Na sobotní ideové konferenci Občanské demokratické strany si její předseda a premiér Petr Fiala nenechal ujít příležitost a zopakoval sebechválu, kterou na adresu „ozdravného balíčku“ pěl už při jeho čtvrteční prezentaci. Mnozí, a to často i z odborných kruhů, jeho okázalé nadšení nesdílejí.
Má ministr financí Zbyněk Stanjura vaši důvěru?Anketa
„Bohužel, naplnily se ty nejchmurnější představy, že ten balíček bude vnitřně nesourodý, bude zmatečný, že opatření často půjdou proti sobě a že neřeší to klíčové, co by vláda řešit měla, a sice hlavní problém ekonomiky, což je inflace. A inflace je za většinou problémů současného deficitu veřejných financí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz makroekonom Jaroslav Šulc, bývalý náměstek ministra financí.
Právě vysoká inflace, která má jen ojediněle horší průběh v ostatních evropských zemích, je jedním z hlavních důvodů, který vyvolává zbytečné kontroverze například ohledně valorizace starobních důchodů. „Kdyby Fialova vláda nepřipustila 15% inflaci a ta by zůstala na poloviční úrovni, což je jinde v Evropě, tak by starosti se škrtáním valorizace starobních důchodů na polovičku vůbec nemusela mít,“ upozorňuje na to, od čeho se pětikoaliční kabinet snaží odvrátit pozornost.
Vláda při svém nástupu slibovala, že nebude zvyšovat žádné daně. Od příštího roku ale zvýší odvodovou zátěž všem. A tak veřejný prostor obohatil ministr práce Marian Jurečka vyjádřením v Interview ČT 24, když prohlásil: „Kvůli směřování k vyrovnanému rozpočtu jsme museli některé předvolební sliby překročit.“
Budou z nich daňoví soumaři s prostřelenou nohou
Ukazuje se, že vládní konsolidační balíček dopadne nejvíce na zaměstnance. Je to způsobeno především zavedením nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 % z jejich hrubého příjmu, čímž nedobrovolně vylepší příjmy státního rozpočtu o téměř 11,9 miliardy. Kdo pobírá mzdu ve výši průměru za minulý rok 40.353 Kč, přispěje díky tomuto opatření na ozdravný balíček konkrétně 242 korunami měsíčně.
„To, že se takhle zásadní reforma dělá bez konzultací se sociálními partnery, především s odbory, když je jasné, že dopady budou nejhorší na zaměstnance, je nefér. To je porušení sociálního smíru, to je přilévání benzínu do ohně. Jestliže doteď byli zaměstnanci daňoví soumaři, tak teď budou daňoví soumaři s prostřelenou nohou. To nemůže zůstat bez následků,“ myslí si Jaroslav Šulc.
Vláda ovšem nezapomněla ani na firmy, protože do svého souboru opatření zahrnula i zvýšení daně z příjmů právnických osob na 21 % z dosavadních 19 %.
„Tak to mě tedy zaujalo, že koalice přichází s tím, že firmám zvýší daně. Mně se to líbí. Jen vzpomínám na to, jak za vlády Babiše na něj z tehdejší opozice křičeli, že zlikviduje podnikání, pokud by chtěl zvýšit daně. A dnes přijdou s tímhle. To jsem zvědav, jak to budou vysvětlovat. Já jsem si už tehdy říkal, že jeden procentní bod nic neznamená. Proto se teď musím smát, že největší kritici zvyšují daň o dva procentní body. Těším se na to, jak pan Fiala a ti jeho boys budou vysvětlovat, že zvýší daně firmám, ale že tím to podnikání nepoškodí, když předtím vykládali přesný opak. To chci docela slyšet,“ říká pro ParlamentníListy.cz makroekonom Jaroslav Ungerman.
Je nesmysl očekávat, že kvůli DPH potraviny zlevní
Na příjmové straně rozpočtu dojde v letech 2024 až 2025 k celkovému výnosu 69,2 miliardy korun, z toho v příštím roce 31,7 miliardy a v roce 2025 to má být 37,5 miliardy korun. „Jestli pan ministr Stanjura říká, že tenhle soupis nápadů mu přinese do rozpočtu bezmála 70 miliard, tak pak se ptejme, na kom si je vezme. Na zahraničních firmách, které neodvádějí daně ze stovek miliard výnosů do ciziny? Na ty nesáhne, že jo. Uvědomme si, že vztah je vždy takový, že co někomu dávám, to jinému beru. Je to jen přerozdělování. Tak se ptejme, komu berou, a komu dávají,“ doporučuje Jaroslav Šulc konfrontovat pětikoalici s touto otázkou.
Psali jsme:
Daň z přidané hodnoty bude mít dvě sazby, když se dosavadní snížené 10 a 15 sloučí na 12 %. Základní 21% sazba zůstane. Evidentním pokusem, jak zavřít kritikům pusu, je snížení DPH u potravin z 15 % na 12 %.
„Myslet si, že se snížení o tři procentní body projeví v poklesu cen, je nesmysl. Na to ať zapomenou. To chci vidět, jak potraviny, které přejdou z 15% sazby do 12% sazbu, zlevní. Vždy je takových příležitostí, proč cenu nesnížit. Tomu uniknete snadno sortimentními změnami, za půl roku jste úplně jinde. Mezitím vám narostou jiné náklady a budete mít stejnou cenu jako při původní vyšší sazbě DPH. I tak to stejně není nikdo schopen zjistit,“ odmítá Jaroslav Ungerman mediální fígl vlády, která bude zcela nepochybně veřejnosti prodávat iluzi, že se postarala o to, aby byly potraviny levnější.
Na chytré škrty nemá vláda dost intelektuální kapacity
Státnímu rozpočtu má nově přinést 7,6 miliardy korun zrušení 22 daňových výjimek včetně snížení slevy na dani na manželku, zrušení tzv. školkovného, zrušení slevy na dani na studenta, zrušení osvobození nepeněžních benefitů zaměstnancům či nadlimitních stravenek.
„Škoda, že už nežije Eda Janota, bývalý ministr financí a výborný rozpočtář. Za dob, kdy se rozpočet ještě dělal slušně, tak když se šlo do vlády nebo do parlamentu, tak se vždy řeklo: ‚Daňovou výjimku uděláme tu a tu, budou mít z toho prospěch ti a ti, a zaplatí to ti a ti. A vyhodnotíme to v horizontu dvou, tří let, a když to bude potřeba, tak tu daňovou výjimku přehodnotíme.‘ Takhle se dělá daňová reforma. Každá daňová výjimka má svou historii, její zrušení pak má nějaký efekt a nějaký dopad. Teď se jeví ten efekt, že se ty peníze nebudou vydávat, pokud to parlament schválí,“ poznamenává Jaroslav Šulc.
Na výdajové straně dojde k seškrtání národních dotací, což ušetří 54,4 miliardy korun.
„Negativum tohoto kroku je, že někomu ty dotace budou chybět. Jestliže se omezí neinvestiční dotace na vědu a výzkum, tak se zřejmě nějaké projekty nedodělají. Teď by to chtělo jít přesně položku po položce, škrt po škrtu, a říct, na koho to dopadne, v jakém rozsahu a jaké to bude mít důsledky. Protože moje dlouholeté zkušenosti s veřejnými financemi jsou ty, že většinou ty nejjednodušší kroky mají nejzhoubnější důsledky. Negativní multiplikační dopady jsou někdy násobné než úspory. Tupě škrtat umí – s odpuštěním – každý vůl. Ale škrtat inteligentně tak, aby to bylo provázané, aby to byly skutečné úspory, to není tak jednoduché. To se musí umět. Na to ale, bohužel, tahle vláda nemá dost intelektuální kapacity,“ konstatuje pro Parlamentní makroekonom Jaroslav Šulc.
Podstatou balíčku je škrtání tam, kde se čeká nejmenší odpor
Z toho, co nás v důsledku konsolidačního balíčku čeká, má trochu pochvalná slova jen pro dvě skutečnosti.
„Jedna je ta, že se zřejmě můj oblíbený pan ministr Zdeněk Nekula odvážil vysvětlit vládě, že zdanit nešumivá vína je pitomost. Znamenalo by to totiž vykácet třetinu vinic a znehodnotit práci, díky které české vinařství za posledních 10 až 15 let udělalo takový pokrok. Vždyť tolik ocenění moravských vín, které se vozí z velkých mezinárodních výstav a prezentací, tahle republika nepamatuje. A všechno tohle úsilí by se zavedením spotřební daně mohlo znehodnotit.
Druhé sympatické opatření vidím v redukci tří sazeb daně z přidané hodnoty na dvě, a že se šlo na tu 12% hladinu. I když si vůbec nejsem jistý, naopak jsem velmi skeptický, že to na inflaci bude mít nějaký vliv. Pokud ano, tak okrajový,“ míní ekonom.
Počínání vládní koalice hodnotí i odkazem na rozdíl mezi americkým a evropským, nebo spíše německým, přístupem k řešení napětí ve veřejných financích. „Američané ho řeší především hledáním zdrojů, příjmů – kdežto Němci to řeší škrtáním ve výdajích. A v tomto směru to, že vláda zvolila tuhle německou cestu, považuji za největší, ba fatální chybu, kterou mohla udělat.
Veřejné finance jsou velmi třídní a velmi sociálně konfliktní oblast. Já jsem si přečetl velmi vzletné vyjádření, jak je to řešené maximálně ohleduplně a s minimálními dopady. Ale ve skutečnosti se škrtá tam, kde se očekává nejmenší odpor. To je celá podstata tohoto škrtacího balíčku. To nemá s reformou veřejných financí absolutně nic společného. Ani ten název,“ dodává Jaroslav Šulc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Ach jo (bls1)
