Ještě v nedávné minulosti si jednotlivé firemní servery obvykle žily svým vlastním izolovaným životem. Jedny osamocené ostrůvky byly pro databáze, jiné zase pro poštovní služby, další pak pro sdílená úložiště a některé například pro archivní data. Mezi základní nevýhody tohoto přístupu patří především úzká svázanost dané služby s konkrétním hardwarem, zejména v důsledku úzké vazby mezi operačním systémem a počítačem.

Změna zavedených pravidel

Poměrně dlouhou dobu nechával tento přístup IT správce chladnými a s nevýhodami se naučili žít. A když se objevily nápady na změny, obvykle jako brzda dalšího myšlenkového rozvoje zafungovaly informace od kolegů tvrdící, že ono to jinak nejde, protože provázání hardware se softwarem je přece neměnné.

Jenže jednoho dne přichází společnost VMware se zajímavým nápadem.

Nová koncepce virtualizuace serverů ve své podstatě rozbila vazbu mezi operačním systémem a konkrétním hardwarem. Díky tomu se softwarová část provozního prostředí, tedy právě operační systém stává vysoce mobilní a snadno přenositelný na jiné fyzické počítače. Konkrétní serverová služba je již nadále svázána pouze s konkrétním provozním prostředím, nikoli s fyzickým počítačem. Ale i to byl pouze začátek…

Díky vývoji nových virtualizačních technologií byly postupně umožněny další roviny abstrakce, které ještě více oddělily jednotlivé architektonické články.