Zádušní oběť začíná, když komisař Mondl přijíždí z Vídně do malého českého městečka, aby zde vypátral pachatele série vražd mladých mužů a aby vyvrátil pochybnosti o tom, že se jedná o vraždy rituální. „Komisař Mondl chce nastolit spravedlnost. To je věčný boj. Říká se, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ony nezvítězí, pochopitelně. Ale je potřeba o to bojovat a dosáhnout alespoň remízy,“ říká představitel hlavní role Milan Kňažko a ke své postavě dodává: „Nad postavami Vladimíra Körnera je jistý závoj tajemství. I nad komisařem. Zejména oceňuji jeho nejednoznačnost a mnohovrstevnatost.“

„Körnerův scénář mě vzrušil od první chvíle především aktuálností poselství. Téma vyjadřuje v bezmezném stesku jedna z hlavních ženských postav: ‚Proboha, proč to všechno? Snad jen proto, že mír trval příliš dlouho a lidé se už nemohli dočkat, až budou zabíjet. Zapomněli, že budou zabíjeni i oni…, i my… ‘,“ prozrazuje režisér Jiří Svoboda a pokračuje: „Vladimír nepíše postavy, které jsou tažené dějem. Když čtete jeho scénář, nikdy nedoká­žete přesně odhadnout, jak se postavy zachovají, v tom spočívá jejich živoucnost. Mají svá tajemství. Vladimír je naznačí, ale nikdy zcela nedopoví, a provokuje tak vaši fan­tazii.“

Výjimečnou osobitost Körnerových postav potvrzuje i představitelka Almy Ági Gubíková, která se už s Jiřím Svobodou sešla na dvoudílném Posledním cyklistovi: „Postavy v Zádušní oběti jsou komplikované a záhadné. Nedají se nakreslit jedním tahem. V jedné figuře jsem mohla ukázat pokoru služky, nezkrotné pudy ženy, nesmělost dětské duše, šílený strach a starost o druhého. Je to pro herce dar.“ Trojlístek hlavních postav uzavírá Eva Josefíková, které scénář předepsal vyjadřovat se především výrazem očí, mimikou a gesty. „V minulosti už jsem byla při tvorbě postav takto limitovaná. Ačkoliv to byly vždy ženy s pohnutým až tragickým osudem, práci na takových rolích si vždy užívám. Mám pocit, že když herci seberete jeden výrazový prostředek, o to víc musí rozžít ty další.“