Na výročí vzniku republiky bylo před 30 lety, koncem října 1992, už naprosto jasné, že společný československý stát odchází ze scény. S obnovenou českou státností se začala rodit také samostatná česká energetika. Vedle převažující uhelné základny dostala do vínku několik let fungující jaderné Dukovany zálohované přečerpávacími Dalešicemi nebo robustní a rychle najíždějící Vltavskou kaskádu. Ale také závaží v podobě velkých rozestavěných celků - jaderné elektrárny Temelín, přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně i sotva rozjetého odsiřovacího programu na uhelných blocích. Úspěšné zvládnutí těchto úkolů umožnilo energetickou generační výměnu: nastartování postupného útlumu uhlí v českém energetickém mixu, následovanou expanzí rozvoje obnovitelných zdrojů a renesancí plánů na rozvoj jádra.

„Česká energetika se za tři desítky let existence samostatného státu zásadně změnila. Poměrně jednostrannou orientaci na uhlí nahradil pestrý mix v čele s jádrem a obnovitelnými zdroji. Dobře je to vidět i na výrobním portfoliu ČEZ, který je po celou dobu trvání samostatného českého státu symbolem spolehlivé výroby a dodávky elektřiny a tepla. Také naše zdrojová struktura se zásadním způsobem proměnila, od fosilních směrem k bezemisním zdrojům. Zatímco v roce 1992 obstaraly uhelné elektrárny 71,7 % elektřiny, jaderné zdroje 25,8 % a vodní elektrárny 2,5 %, když se podívám na čísla za loňský rok, vidím naopak 63 % vyrobených v bezemisních zdrojích,“ říká generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Markantní rozdíl skutečně není jen v celkovém objemu vyrobené elektřiny, která vstříc rostoucí spotřebě a díky růstu významu elektřiny na celkové spotřebě energií vzrostla z 59 TWh v roce 1992 až na loňských více než 84 TWh. Největší část elektřiny vyrobené dnes v České republice, loni celkově přes 48 %, pochází z jaderných a obnovitelných zdrojů. Uhlí totiž průběžně vyklízí pozice, do roku 2000 jen ČEZ odstavil celkově přes 2000 MW a jen za poslední tři roky to bylo asi 1500 MW. ČEZ plánuje do transformace teplárenských lokalit investovat v nejbližších letech odhadem 30 až 40 miliard korun. Kromě nízkoemisních zdrojů tepla tu vznikají nebo vzniknou například fotovoltaické elektrárny, bateriové systémy, datová úložiště a další prvky moderní energetiky. To vše při dodržení závazků v dodávkách stabilní elektřiny i tepla.

Jádro postavilo nový blok, slunce a vítr počítaly stonásobky

Kde jsou naopak kořeny expanze české bezemisní elektřiny? Modernizace, využité projektové rezervy a nasazení technických novinek, to všechno umožnilo zvednout výkon každého ze čtyř dukovanských bloků z původních 440 MW na 510 MW. Podobně se dařilo i v Temelíně, kde díky novým separátorům a dalším úpravám oba bloky posílily z 981 na 1125 MW. „Dnes tak máme v jaderných elektrárnách o téměř 570 MW vyšší výkon, prakticky se nám povedlo postavit jeden nový blok. Podobným způsobem, kdy bez záborů půdy a vlivu na krajinný ráz modernizacemi zvyšujeme účinnost současných elektráren, postupujeme i v hydroenergetice. Na přechod do éry moderní energetiky jsme připravili 40 soustrojí na více než 22 vodních elektrárnách s celkovým výkonem přes 1400 MW, tj. zhruba ¾ výkonu jaderné elektrárny Dukovany,“ vypočítává Daniel Beneš investice, které se zúročují už dnes.