„Doufám, že to bude velmi inspirativní den,” řekl na úvod britský velvyslanec Nick Archer a průběh konference jako by jeho slova potvrzoval. Byl to den plný příběhů a zkušeností, v němž došlo i na velmi upřímné zpovědi.
Eva Zažímalová: Podpořili mě kolegové
Jako první prostor otevřela předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která na pódiu vzpomínala na jedno z nejsložitějších životních období. „Život vědkyně-matky je v mnohém těžší než život vědce. Můj syn onemocněl ve třech letech cukrovkou prvního typu a já byla pod obrovským tlakem příbuzných a známých, abych svou vědeckou kariéru ukončila,” řekla Eva Zažímalová. „Naštěstí jsem v té době měla velkou podporu svého pracoviště, a musím přiznat, že to byli právě muži, kteří mi pomáhali. Mohla jsem pracovat z domova a do práce chodit pouze připravovat experimenty,” dodala s tím, že během své vědecké kariéry diskriminaci nezažila.
Baronka Greenfieldová: Nejlepší období přišlo po třicítce
Vystoupení předsedkyně Akademie věd vysoce ocenila baronka Greenfieldová, která je jednou z nejvýraznějších osobností britského vědeckého života. Napsala mnoho odborných i polularizačních knih a stala se první ženou, která přednášela v rámci prestižní Královské instituce (Royal Institution), jejíž ředitelkou se později stala. Působí na Oxfordské univerzitě, je členkou Parlamentu a její portrét dokonce visí ve slavné National Portrait Gallery v Londýně.
„Pocházím z chudých poměrů, moje maminka byla tanečnice a otec elektrikář. Zatímco mí spolužáci jezdili na drahé dovolené, já vysedávala v knihovnách. Byla jsem první z rodiny, kdo šel studovat na univerzitu. Původně jsem se zajímala o filozofii a psychologii, k neurologii jsem se dostala vlastně náhodou,” řekla Susan Greenfieldová s tím, že nejlepší období jejího života přišlo po třicítce. „Říká se, že v tomto věku procházíte krizí, ale já to měla naopak: máte sebevědomí, zkušenosti a tolik neřešíte, co si o vás myslí ostatní,” dodala a přiznala, že vědě zasvětila i svůj rodinný život a neměla děti. Greenfieldová se specializuje na neurodegenerativní onemocnění mozku, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Snaží se rozvinout včasnou diagnostiku této nemoci, kterou označuje za „smrt za živa“ („living death”), pomocí tzv. markerů z krevních testů.
Kateřina Falk: Boj s fyzikářem
V rámci konference, kterou moderovala zkušená rozhlasová novinářka Martina Mašková, však došlo i na mužské hlasy. Ty zastupoval například fyzikální chemik Pavel Jungwirth z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, který připomněl odkaz své spolužačky ze studií a kolegyně Martiny Roeselové, světové expertky na atmosférický výzkum, která zemřela na rakovinu ve věku nedožitých 50 let. Zanechala po sobě 3 děti. „Chtěla být matka, manželka i vědkyně,” řekl Jungwirth, který po její smrti založil Pamětní grant Martiny Roeselové. Ten finančně pomáhá vědkyním i vědcům, kteří se snaží skloubit rodinu i kariéru. Jungwirth, který žil ve Spojených státech, Izraeli či Švýcarsku, se s dalšími panelisty shodl na tom, že je potřeba zásadně proměnit systém českého vzdělávání – ubrat frontální výklad a důraz na „šprtání” dat a více rozvíjet kreativitu.
To na vlastní kůži pocítila i fyzička Kateřina Falk, rodačka ze Zlína, která dodnes nemůže zapomenout na svou první hodinu fyziky: učitel dal všem přítomným dívkám jasně najevo, že v tomto oboru - na rozdíl od chlapců - žádných úspěchů nedosáhnou. „Když jsem to slyšela, tak jsem si umínila, že učiteli ukážu. Zanedlouho jsem byla nejlepší ve třídě a spolužačky mě začaly uplácet tunami čokolády, abych jim fyziku vysvětlila. Nakonec jsme byly všechny lepší než chlapci,” uvedla Kateřina Falk, které maminka již v útlém dětství vysvětlovala například teorii Velkého třesku. Absolventka Oxfordu narážela na genderovou diskriminaci i v českém vědeckém prostředí, nyní působí v Helmholtzově centru v Německu a společně se švédským manželem vychovávají pětiletou dceru. „Když vezmete vědkyni vědu – co jí zbyde?” ptala se emotivně do publika.
Jocelyn Burnellová: Kurzy vaření mě nebavily
Odpolední blok se zaměřil na podporu technologického vzdělávání žen (například aktivity neziskové organizace Czechitas) a vliv politiky a politiků na genderovou otázku. Vedoucí Národního kontaktního centra Gender a věda Marcela Linková zmínila, že letos uplynulo 20 let od chvíle, kdy se Evropská unie začala zabývat prosazováním genderové rovnosti ve vědě. Česká republika nicméně stále patří mezi země s nejnižším procentem žen ve vědě (26,9%).
Skutečnou hvězdou konference se stala severoirská astronomka Jocelyn Bell Burnellová, která v 60. letech učinila jeden z největších vědeckých objevů 20. století, když zachytila pulsující radiový signál, který „vyzařují” rotující neutronové hvězdy. Nobelovu cenu si však za to odnesl její školitel a vedoucí týmu Anthony Hewish. „Když jsem mu poprvé oznámila, že jsem ten signál zachytila, nechtěl mi věřit – myslel si, že ho vysílají lidé,” řekla na konferenci Burnellová, která však nepůsobila vůbec zahořkle.
Vzpomínala i na komplikované dětství v Severním Irsku: „Chlapci byli ti hlavní, dívky se měly vdát a založit rodinu. Jenže u testů měly dívky často lepší výsledky. Proto byla hranice pro chlapce stanovena níže než pro dívky. Taková byla situace v mé části země.” I ona si trpce vybavuje jedno odpoledne na střední škole, kdy chlapce odvedli do jiné místnosti, kde se pak věnovali vědecké laboratoři, a dívky do jiné – na kurzy vaření. Díky podpoře své rodiny mohla nakonec do laboratoře docházet s chlapci. Problémy však pokračovaly i na dívčí internátní škole v Anglii: „Náš chemikář byl zvláštní. Myslím, že neznal ani tabulku periodických prvků, protože na chemické dotazy reagoval slovy: To zařídil Pánbůh. A bylo těžké s ním argumentovat, byla to církevní škola,” vzpomínala s typickým suchým smyslem pro humor.
Děti pracujících matek
A i když se Jocelyn Burnellová poprala s výsměchem spolužáků na univerzitě v Glasgow, s vlastní nejistotou na univerzitě v Cambridgi (trpěla podle svých slov syndromem nezaslouženého úspěchu), předsudkům čelila i jako vdaná žena a matka, která toužila po vědecké kariéře. „Bylo to velmi těžké období. Náš soused kroutil hlavou: máš manžela, dítě a nový dům a říkáš, že se nudíš – nejsi divná? Tehdy se v Británii věřilo, že když matka pracuje, tak z jejích dětí budou delikventi,” řekla Burnellová a do sálu se obrátila s otázkou: „Kolik vašich matek pracovalo? A z kolika z vás jsou delikventi?”
Burnellová poté zavtipkovala, že její kariéra je v jejích 75 letech lepší než kdykoli předtím a začínajícím vědkyním doporučila: „Buďte umanuté. Nebojte se riskovat. A pamatujte: když v něčem selžete, tak to není žádná katastrofa.” Svoji loňskou cenu (Special Breakthrough Prize) ve výši 3 milionu dolarů Burnellová celou věnovala na podporu mladým ženám a studentům, kteří se chtějí věnovat fyzikálnímu výzkumu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
