V úvodu je potřeba konstatovat, že samotné ukrytí představuje pouze jeden z prvků ochrany obyvatelstva. Nejprve si tedy řekněme, co to ochrana obyvatelstva vlastně je. Jedná se o komplexní systém reakce na události a hrozby, a to bez ohledu na to, zda jsou vojenské nebo nevojenské povahy. Jedná se tedy i činnosti, jež se řeší v době za míru, ale i v případě války.

V případě jakékoliv hrozby nebo vzniku mimořádné události velkého rozsahu je primární provést varování a informování obyvatel. Varování je realizováno prostřednictvím tzv. sirén. To jsou ty, které každou první středu v měsíci všichni slyšíme v rámci jejich zkoušky. Signál pro „všeobecnou výstrahu“ je však odlišný. Tento signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 vteřin a může zaznít třikrát po sobě ve zhruba tříminutových intervalech. Podstatné je, že bezprostředně po tomto signálu následuje mluvená informace upřesňující, o jaký druh nebezpečí jde a jak se mají lidé zachovat (elektronické sirény, televize, rozhlas nebo internet).

Správný postup po zaznění sirény je se co nejrychleji ukrýt v nejbližší budově, resp. provést nezbytná opatření podle druhu hrozby – např. zavření a zalepení oken a dveří, nebo ukrytí ve sklepních prostorách či naopak ve vyšších patrech, atd., a sledovat zprávy v televizi, rozhlasu nebo na internetu. Jedná se tak o formu takzvaného improvizovaného ukrytí a improvizované ochrany. Nejedná se tedy o speciálně vybudované úkryty, ale využití ochranných vlastností staveb. Tento způsob ochrany je mezinárodně uznáván za nejefektivnější a nejrychlejší. Typickými příklady jsou sklepy, metro nebo tunely.