„„Jsou tady lidi!“ Volají lidi. Je jich několik set. Stojí jednotlivě i v hloučcích mezi žlutobílými antony před obchodním domem Máj na Národní třídě. Proti nim policisté,“ zahajuje Horáček své vyprávění. Večer 17. listopadu 1989 měl domluvenou schůzku u kavárny Slavia s hudebníkem Michaelem Kocábem, ale přes zablokovanou Národní třídu se tam nemá jak dostat. Bočními uličkami se pak na nábřeží přece jen dostane, Kocába potká – a do konce knihy už jej prakticky neopustí. Hudebník a textař v tandemu pendlují mezi Úřadem vlády, centrálou opozice, bytem Václava Havla a palácem Melantrich, z jehož balkonu promlouvají představitelé Občanského fóra k Václavskému náměstí.

Několik měsíců předtím totiž oba založili iniciativu Most, která si kladla za cíl zprostředkovat dialog mezi opozicí a komunistickou mocí. A když se Horáček spíše náhodou seznámí s poradcem premiéra Adamce Oskarem Krejčím, získali oba „mostaři“ přímou linku na vedení federální vlády. Za těchto okolností přicházejí události 17.listopadu.

CELÁ KNIHA MICHALA HORÁČKA JE K DISPOZICI ZDE

Dva dny poté, v neděli, se oba doslova vecpou do obýváku premiéra Adamce a předkládají mu několik návrhů. Schůzka s premiérem je popsána do nejmenších detailů, včetně Adamcova vzpomínání: „Tenkrát po válce nám Gottwald řekl: ‚Slíbit vám nemůžu nic, nic nemám. Ale vidím, že jste nezkušení, nevzdělaní. Když vyhrajeme, tak to vzdělání dostanete, za to ručím!‘ No a my za ním šli, to byl náš program,“ vzpomíná. „Cítím nutkání zeptat se, co jim Klema řekl, když nechal popravit své nejbližší kamarády. Snažím se ovládnout, když už jsem pro změnu v roli diplomata,“ doplňuje to Horáček vlastním komentářem.