Zneužívání systému nemocenského pojištění prokazují statistiky. Před znovuzavedením karenční doby byla v ČR nemocnost ve srovnání s ostatními vyspělými evropskými zeměmi nápadně vyšší. Hlavně u krátkodobých pracovních neschopností byla ale výrazně i nad průměrem středoevropských zemí s podobnou historií, jako je Maďarsko, Polsko nebo Slovensko, aniž by k tomu byl oprávněný důvod. Podle všech mezinárodních srovnávacích lékařských průzkumů je totiž zdravotní stav obyvatelstva v těchto zemích horší než v ČR.

Rovněž údaje okresních správ sociálního zabezpečení potvrzují souvislost míry pracovní neschopnosti například s prázdninami a různými volny, která jsou udělována třeba školákům. To vedlo k rekordním mírám pracovní neschopnosti, v některých letech, např. v letech 2001 až 2003, dosahovala až 6,8 %. Přirozená míra pracovní neschopnosti se přitom ve vyspělých zemích EU pohybuje mezi 4 až 4,5 %.

Indikativním údajem je také údaj o pracovní neschopnosti osob samostatně výdělečně činných. Živnostníci nemají povinnou účast na systému nemocenského pojištění, mohou se pojistit dobrovolně, řada z nich tak činí. Míra pracovní neschopnosti OSVČ, které se dobrovolně účastní nemocenského pojištění, se pohybuje pod 4 procenty.

Nabízená kompenzace zaměstnavatelům v podobě snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění o 0,2 procentního bodu podle Hospodářské komory nevyváží finanční a personální dopady na firmy. Zrušením karenční doby vzrostou mzdové náklady v důsledku zvýšení náhrad za pracovní neschopnost. Pokud by navíc museli podniky přijmout nové zaměstnance, protože někdo tu práci za nepřítomné zaměstnance ve výrobě udělat musí, odhadují někteří členové Hospodářské komory zvýšení mzdových nákladů o 3,3 až 3,6 procenta.