovor. To, jakým způsobem tam moderátor neustále vracel otázku Dagestánu, která s tím nemá žádnou souvislost, bylo také velmi zvláštní. Bylo zjevné, že je nabrífován editorem nebo nějakým ideologem v pozadí a měl asi povinnost pokládat určité otázky stále dokola. A on to činil. Nepodezíral bych ho, že to byl jeho nápad, ale třeba se pletu,“ poznamenává mediální odborník.

Šlo o střetnutí bývalých kolegů z rádia Svobodná Evropa

Za zajímavé na názorovém střetnutí dvou v úvodu zmíněných hostů považuje to, že Jefim Fištejn stále je a Natalia Sudlianko v minulosti byla zaměstnancem rádia Svobodná Evropa. „Pokud mám správné informace, tak paní Sudlianko v běloruské redakci, pan Fištejn je šéfem celého toho vysílacího desku. Proto je logické, že minimálně pan Fištejn je dnes ve střetu zájmů, protože rádio Svobodná Evropa je placeno z prostředků amerického Kongresu,“ poukazuje Petr Žantovský.

Připomíná, že rádio Svobodná Evropa má jednoznačně povinnost už od padesátých let minulého století, kdy vzniklo, šířit myšlenky blízké USA. „Spojené státy si to platí ze svých prostředků, a tak je to logické. Každý civilizovaný bohatý stát má nějaké takové prostředky propagandy. V Česku to je dodnes Český rozhlas 7, zahraniční vysílání, to je také zahraniční propaganda. I když samozřejmě ve svém dopadu nesrovnatelná vůči rádiu Svobodná Evropa. Proto si myslím, že názory pana Fištejna je třeba brát velmi vážně jako názory zastávané Spojenými státy americkými, to jednoznačně,“ míní mediální odborník.

Nikde se neuvádí, že komentátor Fištejn prezentuje oficiální názory USA

Pozastavuje se nad tím, že takto to nebylo nikdy v žádném médiu podáno a všude vystupuje Jefim Fištejn jako odborník na středoevropskou a východoevropskou oblast, aniž by se dodávalo výše zmíněné. „On nepochybně odborníkem na tuto problematiku dlouhá léta je, já si ho velice vážím a dá se říci, že ho počítám dlouhá léta mezi své přátele. Avšak v této věci je zapotřebí jednoznačně říct, že pan Fištejn říká oficiální názory Spojených států. Tak by to mělo být vnímáno,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Naopak o Natalii Sudlianko si myslí, že neříkala žádné oficiální názory. „Nevím o tom, že by ve své současné pozici šéfredaktorky ruskojazyčného týdeníku Pražský telegraf měla za zády nějakou finanční, politickou nebo jinou afinitu na kohokoli v zahraničí, takže asi mluvila sama za sebe. A ještě mnohem víc zeširoka a velmi přehledně se paní Sudlianko vyjadřuje v rozhovoru, který poskytla webu Aktuálně.cz a ten ho zveřejnil tuto středu. Říká v něm minimálně dvě věci, které stojí opravdu velmi vážně za pozornost a rád bych je zdůraznil,“ podotýká mediální odborník.

Pro vyvážený názor musíme místo ČT na soukromý web  

Jednak Natalia Sudlianko míní, že to, co se dnes odehrává na východě Ukrajiny v Doněcku a v dalších městech, je vlastně zrcadlově obráceným obrazem toho, co se dělo v centru Kyjeva v únoru na tom tzv. euromajdanu. „Říká, že tehdy neposlouchal názor ulice pan prezident Janukovyč, dnes neposlouchá názor ulice pan Jaceňuk a další představitelé nového vedení Ukrajiny. A přitom jde o velmi podobné lidové hnutí nebo podobné názorové střety. Podobně pak odpověděla, když se jí redaktorka ptala, zda nespatřuje nějaký problém v tom, že jsou ty bojůvky na východě Ukrajiny financovány a vyzbrojovány z Moskvy,“ uvádí Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz.

I toto považuje Natalia Sudlianko za symetrické. „Nevěří, že těm aktivním revolucionářům na Majdanu dávali zbraně Američané, ale že to vzniklo tak, že se ti aktivní povstalci nabourali na západě Ukrajiny do policejních stanic, tam se vyzbrojili a pak se vydali už jako ozbrojené bojůvky do ulic Kyjeva. Úplně identicky se to děje dnes na východě Ukrajiny, jen do těch policejních stanic lezou zastánci jiného názoru, tedy proruského. Čili je potřeba měřit oběma stranám stejným metrem. A na to upozorňuje paní Sudlianko. Škoda, že takhle vyvážený a rozumný názor čteme na soukromém webu Aktuálně.cz, ale neslyšíme ho ve veřejnoprávní televizi,“ lituje mediální odborník.

Místo pláče nad Lidovými novinami propukl odborník ve smích

Inspiraci pro druhé téma našel v celostátním deníku. „Musím říct, že už dlouho jsem se tak nezasmál při četbě Lidových novin. Většinou spíš pláču nad hrůzou a profesionální i etickou bídou toho deníku, ale tentokrát jsem se vskutku rozesmál. Ale nemůžou za to ani tak Lidové noviny, ale pan poslanec Polčák z TOP 09 a Starostové, který vytáhl zajímavou kartu, že se bude prosazovat omezení křížení vlastnictví médií v Evropské unii,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tuto kartu už dříve vytáhli Francouzi a zejména Italové, kterým vadilo, že Silvio Berlusconi ovládl několik televizních stanic a řadu dalších médií, díky nimž měl na veřejnost docela silný vliv. „U nás je situace zdánlivě obdobná, protože mnohá média má zase ve vlastnictví pan Babiš, jiná média zase pan Bakala. Ale o médiích pana Bakaly pan Polčák nemluví. Proč asi? Mluví o médiích pana Babiše, je mu asi solí v očích, že pan Babiš má dva deníky a spoustu dalších akvizic v mediálním světě, třeba celostátní rádio. To je pravým důvodem toho, co pan Polčák navrhuje,“ myslí si mediální odborník.

Antimonopolní úřad je dostatečnou pojistkou

„Ale navrhuje nesmysl. On pan Polčák často navrhuje nesmysly, ale tohle je nesmysl jako dům. A hned řeknu, proč si to myslím. Představme si regulaci křížení vlastnictví ve dvou oblastech. Nemluvme o internetu, to je vlastnicky nepřehledný systém, ale o elektronických a tištěných médiích. Elektronická média, rádio, televize, tak jak je známe z digitálního nebo analogového prostředí, působí na veřejnost prostřednictvím veřejných statků, to jsou ty kmitočty, na kterých vysílají,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Omezování křížení vlastnictví považuje za nadbytečné, protože máme Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který velice přísně posuzuje křížení vlastnictví v oblasti elektronických médií. „Vzpomeňme si, jak dlouze rozhodoval o tom, zda vůbec může Andrej Babiš vstoupit do Impulsu, jestli to není s něčím v rozporu. Ten antimonopolní úřad je dostatečná instituce a je úplně zbytečné vytvářet kvůli tomu další zákony a další instituce na to, aby se dbalo na pluralitu rozhlasového nebo televizního vysílání, takže je Polčákův návrh nadbytečný,“ domnívá se mediální odborník.

Podle Polčáka by bylo správné zrušit kapitalismus  

A v oblasti tištěných médií ho považuje dokonce za nesmyslný. „Pan Babiš si může založit třeba padesatery noviny, ale když bude ty noviny číst dvanáct lidí, tak nebude mít vliv žádný. Zatímco když bude mít jedny jediné noviny a ty dostane do poloviny domácností, tak má vliv obrovský. A to žádný takový Polčákův návrh neošetří a ani nemůže ošetřit, protože máme svobodný trh. Není možné vytvářet další Lex Babiš, jeden už tu máme, to byl ten slavný Zemanův služební zákon,“ připomíná Petr Žantovský politickou úlitbu, která ale nezpochybňovala logiku stávající legislativy.

Tehdy nedošlo k porušení zákona, jen k porušení tradičního zvykového nároku. „Ale zavedení zákona omezující křížení vlastnictví v tištěných médiích by bylo útokem na stávající legislativu, protože by to omezilo svobodný trh. Vymezilo by to mantinely, ve které oblasti smíte svobodně podnikat a ve které nesmíte. Takže byste mohl mít třeba tři prodejny aut, ale nesměl byste mít troje noviny. To je přece nesmysl. To vede k jedinému závěru. Dle pana Polčáka by bylo správné zrušit kapitalismus. Pak nechť si každý volič TOP 09 rozmyslí, zda tuto stranu stále ještě považuje za pravicovou,“ doporučuje mediální odborník.

Syndikát se prohlásil právním nástupcem bez jakéhokoli dokazování

Anketa

Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?

hlasovalo: 31874 lidí
Závěrem se zamýšlí nad verdiktem Městského soudu v Praze, který stvrzuje, že stát zaplatí Syndikátu novinářů 292 milionů korun. „To je otázka toho nároku za barák, co byl na Vinohradské třídě v Praze zbourán a u Jiráskova mostu nepostaven. Já už jsem to nedávno glosoval, ale dnes bych k tomu přidal ještě doplňující pohled. A to v souvislosti s tím, jak vznikl Syndikát novinářů. Vzpomeňme, jak vypadaly první měsíce roku 1990, kdy se syndikát prohlásil bez jakéhokoli dokazování právním nástupcem Svazu novinářů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tehdy se nad tím nikdo nepodivoval i proto, že Svaz novinářů nebyl bohatou a mocnou organizací jako SSM a KSČ, o jejichž majetek se bojovalo dlouhá léta. „To byla trošku jiná káva, a tak se nechal Syndikát novinářů jaksi zvykově uznat právním nástupcem Svazu novinářů. Kdyby se nad tím někdo zamyslel opravdu rigidně právně, tak by došel k závěru, že pro to není žádný zákonný podklad. Říkám to proto, že když Syndikát novinářů vznesl nárok na dům, který stát dluží dnes již neexistujícímu Svazu novinářů, tak ten nárok měl spíše symbolickou nebo morální povahu,“ míní mediální odborník.

Úplně zbytečná organizace, výdejna průkazek, vyhrála 292 milionů

Za problém pak považuje, že Syndikát novinářů za více než dvacet let své existence zásadně nikdy neudělal nic, čím by ospravedlnil svoji vlastní existenci. „Politicko-organizační a restriktivní hlídací funkce v mediálním prostředí, které plnil Svaz novinářů, pochopitelně zanikly s bývalým režimem. Ale nový syndikát neměl nikdy ani funkci odborovou, ačkoli na přelomu let 1999 a 2000 proběhly Pařížskou ulicí takové diskuse, jestli by se ze syndikátu náhodou neměl stát odborový svaz, protože i jeho nadřízená Mezinárodní organizace novinářů v Bruselu je odborová centrála,“ vzpomíná Petr Žantovský.

Tehdy si Syndikát novinářů odhlasoval, že zůstane cechovní organizací. „Tím si podepsali svůj vlastní symbolický rozsudek smrti, protože tím přestali být zajímaví pro kohokoli, jak pro novináře, tak pro veřejnost. Nejsou věrohodní, nejsou respektovaní, vlastně nic neznamenají. Je to úplně zbytečná organizace, výdejna průkazek. A tahle výdejna průkazek vyhrála 292 milionů,“ poznamenává mediální odborník.

Syndikát by měl být při nakládání s vysouzenou sumou opatrný

Mluví o tom proto, že bude nanejvýš zajímavé sledovat, jak Syndikát novinářů s těmi 292 miliony naloží. „Protože symboličnost toho nároku a jeho právní zpochybnitelnost z určitého pohledu by je měla vést k maximální opatrnosti a ostražitosti. A spíše k tomu, že by ty peníze měly opravdu jít na dobročinné účely, když už ten stát byl tak dobrý a tomu syndikátu ty miliony věnoval. Tak jsem velmi zvědav, jak s nimi syndikát naloží, a určitě se tomu budeme ještě věnovat,“ ujišťuje Petr Žantovský.

Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině

Ruská vlajka
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Miloslav Ransdorf
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Propaganda Sputnik! psal pacient Wollner z ČT. Vrátilo se mu to. Bude koukat

15:01 Propaganda Sputnik! psal pacient Wollner z ČT. Vrátilo se mu to. Bude koukat

ANKETA Marek Wollner z České televize, šéf pořadu Reportéři ČT, nedávno onemocněl covidem-19. Z domá…