Český architekt a designér Jan Kotěra se narodil 18. 12. 1871 v Brně. Po maturitě studoval na Odborné škole stavitelské v Plzni odešel do Prahy, kde nastoupil v projekční kanceláři, jejíž majitel se stal jedním z jeho mecenášů a podporoval ho při studiu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora O. Wagnera. Zde se Kotěra setkal s mnoha budoucími významnými architekty své doby Adolfem Loosem, Josipem Plečnikem a Josefem Hoffmannem. Po získání ceny Prix de Rome strávil rok na studiích v Itálii, po návratu se oženil a zařídil si byt v Praze. Jan Kotěra učil na Uměleckoprůmyslové škole, kde byl též jmenován profesorem. Mezi jeho žáky najdeme mimo jiných také Josefa Gočára nebo Pavla Janáka.

Jeho první prací po návratu do Prahy byl Peterkův dům na Václavském náměstí. Kotěra byl ovlivněn vídeňskou secesí a Peterkův dům byl první secesní budovou v Praze, ale nebyl v té době moc dobře přijat, a tak Kotěra pokračoval řadou drobnějších staveb: pavilonem pro pražskou výstavu Rodina, ale také mnoha náhrobky. Jeho rané práce byly zdobné s ornamentálním, často folklórním, dekorem. Později se Kotěra přiklonil k účelnosti na úkor secesní zdobnosti, začal používat také neomítnuté zdivo, které se pro něj stalo jakousi značkou. Příkladem tohoto vývoje jsou Trmalova a Suchardova vila v Praze. Jeho vrcholným dílem je Národní dům v Prostějově a pozdější vlastní Kotěrova vila.