Covid a Putin. Hnízdil křtil knihu, padla vážná podezření

Po dlouhých dvou letech přestal být covid-19 hlavním tématem diskusí a zpravodajství, a to ještě předtím, než Rusko vyvolalo válečný konflikt na Ukrajině. Ve většině evropských zemích i v Česku byla zrušena takřka všechna opatření a omezení, která měla bránit šíření nákazy. Snad nejvýmluvnějším potvrzením toho, že se covid-19 vytratil ze zorného pole zájmu lidí u nás, je příběh očkování látkou Nuvaxovid od společnosti Novavax. Není to tak dávno, co ministr zdravotnictví Vlastimil Válek pro Českou televizi prohlásil, že o očkování touto vakcínou budou mít zájem statisíce lidí. Mělo to být od půl milionu do osmi set tisíc lidí z rizikových skupin. Předregistrace na očkování touto látkou byla zahájena 1. února, v první den podávání této vakcíny – 1. března – bylo evidováno jen lehce přes 8 tisíc zájemců.

Ty dlouhé dva roky pak bylo ve veřejném prostoru místo jen pro jednu stranu názorového spektra. Kdo se trochu názorově odlišoval nebo zcela vymykal, byl vyobcován ze „slušné společnosti“, dostalo se mu spousty nelichotivých a odsuzujících nálepek, a o tom, že by mohl své postoje obhájit či vysvětlit v mainstreamovém médiu, si mohl nechat jen zdát. Přesto se našli tací, co proti covidové hysterii vystupovali, ale bylo jich málo a prostoru dostali rovněž poskrovnu. Šest z nich se původně osobně neznalo, ale podobné názory, že nemohou mlčet, je spojily. Dokonce tak, že společně napsali knížku s všeříkajícím názvem „Kronika doby covidové“. Jejími spoluautory se tak stali lékař Jan Hnízdil, politolog Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková, ekonomka Markéta Šichtařová a režisér a spisovatel Jan Tománek.

Existuje dohoda největších médií, které informace pustit a které ne

S výjimkou Markéty Šichtařové se křtu knížky v karlínském divadle Kámen zúčastnili všichni její spoluautoři. Samotného křtu se ujal režisér Igor Chaun, který byl v uplynulých dvou letech na stejné lodi s přítomnými. Ti v následné besedě vzpomínali, co kuriózního či zajímavého během covidové éry zažili a zaznamenali, ale co se z nějakých důvodů do knihy nevešlo nebo v ní bylo zmíněno jen okrajově. Lékař Jan Hnízdil zavzpomínal, jak se pokusil zabojovat právě za Igora Chauna, jehož natočený příspěvek pro Goscha TV na největším internetovém serveru pro sdílení videosouborů You Tube smazali. „Protože jsem měl tehdy osobní kontakt na ředitelku Google Taťánu le Moigne, tak jsem jí napsal, proč to Igorovi smazali. V čem dezinformuje? A ona odpověděla: ‚Porušujete pravidla komunity‘. Nedal jsem se a ptal jsem se dál v čem. ‚Šíříte zdravotní dezinformace‘, přišla další odpověď,“ rozesmál lékař přítomné.

Když se opakovaně dotazoval, v čem spočívají ty údajné dezinformace, tak mu bylo znovu napsáno, že porušili pravidla komunity. Shovívavě mu na závěr napsala: „Pane doktore, snad chápete, že tady existují třeba pravidla silničního provozu. Když je porušíte, tak jste potrestaný“. „Ta komunikace byla úplně marná. Pak jsem se bavil s jedním vysoce postaveným člověkem, který mi pověděl, že paní ředitelka tam vykonává funkci nástěnkářky. Dohlíží na to, aby na té nástěnce, na tom YouTube, viselo to, co má viset, a neviselo tam to, co tam viset nesmí. A kdyby tam dopustila prezentaci třeba Igora Chauna, mojí nebo někoho jiného, tak smažou paní ředitelku. To je opravdu silný a koordinovaný mediální tlak. Existuje dohoda těch největších médií – visí na webu BBC – o tom, které informace se pustí a které ne. Není povoleno zpochybňovat výpovědní hodnotu testů, účinnost a bezpečnost vakcíny a lockdowny,“ zdůraznil Jan Hnízdil.

Světla ramp některé experty během covidu úplně zkorumpovala

Politolog Michal Klíma se zamyslel nad tím, jak si během covidové doby počínala média. „To, že jsou politické strany populistické, všichni vědí. Ale že jsou média populistická, že uštvávají, koho potřebují, to je hyenismus, který se naplno odhalil. Ale to samé, co o médiích, lze říci o expertech, sledovali jsme totiž expertní populismus. Světla ramp část těch expertů úplně zkorumpovala, byli ochotni říct cokoli, jen aby to bylo katastrofické. Protože jsme lidé a chceme být strašeni, tak média nemají zájem referovat o tom, že nějaká škola je skvělá, ale je zajímá, že ta škola shoří. V celé západní civilizaci máme problém, že média nezrcadlí společnost v realitě, ale deformovanou, ve smyslu neustálého katastrofismu. Po dva roky to byl covid, teď je další katastrofismus. A už nebudeme vědět, co je vyrobený katastrofismus a co skutečný. A až nastane skutečná katastrofa, budeme si myslet, že je zase jen uměle vyrobená,“ upozornil Michal Klíma.

Právník Tomáš Nielsen řekl, že v Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate drží jednu linii: Máme právo. „To je základní konstanta. Máme svobody, máme nějaké zásady a těch se musíme držet. Platí to teď, stejně jako to platilo před půlrokem, před rokem. Já nedokážu ovlivnit globální politiku, mocenské síly Ruska, Číny ani Spojených států. To, co můžu ovlivnit, je, že budu apelovat na to, abychom dodržovali právo. Jsme zahlcení informacemi, jsme navíc i označkovaní. Číst Berana? To jako fakt pardon. To i Vojtěch Thon je ještě jakž takž přijatelný. Soňa Peková? To vůbec. Lidé mají pocit, že existují nějací středoví celkem snad ještě upřímní vědci. Ale jedna informace je pro ně horší než druhá. Stejně tak s tou totalitou. Když k nám přijede Putin, zmastí to tady tanky, tak víme, že jsme v totalitě. Ale to, co se sem hrne ze Západu, někteří to vítají a tleskají tomu, je také nebezpečné,“ zdůraznil Tomáš Nielsen.

Jestliže někoho vystrašíte, přestane se kontrolovat a lze s ním manipulovat

Na veselejší notu zahrál spisovatel a režisér Jan Tománek. „Byli jsme teď na horách na Klínovci, lidí s rouškami tam ubylo, ale někteří s nimi jezdili i na sjezdovce. I rodinku s malými dětmi jsme takto zahlédli. Ale největší extrém jsme viděli, když ze sjezdovky přijel někdo v respirátoru a dole si ho sundal,“ pobavil zážitkem Jan Tománek. Z podobného soudku byla i příhoda Michala Klímy, rektora Metropolitní univerzity Praha, v reakci na to, jaký měli vliv na chování dětí v době covidové rodiče. „Podobně mají rektoři vliv na své studenty. U nás na škole se na to nehraje. Ale vzpomínám, když jsme měli někdy začátkem prosince zasedání Konference rektorů. Otevřela se tam debata, kde se diskutující předháněli v tom, kolik už mají procent proočkovaných studentů. Jedna kolegyně říkala: ‚My už máme 94 procent‘. A druhý říkal: ‚My jsme dělali autobusovou tour na očkování‘. Neuvěřitelné,“ vzpomínal politolog.

Lékař Jan Hnízdil navázal, že hybatelem je strach. „Jestliže někoho vystrašíte, přestane se kontrolovat a můžete s ním manipulovat. Globálním médiím, internetu, se pomocí strachu podařilo u lidí na celém světě navodit změnu vědomí, hypnózu. Lidé se v ní chovají tak, jak by se v bdělém stavu nikdy nechovali. Poslušně si nasadí respirátory, nechají se testovat, izolovat, respektují zákazy práce, kultury, sportu, vzdělávání, zpěvu, nechávají se obírat o práva a svobody, dokonce dovolí týrat vlastní děti. V tomto stavu musí být udržováni neustálým strachem. Podle profesora klinické psychologie Univerzity v Gentu Mattiase Desmeta se zhruba 30 procent lidí nachází ve stavu těžké indoktrinace, hluboké hypnózy,“ odkázal Jan Hnízdil na uznávaného psychologa.

Zneužívají se slova a pojmy jako denacifikace, antivaxer, dezinformátor

„Měli jsme dobu covidovou, začíná nám doba – nevím, jak to nazvat – Putinova, nebo atomová. Najednou svět nějakým způsobem dochází k přelomu. Můj názor je, že doba covidová byla největším útokem na svobody zevnitř té západní demokracie. Ta nynější válka na Ukrajině je největší útok na svobody – ale hlavně i životy – zvnějšku od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Vidím tu určité paralely v tom, že obě strany používají – vlastně zneužívají – slova, pojmy jako denacifikace, antivaxer, dezinformátor a podobně. Obě strany také používají strach jako hlavní manipulativní nástroj. Já to vnímám jako pyramidu. V roce 2008 jsme měli finanční krizi, v roce 2015 migrační, v letech 2020 až 22 jsme měli krizi covidovou a teď na ni začíná navazovat další krize. Už si ani nedokážeme představit, že by nebyla nějaká krize nebo katastrofa,“ poznamenal Michal Klíma.

V předmluvě knížky Jan Tománek připomíná, že na rok 2020, kdy covidová éra začala, existují dva zcela rozdílné pohledy – a který z nich nakonec zvítězí, ukáže opět až historie, protože víme, že tu píší vítězové. Pro jedny to byl rok boje se zákeřnou nemocí, kterou lze porazit jedině uzavíráním společnosti, respirátory, osobní kontrolou a spojením ohromného lidského úsilí, prostředků a nejmodernějších vakcinačních technologií. „A pro druhou skupinu lidí, jejichž názory zastává tato kniha, se zapíše do dějin jako rok boření všech pomyslných paradigmat občanské společnosti, pošlapávání svobod a lidských práv, rozhazování nesmyslných částek a destrukce ekonomik celých zemí, rok davového šílenství a chování mas, o kterém jsme do té doby mohli číst jen v knihách a kroutit nad ním hlavami, že je něco takového vůbec možné,“ uvádí režisér Jan Tománek.

Je důležité zajistit pluralitu názorů, a ne druhé umlčovat či jim nadávat

Kronika doby covidové začíná dobou Vojtěchovou, která trvala do 21. září 2020. Jan Tománek vzpomíná, že koncem února se vrátil s rodinou domů z lyžování v Itálii a čínské a italské šílenství začalo plně stravovat i naši zemi. „Učitelka naší dcery, když se dozvěděla, že jsme byli v Itálii a dcera je nachlazená, mi předávala její učebnice s dvoumetrovým odstupem a hrůzou v očích,“ líčí spisovatel. Připomíná, že prvního března se objevily první tři případy u nás, desátého března vláda uzavřela všechny školy a dvanáctého března vyhlásila v novodobé historii naprosto bezprecedentní opatření – nouzový stav – a uzavřela obchody a s nimi celou zem a zakázala lidem vycházet z domovů. „Dvacátého druhého března u nás zemřel první pacient a jeho smrt byla sledována doslova ONLINE ve všech sdělovacích prostředcích,“ připomíná Jan Tománek.

Následuje pasáž nazvaná Prymulova epizodka, která zahrnuje období od 21. září do 29. října 2020. Z ní vyberme text politologa Michala Klímy, který se zamýšlí nad tehdy panujícím a vnucovaném přesvědčení, že k pandemii se mohou vyjadřovat jen povolaní. „Každý občan se v takto dramatické situaci má právo vyjádřit jak ke své osobní situaci, tak i k situaci v celé společnosti. Je proto nepatřičné tvrdit, že na vyjadřování jsou tu odborníci a ostatní mají mlčet. Přitom neplatí, že mají rozhodovat jen lékaři obecně, nebo pouze epidemiologové. Z povahy pandemie vyplývá, že jde o komplexní problém zasahující všechny občany, a proto je důležité zajistit pluralitu názorů, a nikoliv druhé umlčovat, cenzurovat či jim nadávat,“ reagoval koncem září 2020 Michal Klíma na zjitřenou atmosféru ve společnosti a vytvoření dvou nesmiřitelných táborů.

Hranice byla překročena a škody na mnoha dětech jsou obrovské

V kapitole Doba Blatného, která odstartovala 29. října 2020 a skončila 7. dubna 2021, otevřela specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková otázku, kde jsou hranice zachraňování a poškozování zdraví. „Je podle zastánců přísných restrikcí v pořádku házet přes palubu děti a dospívající? Jak dlouho je necháme doma? Pár týdnů, pár měsíců, rok, dva? Zrušíme jejich hraní, vzdělávání, kamarády, sociální životy, skutečnou výuku? Kde je ta hranice? Podle mého názoru už byla překročena a škody na mnoha dětech jsou obrovské. Jsou ročníky, které do školy nesměly od března, po čtyřech týdnech v září jsou děti opět zavřené doma bez jakékoliv vyhlídky a plánu, jestli se budou moci do škol a gymnázií vrátit a kdy,“ konstatovala Margit Slimáková s tím, jestli není smutné, že za školáky nebojovalo Ministerstvo školství, školy a pedagogové tak jako Asociace waldorfských škol.

V části nazvané Arenbergerova epizodka, která proběhla od 7. dubna do 26. května, nechybí text lékaře Jana Hnízdila, podle něhož nastal čas na důraznou občanskou neposlušnost. „Vláda nemůže občanům ukládat nařízení, která poškozují jejich zdraví. Nutit zdravé lidi, aby venku nosili respirátory, nechali se testovat, očkovat nevyzkoušenou vakcínou, o které nikdo neví, jaké může mít v dlouhodobém horizontu nežádoucí účinky. Celý život dělám medicínu a teď to mám všechno popřít, protože to nějaký psychopat nařizuje? To odmítám! Lidé se musí vzepřít, otevřít živnosti, obchody, divadla, sportovní centra, školy. Jako to udělal ředitel waldorfské školy v Semilech. Sice ho vyhodili, ale zachoval si čest, má čisté svědomí. Někdo musí ten respirátor zahodit, poslat je do háje s testy a vakcínami, strhnout ostatní. Jinudy cesta nevede,“ tvrdil Jan Hnízdil.

Řada lidí nepochopila, že kolektivismus je v jádru zlem

Ekonomka Markéta Šichtařová zase upozornila, že nyní jsou hrozbou doposud vyspělému světu kolektivisté. „Ti v roce 2020 rozpoznali v covidu-19 příležitost k prosazení své ideologie, která by dřív byla v takové míře neprosaditelná. Už si neříkají komunisté či socialisté. Jména se změnila, tváře jsou jiné, ale myšlenky zůstávají stejné. Jádrem kolektivismu, co civilizace sahá, vždy bylo povyšování principu „potřebnosti“ a obětování nad princip spravedlnosti a dosahování vlastních zájmů jednotlivce. Řada lidí nejenže nepochopila, že taková filozofie je v jádru zlem, ale dokonce se ani nepoučila, že ekonomicky nemá šanci na fungování. A proto stále sní o jakémsi socialismu s lidskou tváří. O svobodě a svobodném trhu a konkurenci názorů nesní. Stále věří v silného vůdce nebo politbyro, které vše řídí,“ poukázala Markéta Šichtařová.

V posledním bloku knížky s podtitulem Doba Vojtěchova II, která odstartovala 26. května 2021, informuje právník Tomáš Nielsen o tom, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o nezákonnosti mimořádných opatření mají zcela zásadní dopady na jimi poškozené. „Zatímco pandemický zákon, opět v důsledku iniciativy pirátské strany, neumožňuje osobám poškozeným mimořádnými opatřeními uplatnit u soudu nárok na náhradu ušlého zisku, zákon o odpovědnosti státu č. 82/1998 Sb. jim to umožňuje. Pokud komukoliv vznikla škoda v důsledku opatření, jehož nezákonnost konstatoval soud, pak má právo žádat po státu náhradu celé škody včetně ušlého zisku. Pokud stát bude povinen tuto škodu zaplatit, pak to podpoří můj názor o tom, že konkrétní vrcholní činitelé naší vlády mohli spáchat některý z trestných činů. A pak je možné, aby po nich osobně stát chtěl náhradu vzniklé škody,“ objasnil Tomáš Nielsen.