Našinec, zvyklý v Bavorsku na policisty v zeleném, s pistolí a paralyzérem u pasu, ale jinak s rukama za zády, procházejícími ulicemi nebo projíždějícími téměř nepozorovaně městem, je překvapen. Tady přímo v centru a za bílého dne jsou policisté v tmavých uniformách, s neprůstřelnými vestami.
Kdeže loňské sněhy jsou…
„Ještě k tomu chybí samopal jako v Paříži,“ konstatuje neméně šokovaný kolega. A když pátráme po dalších informacích, zjišťujeme od občanů, že ve večerních hodinách je někteří i mají. To ale prý není příliš radno vycházet ven a korzovat po ulicích.
Jsou v centru města, kde je to prý ještě možné. Ale už za bílého dne vidíte, kam spolkový občan raději ani nepáchne – a to nejsou jen parky a uličky historického centra. Velký obchoďák je i přes den poloprázdný a před jeho dveřmi se hromadí nesourodé skupiny mladíků pocházejících z Balkánu nebo střední Asie. A nejsou to žádní včerejší uprchlíci – tihle umí velmi slušně německy. Podle místních tady kvete prostituce, prodej lehkých i tvrdých drog, domlouvají se tu velké kšefty včetně výpalného. Endérácký Bronx.
Vím, že něco takového se začalo ještě před covidem rozvíjet u hlavního vlakového nádraží v Mnichově. Tam si to nenechali líbit a podivné týpky, které poznáte na první pohled, vytlačili policisté neustálými kontrolami na periferii města, mimo centrum.
Jsem pravičák, jsem levičák – bububu…
Jestli to Plavno teprve čeká, nebo už je pozdě, je otázka. Německá korektnost je tady snad ještě větší a kdo je příznivcem AfD, je „radikál“ nebo „pravičák.“ Líbilo by se vám jako policistovi desetkrát, dvacetkrát (i vícekrát) za službu kontrolovat a šacovat toho samého týpka za asistence nadávání ostatních kumpánů?
Do toho pak přicházejí další uprchlíci, neznaje řeč ani způsoby, a učící se, jak se říká, za pochodu. Toto všechno vidí a, řečeno slovy Komenského, příklady táhnou. Lidé z Nigérie, Pákistánu či Afghánistánu nemohou jinam, než do své komunity, protože jiné jsou nepřátelské. Při mixu národností to ani nijak nejde.
Fotogalerie: - Předlice a Boris
Vzpomínky na „fichtly“
Po zhruba 15 letech jsem konsternován. Ano, opravila se řada památek a domů, i když další na rekonstrukci ještě čekají. Kdysi, ještě s východoněmeckými markami v kapse, jsem se tady dusil zplodinami motocyklů Simson, na které jsem jako řidič Pionýra i tehdy mohl zapomenout. Za Československa to prostě bylo něco „in“ – zatímco „dederáci“ svištěli na Simsonech, my trápili „chcípáky“ Jawy jednadvacítky. Konsternován jsem změnou klimatu celé východoněmecké společnosti. Jak říkal kolega – „Je tu jako při zákazu vycházení“. Pár lidí sedí v předzáhrádkách, z nichž některé jsou raději zavřené už v odpoledních hodinách – prosím, jde o 14. nebo 15. hodinu, nikoliv podvečer! Zmiňované nákupní centrum je plné světla a obsluhy a vyhlíží se každý jedinec, co jde něco utratit. Také tady se moc nenakupuje, občané východoněmeckého Saska či Durynska mají podle statistik nejhlouběji do kapes, i když minimální mzda, důchody, jdou pomalu nahoru a ceny základních potravin o dost rychleji dolů.
Psali jsme:
Ducha ponurosti pocítíte i v sídlištích nad městem, kde na jedné ulici spatříte milionové novostavby a kousek vedle pak obří sídliště, bytovky, u kterých byste čekali nějaké zateplení, jako je tomu u nás. Tady se prý formuje volič AfD, čili Alternativy pro Německo. Elitami neoblíbené strany, která se v Sasku tlačí na první místo.
Fotogalerie: - Okamura v Ústí
Bez síly, za hranicí možností
Vzpomínám na bavorské obchůdky, kam před několika lety dosadili syrské rodiny a které se tam etablovaly velmi dobře. Jejich diaspora nebyla velká, jejich děti společně chodily do jedné a téže školy a místní se k nim naučili chodit nakupovat výborné oříšky, olivový olej, kuskus a mnoho dalšího. Jestli někdo praktikoval to či ono náboženství, bylo každému celkem jedno. To je ovšem zkušenost z Bavorska ještě za vlády Angely Merkelové. Byť se na ni nadávalo, dalo se to prý vydržet a pro Němce dělala, co se dalo. Teď se spílá Scholzovi, protože nedokáže říci ne svým zeleným kolegům ve vládě. A přijímá lidi dál, ale německá společnost je nikoliv na konci sil, ale za hranicemi sil, možností a ochoty.
Když se dostal nějaký Afričan s rodinou do malého městečka, bylo to tehdy ještě pořád jako zajímavost a on tam, třeba i díky tomu, že byl věřící křesťan, dobře zapadl. Zapadli také Kurdové, kteří si své nové členy raději prolustrovali dříve, než je přijali do svých kulturních center. A zapadli i další. Jenže nemůže takto zapadnout skupina lidí z Pákistánu, kteří nemají v oblasti žádné kořeny a jsou z naprosto odlišné kultury. Individuální práce, na kterou byli Němci z dob přijímání Turků tak hrdí – a která se nedávno stejně ukázala jako ne příliš účinná – už dnes není. Nejsou lidé, peníze – a také chybí chuť.
Kdo je tady pán? Němec to není
Že se tu občas objeví Antifa, dokládají jen posprejované fasády nebo samolepky na stožárech veřejného osvětlení nebo na lavičkách v parku, kde ovšem na rozdíl od malých německých lázní Bad Elster nesedí němečtí důchodci, kteří by tu pili lázeňské léčebné vody, ale exoticky vypadající omladina, které ještě jistě není ani pětadvacet. Ale zkušení jsou, třeba v obtěžování lidí. Někteří nešťastníci je neminou obloukem nebo se na ně více podívají. Pak je omladina obstoupí a ti můžou mluvit o štěstí, když jim jen vysvětlí, že oni jsou tu pány a nešťastník by se měl klidit z dohledu a radši už sem ani nechodit. Ideální pro cestovní ruch, že?
Paříž samozřejmě připomínají i scénky ze starého města. Sedící skupina lidí z Afriky a to rovnou na chodníku nebo alespoň na prahu omšelého domu. Další se probírají v odpadkových koších. A jiní táhnou nákup v igelitových taškách, aby odpad pak vyhodili buď rovnou na ulici, nebo do zadního traktu, kam se toho vejde neskonale více – ona to stejně správa domu nebo města odveze, takže co…
Pan Jindřich z Plavna by se asi velmi divil. A čeští králové, kterým toto město a celá oblast Fojtska (německy Vogtland) patřily, jakbysmet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
vemeno
