V posledním týdnu se ze všech českých politických stran nejvíce mluvilo o KDU-ČSL. Měl podle vás šanci na úspěch její společný projekt s hnutím Starostové a nezávislí? A jaké voliče mohl oslovit?

Projekt byl, podle mého názoru, především otázkou ambicí politické špičky STAN. Hnutí má samo o sobě zanedbatelný pevný voličský elektorát a jeho představitelé působí v celostátní politice pouze díky TOP09. Ve volbách by nešlo o synergický efekt, nýbrž o pokus o výtah představitelů STAN do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na základě preferencí KDU-ČSL. Vedení Lidové strany se nechalo zvábit představou, že koalicí získá vliv v sekulárních českých oblastech, kde se prosazují občanské strany a KDU-ČSL má tradičně nižší preference.

Takto vykalkulovaná koalice by s vysokou pravděpodobností na potřebných 10 % hlasů nedosáhla. Bylo by velmi těžké vytvořit programový kompilát stravitelný pro voliče. I když KDU-ČSL nedeklaruje svůj těsný vztah ke katolické církvi, je geneticky zakotven v její tradici i ve vědomí převážné většiny občanů. Programové spojení se STAN, žijícím dosud v nerozporné symbióze s hnutím Miroslava Kalouska, by vyžadovalo velké korekce buď na jedné, nebo na obou stranách této koalice z rozumu. Jiří Čunek to pojmenoval přesně: „Když strany kandidují spolu, musí také vyjadřovat společný program. Nedávno jsem někde slyšel, že společně prosazujeme liberální hodnoty. Ale lidová strana nikdy žádné liberální hodnoty neprosazovala. Jsme křesťanská konzervativní strana.“ (Rozhovor Právo 22. 7. 2017).