Virus KE se po přisátí klíštěte šíří z okolí rány do ostatních orgánů prostřednictvím krevního řečiště. První příznaky mohou být často zaměněny s běžným nachlazením, nemocný má obvykle horečku, cítí bolest hlavy a může trpět potížemi dýchacího a trávicího traktu jako je kašel, bolest v krku, průjmy, bolesti břicha. Až poté, co se dostaví závažnější příznaky s nemocí spojené, jako jsou poruchy vědomí, řeči, ochrnutí některé části těla, bývá pacient hospitalizován a vyšetřován pro podezření závažnějšího onemocnění. Díky rychlé a včasné diagnostice onemocnění lze předejít dlouhodobým následkům a v krajním případě i smrti.

Lékaři se ve svých ordinacích setkávají s pacienty s onemocněním KE stále častěji, pojďme se tedy podívat na příběhy některých z nich:

Příběh pana Vladimíra (55 let) z Hradecka dokládá fakt, že s klíštětem se nemusíte setkat jenom v období tzv. sezóny, tj. od konce jara do začátku podzimu, ale i vzhledem k letošní mírné zimě byste měli být opatrní už teď: „Pracuju na stavbě a taky se starám o svůj barák, takže se pohybuju po venku celý rok, sníh pořád nepřicházel, tak jsem mohl pracovat na zahradě déle než normálně. Někdy na začátku prosince jsem chytil klíště, ale nepřikládal jsem tomu velkou pozornost, jenže pak to začalo. Bolela mě hlava, bylo mi tak nějak divně, navíc jsem měl teplotu a zvracel. Jenže jsem dostal taky rýmu a bolelo mě v krku, proto jsem si myslel, že mám běžnou virózu, kterou mělo v té době i několik mých známých.“ Obtíže nepřestávaly, a tak se pan Vladimír přece jenom vydal ke svému lékaři, který mu předepsal antibiotika na onemocnění horních cest dýchacích. Týden na to byl kvůli opakovanému zvracení a vysokým teplotám hospitalizován na interním oddělení, kde se mu po podávání infuzí přechodně ulevilo, pak ale udeřila nemoc znovu a začaly se projevovat příznaky typické pro zánět mozkových blan. Byla mu provedena lumbální punkce a pan Vladimír byl přemístěn na infekční kliniku, kde výsledky vyšetření ukazovaly na stopy onemocnění klíšťovou encefalitidou i lymskou boreliózou. „Kvůli otoku na mozku jsem nemohl pořádně hýbat levou rukou, chtěl jsem něco udělat, třeba se natáhnout pro župan, ale nešlo to, ruka mě neposlouchala, bál jsem se, že přijdu o práci.“ Postupně všechny příznaky odezněly a po dvou týdnech byl pan Vladimír propuštěn z nemocnice, přesto ale musel několik dalších měsíců docházet na rehabilitaci a cvičit jemnou motoriku levé paže.