„To, že se kočku divokou podařilo na stejném místě zachytit již podruhé, by mohlo nasvědčovat tomu, že zde má své stálé teritorium. Nejedná se však o první výskyt tohoto druhu na Křivoklátsku, z uplynulých tří let zde máme záznamy i z jiných míst. Nyní chceme zjistit, odkud sem kočka divoká dorazila, proto se zaměřujeme na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomuse hodí například srst či zbytky trusu. Na Křivoklátsku má kočka divoká vhodné podmínky k životu, jsou tu listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem, členitým terénem se skalními výchozy a množstvím mrtvého dřeva. Její výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30-40 cm.