Je to totiž přesně 180 let, kdy se majitel novohradského panství Jiří František August de Langueval-Buquoy rozhodl, že jádrové území dnešního Žofínského pralesa zachová „jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody“. Jednalo se o první vědomou ochranu pralesovitého porostu na našem území a čtvrtou v Evropě [2].

„Boubínský prales je o dvacet let mladší než ten Žofínský. V roce 1858 se na podnět vimperského lesního správce Josefa Johna rozhodl kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, že v oblasti hory Boubín pralesovitý porost uchrání od těžby. Josef John v něm od roku 1847 prováděl výzkumy a pozorování. Z toho je zřejmé, že stejně jako historie ochrany pralesovitých porostů, je stará i snaha o jejich výzkum,“ vysvětluje Tomáš Vrška z Výzkumného ústavu Silva Taroucy.

„Ty nejcennější zbytky pralesovitých porostů jsou součástí sítě našich zvláště chráněných území. Jejich ochrana je kulturní samozřejmostí, jen tady můžeme sledovat velkolepé přírodní divadlo, tedy jak se příroda vyvíjí svobodně, bez zásahu člověka. Rok českých pralesů nám má mimo jiné připomenout, že má smysl některé věci nechat jednoduše být tak, jak jsou,“ říká František Pelc z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která spravuje některé z národních přírodních rezervací, kde exkurze pro veřejnost proběhnou.