Nejdříve uvedl, co ho k sepsání Blanického manifestu vedlo. Po měsících nicnedělání se tisíce jeho známých ocitají na pokraji existenčních starostí: „Jsou tlačeni do bídy, lidi, které znám a měli práce dost, dnes zvažují, že nemají ani na jídlo a jsou to osobnosti, u kterých byste se divili, že je to možné. Stát nás tlačí do bídy,“ začal Daniel Landa. A stěžejním tématem manifestu má být právě svoboda. „S našimi svobodami je nakládáno, jako bychom patřili někomu jinému, takže jsme se rozhodli nenechat to být a nemlčet. Blanický manifest není sice úplně konkrétní, ale chceme zařvat na politiky odleva doprava, aby si dali pozor, jak se k nám chovají a jak se chovají k našim svobodám,“ uvedl zpěvák s tím, že se to týká všech současných politiků, nemá na mysli nikoho konkrétního.

Landa: Kdo drží hubu, nemá nic

Podle Landy má být manifest bouchnutím do stolu. Upozornil, že pokud budou lidé mlčet, politici budou dál zkoušet, kam až mohou zajít. „Už je dobré nedržet hubu. Kdo drží hubu, nemá nic,“ prohlásil Landa. A pak představil konkrétnější části manifestu. „My, občané této země, jako občané dalších zemí Evropy, jsme již dlouho nenápadně a postupně přetvářeni. V důsledku ztráty jednotící myšlenky, vzájemné sounáležitosti, úcty sdílených hodnot a zdravé sebedůvěry se z nás stává čím dál více rozdělená a rozhádaná masa, jejíž ambice se omezily na spotřebu a bezohlednou soutěživost,“ vysvětloval.

Podotkl současně, že nemáme vzájemný respekt a úctu. Za vyjádření rozdílného názoru je člověk okamžitě napadán bez úcty a bez respektu. „Jestliže někdo nechce nebo chce z nějakých důvodů migranty, musíme spolu komunikovat a nebýt kvůli tomu nazýváni rasistou, fašistou ani žádným jiným istou. To je můj občanský názor, ani ne tak hudebníka, jako názor táty a manžela. Neexistuje, aby mě někdo šoupal do rohu extremistů. Na svůj názor máme právo a někdo vytváří tlak, aby byl jen jeden určitý názor ten správný. Tak to nefunguje a ani nemůže ve svobodné společnosti fungovat.“ Landa zdůraznil, že musíme unést odlišné názory a vyjádřil obavu nad tlakem k jednotnému vidění světa. Podle jeho slov jsou lidé pod pláštíkem veškerého materiálního komfortu krok za krokem zbavováni svých těžce vydobytých individuálních svobod a zodpovědnosti za sebe, své životy, své činy a vzájemnosti s ostatními.