Neposkytuje dostatečné záruky pro skutečně nezávislou existenci Českého rozhlasu a České televize. Je vnitřně nekonzistentní a trpí zásadními legislativními nedostatky. Místo posílení stability a důvěryhodnosti veřejné služby otevírá prostor pro právní nejistotu, vnější tlaky a oslabení redakční autonomie.
Za největší nedostatky návrhu považujeme zejména to, že ruší dosavadní zákonné zřízení Českého rozhlasu a České televize, aniž by přesvědčivě zajišťoval kontinuitu jejich existence, práv, závazků a vnitřních pravidel; vnáší nejasnost do platnosti Kodexu, Statutu a Memorand a do postavení mediálních rad; zavádí vágní a rozporné vymezení veřejné služby; ruší oprávnění využívat kmitočty přidělované pro vysílání a opomíjí činnosti v oblasti nových vysílacích technologií včetně audiovizuálních služeb na vyžádání (on demand), dostatečně neřeší regionální vysílání a regionální studia; upozaďuje publicistiku a oslabuje redakční autonomii tím, že stanovuje odpovědnost mediálních rad za obsah; problematicky otevírá prostor pro vliv mocenských a zájmových skupin na obsah vysílání pramenící z financování z darů, grantů a účelových příspěvků a současně nejednoznačně garantuje samotnou nezávislost médií veřejné služby, když připouští nepřímý vliv státu, státních orgánů nebo dokonce politických subjektů na obě média.
Celkově tak nejde pouze o změnu způsobu financování médií veřejné služby, ale o zásah do základních principů a pojistek svobodného, stabilního a předvídatelného fungování veřejnoprávních médií.
Nejzásadnější právní nedostatky návrhu v 10 bodech
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku



