„Není to jen problém naší přírody, podobný negativní proces sledují vědci po celém světě. Od Afriky po Ameriku a Austrálii. Týká se přitom i oblastí, které nebyly člověkem výrazně ovlivněny a jejich zarůstání tedy není důsledkem útlumu ani intenzifikace hospodaření,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Analýzy dlouhých časových řad satelitních snímků podle něj odhalily, že například ve východoafrických savanách a arktické tundře došlo od 80. let dvacátého století ke dvaceti až třicetiprocentnímu nárůstu pokryvnosti dřevin, zejména právě křovin, nikoliv stromů.

„Nemusí se to zdát hodně, ale vzhledem k rychlosti procesu jde o závažnou změnu těchto biomů tvořených otevřenými přírodními stanovišti, na která je vázána celá jejich fauna a flóra. Co zaroste, je pro druhy otevřených biotopů neobyvatelné. Zajímavé přitom je, že nelze mluvit o expanzi lesů. Mimo vyloženě vlhké oblasti totiž expandují hlavně křoviny. I v dlouhodobém měřítku stromy v suchých oblastech za křovinami zaostávají a vznikají tak křovinaté, nikoliv stromové porosty,“ doplnil Miloslav Jirků. 

Odborníci si lámou hlavu nad tím, co tento trend způsobuje. „Jedním z faktorů, o kterém se uvažuje, může být vyhubení velkých savců člověkem. Právě zvířata velikosti slonů a nosorožců kvůli tlaku člověka zmizela z celého světa kromě subsaharské Afriky a jižní Asie,“ navázal Miloslav Jirků. Absence býložravců z té největší váhové kategorie však podle všeho není hlavním důvodem současného trendu. V mnoha oblastech totiž chybějí tisíce let. Expanze křovin se však týká především posledních desítek let. Navíc křoviny se začínají šířit i v oblastech Afriky, kde jsou vysoké koncentrace slonů.

Hlavní příčinou nové hrozby pro životní prostředí jsou proto zřejmě další negativní vlivy člověka na životní prostředí. „Uvažuje se zejména o změnách klimatu. Nejzásadnější jsou pravděpodobně zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v důsledku masivního spalování fosilních paliv lidskou civilizací během posledních dvou století. Nejenže oxid uhličitý podporuje změny klimatu, stimuluje také růst dřevin, které jeho vysokých koncentrací umějí využít lépe než trávy, které jsou normálně v otevřených biotopech důležitými konkurenty dřevin a brzdí jejich šíření. Vysoké atmosférické koncentrace uhlíku a všudypřítomný spad dusíkatých látek, které se do atmosféry rovněž dostávají spalováním fosilních paliv včetně dopravy, nebo produkcí umělých hnojiv, fungují jako nepřetržité hnojení ze vzduchu,“ konstatoval Miloslav Jirků.