„Ponton nevypadal ani zdaleka tak velkolepě jako v knihách, ale jen co se loď pohnula, pochopil, že nemůže zůstat suchozemcem. Nic jiného neexistovalo, jen plynutí proudu a cválající oblaka. Třásl se, protože mu na Dunaji bylo alespoň o dva stupně chladněji než na břehu. Hladká vodní plocha se třpytila, vlasy mu čechral vítr. Měl jízdenku, nikoho nepotřeboval a nikoho nemusel poslouchat. Takový život by mu vyhovoval.“
(Smrt na Dunaji, str. 73)

Hlavní hrdina románu Smrt na Dunaji, který vyšel v roce 2010 slovensky pod názvem Dunaj v Amerike a česky jej letos v létě vydalo nakladatelství Kniha Zlín, je už od dětství fascinován řekou a námořnickým životem. Svůj sen si ale vyplní až v dospělosti, kdy však jeho realizace už rozhodně neznamená, že nemusí nikoho poslouchat. Jako mladý překladatel, jehož zklamala situace na knižním trhu, se nechá najmout coby plavební manažer podunajských cest pro americké seniory. Na palubu ovšem nečekaně přibyde také jeho dávná láska Mona i „smrt“ zmíněná v českém titulu. „Smrt na Dunaji je hodně autobiografická knížka. Kdybych nestrávil dva roky na veliké lodi na řece, nedovedl bych tuhle knihu napsat. V prózách jsem si kdysi hodně vymýšlel, přeháněl, dnes spíš věřím v příběhy, které jsem prožil, minimálně opravdu intenzivně ve své hlavě. Pracoval jsem pro cestovku, která mi pořád víc připomínala sektu. Po dvou letech jsem si říkal, že tam buď zešílím, nebo o tom napíšu román. Vybral jsem si to druhé,“ prozradil Michal Hvorecký k tématu své zatím poslední knihy přeložené do češtiny, kterou představí v Národní knihovně ČR.