Bosenský soud a režim v Sarajevu s podporou evropských mocností zásadním způsobem narušily mír na západním Balkánu. Ničím jiným totiž rozsudek sarajevského soudu není. Odsouzení prezidenta Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině Milorada Dodika na rok do vězení spolu s šestiletým zákazem výkonu politických funkcí je první symbolická střelná rána do míru a svobody v této balkánské zemi, kde vedle sebe žijí tři národnosti. Srbové, Chorvaté a Bosňáci, tedy bosenští muslimové. 

Posledně jmenovaná bosenská národnost je zajímavá sama o sobě. Ve valné většině jde totiž o potomky původně pravoslavných Srbů, kteří v době osmanské nadvlády přestoupili k islámu. V posledním století směřovali nejen k potvrzení vlastní národnosti, ale sílily antisrbské názory a hnutí. Bosenští muslimové dlouhodobě usilují o vytvoření unitárního státu, což odporuje Daytonské mírové dohodě, která ukončila válku z počátku devadesátých let. Dohoda vymezila částečně autonomní srbskou část, známou jako Republika Srbská a druhou entitu - Federaci Bosny a Hercegoviny, kde žijí právě muslimové a také Chorvaté. Muslimové jsou v zemi nejpočetnější, proto volání po unitárním státě. Ve volbách by zbývající dvě národnosti převálcovali. 

Srbové proto dlouhodobě usilují o dodržování Daytonu, přestože jsou paradoxně a nepravdivě západními médií označováni jako ti, kdo tuto mírovou dohodu chtějí rozbít. Je to nesmysl, protože Republice Srbské garantuje její práva a jistou autonomii.