„Obnovujeme desítky hektarů zarostlých pastvin a luk, aby mohl jasoň dymnivkový posílit své populace.  Prořezáváme tu náletové dřeviny, u luk pak hlídáme, aby se seč a pastva prováděly ve vhodných termínech a rozsahu. Výhodou je, že i to, co dnes vypadá jako les, je oficiálně vedeno jako travní porost a tzv. lesní pastva tu tedy může bez problémů probíhat. Na lesních pozemcích je totiž zakázána již od dob Marie Terezie,“ vysvětluje Veronika Havlíčková, koordinátorka projektu z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. 

Jasoň dymnivkový pro svůj život potřebuje poměrně pestré prostředí. Samičky po spáření nejdříve kladou vajíčka do půdy v podrostu světlého lesa.  Vajíčka po nakladení čekají až do následujícího jara, než se z nich vylíhnou housenky, které se živí výhradně rostlinou dymnivkou. Po vykuklení je možné pozorovat dospělce od května do července na rozkvetlých loukách, kde se živí nektarem z květů a snaží se rychle spářit. Nutnou podmínkou pro zdárný vývoj a přežití populací jasoně je návaznost květnatých luk na světlé lesy, kde samičky kladou vajíčka a vyvíjí se zde housenky. Problémem však je, že světlé lesy v ČR téměř neexistují.

„Drobné tradiční hospodaření na loukách a pastvinách z naší krajiny téměř vymizelo. V minulosti bylo běžné hospodařit na daleko menších plochách, kde se pásla drobná stáda různých hospodářských zvířat. Louky se kosily postupně podle počasí a sil hospodářů. Právě tak přirozeně vznikala pestrá mozaika travních porostů s rozptýlenými keři a stromy. Zcela běžnou praxí bylo také ořezávání stromů na otop či krmivo pro dobytek, který se často pásl v lese. Porosty stromů díky tomu nebyly husté, neexistovaly ostré přechody mezi loukou a lesem tak, jak to vidíme dnes. A právě pestrá mozaika různých stanovišť bez ostrých hranic vyhovuje celé řadě druhů rostlin a živočichů, které jsou dnes na pokraji vyhynutí. To vše se projektem snažíme nahrazovat a postupně tato stanoviště obnovit,“ vysvětluje Michal Plátek, projektový entomolog z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.