Komedie Romulus Veliký patří k raným dílům Friedricha Dürrenmatta. Mistr absurdního divadla před nás staví antihrdinu, světapána, který se ke svým vladařským povinnostem chová velmi podivně a laxně. Místo, aby řešil ohrožení vlasti cizími vojsky, stará se o svůj chov slepic, a není tedy divu, že na něho doma číhá za každým závěsem nějaký ten vrah. Jsme svědky zániku říše, kterou spravuje šílenec, anebo se jedná o dobře promyšlenou státnickou hru? A pokud ano, jaký je její smysl a cíl? Jedna nečekaná situace střídá druhou až k šokujícímu odhalení. Přestože se příběh odehrává v době pádu Západořímské říše, postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a velmi aktuální. Dürrenmatt historii používá záměrně pouze jako kulisu, na které staví paralelu k současnosti: „Realita člověka vždy doběhne a připraví mu naprosto nečekané překážky. Resumé je, že se těžko můžeme vyrovnávat s minulostí a konstruovat nějakou budoucnost, pokud se dobře neorientujeme v přítomnosti a pokud jí nemáme pod kontrolou. A na to většina lidí zapomíná,“ popisuje dramaturgyně Věra Mašková.

Friedrich Dürrenmatt začínal jako autor detektivek, k jejichž psaní se uchyloval z nouze do doby, než ho v padesátých letech proslavila Návštěva staré dámy po celém světě. Jeho praxe autora kriminálních příběhů mu nejen vynesla jeden z nejslavnějších německy psaných románů Soudce a jeho kat, ale pomohla mu i při konstruování důmyslných zápletek a nečekaných point jeho dramat. Podle Věry Maškové se klíčové Dürrenmattovy hry na jevištích Městských divadel pražských hrály už v 60. letech a jednalo se o poměrně slavné inscenace (např. Play Strindberg nebo Fyzikové). Romulus Veliký zde byl uveden také, a to v roce 1965. Tehdy ho ztvárnil Václav Voska a jeho ženu si zahrála Jaroslava Adamová. Divadlo ABC na tuto tradici navazuje. Německy píšící švýcarský autor patří dnes už k moderním klasikům. „Dürrenmatt si celý svůj život kladl otázku, jestli vůbec existuje možnost vymyslet a uskutečnit nějakou teorii, která by svět razantním způsobem mohla zlepšit. A byl vůči tomu skeptický. To je „červená nit“, která se vine celou jeho tvorbou,“ vysvětluje Věra Mašková.