Irský romanopisec a básník James Joyce (2. února 1882–3. ledna 1941) se narodil a vystudoval v Dublinu, v roce 1904 však Irsko opustil a žil na různých místech v Itálii, Švýcarsku a Francii. 

Debutoval sbírkou veršů Komorní hudba (1907). Větší pozornost vzbudil jeho povídkový soubor Dubliňané (1914) a kniha Portrét umělce v jinošských letech (1916), kde Joyce poprvé metodou proudu vědomí zachycuje vlastní zážitky z let dospívání na jezuitské koleji. Jeho nejslavnějším dílem se stal román Odysseus (1922), mnohovrstevnatá dublinská parafráze antického mýtu.

Podstatou autorovy metody je kontrapunkt skutečnosti a mýtu. V osmnácti kapitolách tematicky vázaných k epizodám Homérovy Odyssey je s analytickou důkladností zaznamenávána všední jednodenní pouť pokřtěného irského žida Leopolda Blooma městem Dublin. V časovém úseku od 8 hod. 16. června do 8 hod. 17. června 1904 bezvýznamný žurnalista a inzertní akvizitér Bloom obstarává své pochůzky, které přes vnější banálnost opakují mytickou Odysseovu pouť z Tróje do rodné Ithaky.

Homérská paralela se neuplatňuje jen v dějové architektuře Odyssea, ale také v rozvržení postav.