Sdělil nám to mladý cikánek Pepa, který se živí občasnou výpomocí na stavbách, mění ubytovny podle jejich ceny a přístupu ke „klientům“ a žije životem ptáčka-zpěváčka – ze dne na den, když se urodí, s chutí se napije, když je bez peněz, žadoní alespoň o cígo a kručí mu v břiše.

Bordeláři! Ostuda!!!

„Měli jsme je tady, ty, co ztropili tu ostudu v plzeňském Kauflandu,“ říká a pokračuje. „Už zas táhli o dům dál. Dělají jenom ostudu a bordel.“ Podle Pepy  „hákovali“  pravděpodobně v jedné z nesčetných montoven v takzvaném plzeňském průmyslovém areálu na Borských polích, bývalém to vojenském  letišti a dnes, respektive donedávna nazývaném honosně podnikatelským inkubátorem. Tady se vylíhly nejen zajímavé firmy a společnosti, ale také montovny, které „produkují“ stovky Moldavanů, Rumunů, Ukrajinců. Ti se sem dostali prostřednictvím agentur, kterých naše země má tisíce, a z nichž mnohé raději zvolily registraci v Polsku, aby nebyly tak rychle k dosažení různými orgány a institucemi.

Takže tady pracovala velká skupina zmíněných Romů, která z nějakého, nám  neznámého důvodu, změnila adresu a agentura ji přesunula jinam. Nevydržela tam prý dlouho, takže se spíše zdá, že jim  firma „dala tři měsíce a pak pápá“. Anebo možná něco rumunští Romové provedli – při zkušenostech z obchoďáku je to dost pravděpodobné, ale nepředjímejme. Každopádně nešlo jen o muže, ale celé velké rodiny.