Pravičák udeřil na oranžového Sobotku: Cpete lidem do hlavy nesmysly

Podle Laudáta mohou být v EU příští rok dva scénáře vývoje. Buď dojde k razantnímu pokusu řešit dluhovou krizi, nebo ne. „Řešit dluhovou krizi by znamenalo nechat padnout Řecko, v obrovských problémech by se potácela Itálie, zkrachovalo by Španělsko a Portugalsko. Politické reprezentace v západní Evropě si ale příliš zvykly, že neřeší dlouhodobé problémy, ale že se snaží přežít do dalšího měsíce různými eurovaly a finančními injekcemi. Tím se problém jen oddaluje,“ míní Laudát.

V případě tvrdého scénáře radikálního ozdravování eurozóny by podle Laudáta došlo k radikálnímu propadu české ekonomiky. Už nyní, kdy jsou opatření relativně mírná, se ale vzdouvá vlna nevole v evropských společnostech a narůstají extremistická hnutí a noví demagogičtí „spasitelé“. „Lidé se čím dál víc přiklánějí k tomu, že je zachrání mediální hvězdy a noví spasitelé, což je samozřejmě iluze,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec.

Nečekejme velké zázraky

Laudát se ale domnívá, že spíše dojde ke druhému scénáři a evropští politici nesáhnou k ráznému řešení, ale spíše se budou snažit dočasně oddalovat a odvalovat balvan ekonomické krize. V takovém případě se česká ekonomika bude pohybovat kolem mírného růstu či mírného poklesu. „Nějaký dramatický pokles neočekávám, ale nikdo ať na druhou stranu neočekává velké zázraky,“ říká Laudát.

Dle oficiální predikce Ministerstva financí, na které je postaven státní rozpočet, má být růst v příštím roce 0,7 procenta HDP. Podle Laudáta bude ale hlavně záležet na velkých hráčích: zda se budou dále tisknout peníze (kvantitativní uvolňování), nebo bude naopak větší monetární restrikce.

Prorůstová opatření v sousedních zemích mohou prý mírně pomoci české ekonomice. Podle Laudáta ale prorůstová opatření nikdy nepřinášejí příliš velký efekt. V Dánsku, kde byla delegace českého rozpočtového výboru, menší prorůstová opatření dělají, ale nikdo nedokáže říci, zda je to alespoň fiskálně neutrální.

Závislost na exportu do EU

Investice do vzdělání se podle Laudáta mohou dostavit až v horizontu 15 až 20 let, což je prý německá zkušenost. „Sociální demokracie ale v takových dlouhých intervalech neuvažuje. Pokud by uvažovala, tak by neplácala takové nesmysly kolem penzijní reformy. Oni dobře vědí, že důchodový systém se změnit musí, že společnost stárne. Přesto cpou lidem do hlavy myšlenky, že lze současný systém udržet, což je naprostý nesmysl,“ zlobí se místopředseda poslaneckého klubu TOP 09.

Laudát si myslí, že žádná z českých politických reprezentací neudělala žádnou velkou chybu, která by fatálně poškodila makroekonomickou stabilitu země. To ale neznamená, že peníze jsou vynakládány efektivně.

Česká ekonomika je fatálně závislá na exportu do zemí EU: „Pokud evropské ekonomiky chladnou a jdou do recese, tak s velikostí naší ekonomiky se můžete snažit, jak chcete, ale stejně plus minus kopírujete vývoj ekonomiky našich hlavních obchodních partnerů.“

Celých 35 procent exportu jde do Německa, 85 procent exportu jde do zemí EU. „Klíčová ekonomická rozhodnutí jsou dělána o nás bez nás velkými ekonomickými hráči. To je fakt, se kterým musíme umět počítat,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Laudát.

Na tu bídu se držíme ještě docela slušně

Laudát na druhou stranu říká, že ČR je na tom z hlediska některých ekonomických parametrů lépe než ostatní evropské státy: „Na tu bídu se držíme ještě docela slušně. Například pokud jde o absolutní výši nezaměstnanosti a to my máme ještě tvrdší výkaz nezaměstnanosti než třeba Španělsko, kde stačí, aby byl člověk pár dnů v roce na brigádě a již není veden jako nezaměstnaný.“

Laudát není příliš zastáncem prorůstových opatření. „Podle mě na to Kalousek přistoupil pod tlakem ODS. Ta prorůstová opatření mají význam u projektů, kde je šance na návratnost či aspoň fiskální neutralitu.“ Takových projektů prý ale moc není.

Prorůstová opatření křiví trh

Laudát není pro cpaní státních peněz do stavebnictví: „Stavebnictví zdegenerovalo prostřednictvím obrovských státních infrastrukturních investic zcela zbytečně. Dodavatelské ceny byly kvůli umělé, státem živené poptávce vyšroubovány do nesmyslných částek. Ruku v ruce s tím byla potlačena konkurence, protože na každého nějaká ta zakázka zbyla, protože byl přetlak na straně poptávky. Došlo tak k úpadku dopravního stavitelství do té míry, že Státní fond dopravní infrastruktury musel nastartovat procesy, které tu již byly: například testování nových materiálů ve stavebnictví a nových technologií.“

Problémy jsou s technickou kvalitou a inženýrským dozorem: „Když dnes stavebnictví brečí, tak tu je podnikatelský sektor, který se neobejde bez veřejných zakázek? Tak to je docela smutná záležitost, kam to až došlo. Přitom Česká republika i v době škrtů dá do dopravní infrastruktury obrovské sumy.“

Laudát se obává, že peníze z prorůstových opatření si rozeberou různá lobby a projekty nebudou promyšleny: „Jsou to jenom další peníze, které pokřivují podnikatelské prostředí a prohlubují státní dluh. To bude jediný efekt těchto prorůstových opatření a toho já se obávám.“

Strukturální změny na ministerstvech

Laudát se domnívá, že by spíš vláda měla zlepšit podmínky pro podnikání a lépe nastavit regulaci. Šel by také více do kvalitativních změn v některých rezortech. Ministr financí Miroslav Kalousek se podle něho snaží tlačit ministerstva, aby hospodařila efektivněji tím, že jim snižuje objem prostředků.

Někdy je ale těžké chovat se hospodárně, protože na ministerstvech jsou ještě závazky z dob předchozích ministrů: „Například na dopravě jsou z dob éry různých Řebíčků, Slamečků či Brunclíků nasmlouvané tak enormní závazky do budoucna, že není šance se z těchto závazků vyvinit. Podvýbor pro dopravu ke konci minulého období byl doslova obelhán, když se tvrdilo, že nasmlouvané akce dopředu jsou v objemu zhruba 650 milionů korun. Když jsme pak prosadili kontrolu sčítání závazků, tak to najednou vyskočilo na 31 miliard. Pro příští rok by se ty závazky měly stáhnout na 21 miliard, což je šílené. A o některých těch stavbách nemohu říct, že bych je považoval za prioritu a v tom sektoru je ještě obrovská rozestavěnost. Existují i právní analýzy, zda se nelze těchto cenově nevýhodných závazků zbavit, ale údajně to nejde.“

Šílené nápady z Bruselu

Podle Laudáta Brusel svými sociálně inženýrskými projekty hospodářství akorát poškozuje: „Je pro mě nepochopitelné, že v době, kdy je jasné, že země Evropy zaostávají a ztrácejí dech, Evropská unie podvazuje podnikání často zbytečnými směrnicemi. To je diletantství. Řada politiků si myslela, že zavedení kvót je vtip. Ale není to vtip. To se snad někdo zbláznil. EU čelí největší krizi od svého založení a Brusel chce krizi ještě takovými pitomostmi prohloubit.“

Laudát kritizuje i snahu sjednotit daně na evropské úrovni: „Skandinávské země mají tradici vysokých daní a z toho je vybudován poměrně efektivní a fungující veřejný sektor. I když je fakt, že od těch vysokých daní pomalu ustupují. Oni se toho ale nevzdají ze dne na den. Naopak zavést takový systém v České republice, kdybychom ještě zvýšili daně a lidem bychom sebrali více peněz, vedlo by to k dalšímu nabubření veřejného sektoru. Dát dohromady tak rozdílné systémy znamená, že jeden nebo druhý stát půjde do úpadku. Prostě jeden mustr nesedí každé zemi. Ty jsou rozdílné.“

Skandinávie pomalu opouští vysoké daně

Laudát podotknul, že v Dánsku čelí kvůli vysokým daním odchodům schopných lidí a schopných podnikatelů. „Každá velká firma si rozmyslí, zda tam platit vysoké daně, nebo se přihlásí jinde. Švédsko již sáhlo k tomu, že bude snižovat daně pro podnikatele. V okamžiku, kdy to udělá Švédsko, tak to z důvodu konkurenceschopnosti musí udělat i další státy. Ten systém vysokých daní již začal postupnými úlevami stejně erodovat,“ říká poslanec.

Že sociální inženýrství nefunguje, se v Dánsku podle poslance projevilo na takzvané dani z tuku. Oni chtěli získat peníze a zastavit přejídání ve společnosti. „Výsledek byl, že daně se propadly a Dánové začali masově nakupovat sladkosti dokonce ještě ve větší míře v sousedním Německu. Takže z toho bylo doslova fiasko. Došlo i k poklesu tržeb dánských obchodníků. Tato daň bude zrušená,“ komentuje poslanec.

Dánská politická kultura

V Dánsku připravují daňovou reformu. Zajímavé je, a o politické kultuře vypovídá, že tam je naplánována daňová reforma na dvacet let dopředu, což bylo domluveno napříč politickým spektrem.

„Dánové mají jistotu, že se nebude nepředvídatelně měnit DPH každý rok. Udělali to tak, že politické strany mezi sebou podepsaly smlouvu, kde se zavázaly, že dohodnuté změny daní podpoří. Líbí se mi, že ty fiskální kroky dělají s obrovskou časovou predikcí, což má svoje výhody pro stabilitu. Dánové patří k nejbohatším na světě, ale je fakt, že dnes už se nemají zas tak o mnoho lépe než my. Česká republika by také potřebovala klid, a ne tu zběsilost, když Sobotka křičí, že sociální demokracie zruší důchodovou reformu. Oni pořád mluví o sociální jistotě, ale šíří šílenou sociální a ekonomickou nejistotu. Přitom nám bokem někteří sociální demokraté říkají, že by řadu opatření udělali stejně, protože nic jiného nezbývá."