Až se k vám přes tu černou díru budou drát hordy imigrantů, co uděláte? Ruský tisk sleduje naše problémy a myslí si následující

Vesměs pozitivně hodnotí ruská média a komentáře řecké referendum a panuje shoda, že bezprostřední důsledky řeckého defaultu nebudou tragické ani pro EU ani pro Rusko. Nicméně obecně je terčem kritiky politika „Trojky“ vůči Řecku, která je hodnocena jako ve svých důsledcích kontraproduktivní. V souvislosti s uprchlíky ruská média zaujala dynamika vztahů mezi členskými státy a jejich rozpory ohledně bruselských kvót.

Krátkozraká politika

Politolog Grigorij Bovt píše poměrně kriticky pro Gazetu.ru v souvislosti s řeckou dluhovou krizí o neschopnosti současných politiků vidět dlouhodobější důsledky svých rozhodnutí. Bovt připomíná, že Řecko bylo vždy od druhé světové války příjemcem zahraniční finanční pomoci. Finanční injekce dostávalo jako strategicky významný spojenec v době studené války ze Západu a jeho přijetí do EU nebylo otázkou ekonomické úvahy, ale politického rozhodnutí. Z tohoto hlediska nejde o novou situaci.

„Po přijetí tvrdých ekonomických řešení podle receptů MMF a po snížení počtu státních úředníků o třetinu se zemi podařilo dosáhnout rozpočtové rovnováhy. Nepříjemností bylo, že při tom došlo k zadušení samotné ekonomiky (o desítky procent), snížení kupní síly obyvatelstva (40 %), a co je podstatné, i kupní poptávky, která by mohla stimulovat růst. Výsledek je, že čím je země ‚poslušnější‘ vůči věřitelům, tím spíš nemůže splácet dluhy,“ hodnotí Bovt dosavadní politiku škrtů v Řecku.

Na vývoj vztahů Řecka s „Trojkou“ mají podle Bovtova názoru vlivy i subjektivní faktory: „Levičácká Syriza a premiér Tsipras jsou pro EU obecně, a pro Merkelovou osobně nesystémoví lidé. Navíc si Tsipras dovolil pohrávat s Putinem.“ Je ale možné, že EU a její lídři sází na pád vlády Tsiprase a novou řeckou vládu, které se bude chtít lépe domluvit.

Z krátkodobé politické perspektivy nepřinese odchod Řecka z eurozóny a jeho default tragické důsledky. Ale z dlouhodobé perspektivy může krach Řecka zemi proměnit v černou díru Evropy, hned vedle věčně neklidného Balkánu.

„Jestli se už dnes v EU dohadují o takové nic jako je rozdělení kvót na imigranty, tak co bude, až se přes tuto zemi budou drát nové hordy? Spolu s drogami, kontrabandem a dalšími radostmi, které obvykle doprovázejí propad země do stavu ‚failed state‘ (zkrachovalého státu).“ Po finančním defaultu, upozorňuje Bovt dluhy nezmizí na měsíc, ani se Řecko nestane součástí Ruska, takže EU bude muset tyto problémy řešit. „Krátkozrakost současných politiků se už projevila v různých sférách a regionech: v hrátkách o přetahování lanem na Ukrajině s Moskvou, v Libyi (kudy nyní přichází sta tisíce nelegálních utečenců a kde jsou islamisté IS), v Iráku atp. S Řeckem to bude podobné.“

Řecko se může stát strategickým partnerem Ruska v EU

Vládní Rossijskaja gazeta se řecké krizi věnuje textem Eurorozvod, který se věnuje nejen obecných okolnostem, ale také ruské pozici v celé dluhové krizi. Oslovení ekonomové došli k názoru, že řecký default nebude mít na ruskou ekonomiku velký vliv, ale „Rusko by mělo začít přemýšlet o tom, že by oslabilo potravinářské embargo vůči Řecku, aby tak Řekům pomohlo.“ Ekonom Vasilij Jakimkin označil pomoc MMF za „past na myši“. Důsledky finanční pomoci z roku 2008 podle ruských ekonomů vedla například k oslabení agrárního sektoru Řecka a nyní je navrhováno zvýšit DPH pro turistický průmyslz nynějších 6 na 23 %.

Řecký default nebude pro eurozónu velkým otřesem, protože podíl řeckých povinností v evropském finančním systému není tak velký. Druhou věcí je další reakce zemí, jako jsou Španělsko, Portugalsko a Itálie, které mohou využít řecký příklad a odmítnout svoje závazky. Jako další důsledek ruští ekonomové zmiňují oslabení eura jako měny.

Další otevření ruského trhu řeckým potravinám by podle Zemjakova bylo vhodnou ruskou reakcí na novou situaci. Pro Rusko by to znamenalo větší diverzitu potravinového trhu a především získání strategického partnera uvnitř EU, který by mohl potenciálně učinit konec protiruským sankcím v EU. Kromě toho by Řekové mohli začít přemýšlet o alternativě v podobě Eurasijské ekonomické unie a integrace do ní. Získali by tam ohromný agrární trh a nové turisty pro svoje resorty, míní Rossijskaja gazeta.

Historický krok, nebo šílenství?

Komentátor Anton Chaščenko považuje řecké referendum za historický krok, který se může zapsat do evropských dějin.

„Nový premiér Řecka rozhodnutím o provedení lidového hlasování ukazuje otevřenost vlády a rozděluje se o odpovědnost za přijaté rozhodnutí se spoluobčany, a tímto způsobem likviduje zázemí pro možnou kritiku v budoucnosti – hlasovali všichni, rozhodnutí udělali společně.“

Chaščenko hledá souvislosti mezi řeckým krokem a ruskou koncepcí národního zájmu a suverenity, která je podstatou současného konfliktu mezi Ruskem a Západem. Podle něj hrdost Atén může být jenom začátek dlouhé cesty k politice trvání na vlastních zájmech, která je výsledkem únavy z vnucování řešení z vnějšku. Odpor k tomu podřizovat se vnějším zájmům bude ve světě narůstat, což ovlivní také globální bezpečnost.

Naopak komentář liberálních Vědomostí vidí v Tsiprasově kroku neúspěch jeho dosavadní politiky lavírování na hraně. Vyhlášení referenda znamená, že hra na to, kdo ztratí dříve nervy – jestli věřitelé nebo Řekové – skončila tím, že je ztratil Tsipras. Navíc výsledky hlasování nejsou odhadnutelné vzhledem k tomu, že většina Řeků nechce odcházet z eurozóny. V daný moment není podle Vědomostí jasné, zda řecká vláda při pohybu na hraně imituje šílenství nebo se už opravdu chová iracionálně.

Uprchlíci: krize solidarity EU a bacil nacionalismu

Uprchlické krizi v EU se věnovala většina ruských médii. Gazeta.ru přinesla obsáhlou reportáž ze života imigrantů v samotném srdci EU v Bruselu, která ukázala na sociální problémy především neintegrovaných imigrantů bez práce, ale i příklady úspěšné integrace. Populární zpravodajský server Lenta.ru v článku Krize solidarity mluví o obecných okolnostech uprchlické otázky v EU a všímá si existujících rozporů v EU ohledně bruselských kvót, které vzbudily podle článku velký, respektive kategorický, odpor především ve členských zemích „východní Evropy“, konkrétně v Maďarsku, ale také ve všech zemích Pobaltí. Vlažné přijetí ale čekalo kvóty i jinde v EU jako ve Francii nebo Španělsku s Portugalskem. Upozorňuje, že se jedná o vážnou krizi solidarity v rámci evropského projektu. Na jednu stranu Itálie a Řecko osaměle bojují s vlnou uprchlíků, další členské země odmítají rozmístění asi 40 000 lidí podle kvót z Bruselu. Lenta.ru mluví eklekticky o „největší krizi ve vztazích členských zemí za mnoholeté dějiny EU“, i když situaci není třeba dramatizovat.

Článek upozorňuje na to, že jedním z významných faktorů kvótové politiky je to, že řada vlád v EU vidí v utečencích potenciální teroristy, což ohrožuje bezpečnost evropských občanů. „Je známo, že mnozí populističtí lídři využívají tento problém ve svých vystoupeních, a chápou, jak problematicky se k této situaci staví původní Evropané. To jenom posiluje nacionalismus v rovině občanského vědomí v těchto zemích a nacionalismus – to je nejnebezpečnější bacil pro evropský projekt,“ řekla Lentě.ru Naděžda Arbatovová z Ruské akademie věd.

Den teroru

Vzhledem k tomu, že Rusko má velké zkušenosti s terorem, tak se páteční útoky v Tunisku, ve Francii a v Kuvajtu staly pro ruská média významným tématem. Rusko má kromě toho poměrně velkou muslimskou populaci a otázka radikálního, politického islámu (nejenom ve vztahu k Čečensku) je pro něj zvláště ožehavá s ohledem na vnitřní bezpečnost a jednotu země. Nebylo proto divu, že hned v pondělí ruská média informovala o tom, že ministři Lavrov a Kerry budou v nejbližší době diskutovat spolupráci USA a Ruska v boji proti IS. Jak informoval Kreml, boj s terorismem a Islámský stát byla jedněmi z podstatných témat telefonátu V. Putina a B. Obamy 26. června v noci.

Už zmiňovaná Lenta.ru připravila pro svoje čtenáře obsáhlý tematický speciál Den teroru , který shromažďuje zprávy i analytické materiály o atentátech. V analytickém komentáři Mozaika radikálních květin se Ilja Kramnik věnoval na prvním místě tomu, co signalizuje útok v severoafrickém Tunisku, kde v roce 2011 fakticky začalo „arabské jaro“, ale situace se také vyřešila nejrychleji bez další politické destabilizace (na rozdíl od Egypta či Libye). Tyto atentáty ukazují na budoucí destabilizaci severní Afriky, kde může Islámský stát jako následovník al-Káidy vytvořit chaos. Podle Kramnika se jedná teprve o začátek.