Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava stále zhodnocuje výsledky telemetrického sledování jelenovité zvěře na Šumavě. „Rozsáhlý a mnohaletý projekt, který na Šumavě trval od roku 2005 do roku 2011, se zabýval studiem pohybu, aktivity a chování jelenovitých žijících na území Národního parku Šumava,“ vysvětluje Pavel Šustr, který je bývalým vedoucím telemetry týmu Správy NP a CHKO Šumava.

Jedním z výstupů telemetrického sledování tří druhů jelenovitých – jelena evropského, srnce obecného a losa evropského na Šumavě je i zbrusu nová kniha „Jelenovití na Šumavě“.

Výzkum jelenovitých na Šumavě přinesl celou řadu zajímavostí a nových vědeckých poznatků, které jsou významné i v evropském měřítku. Divoká příroda Národního parku Šumava je pro takový vědecký výzkum přímo předurčená.
„Prostor pro velká zvířata, zejména savce, v Evropě ubývá. Šumava společně se sousedním Bavorským lesem představuje jedno z posledních území ve střední Evropě, kde ještě zůstalo místo pro velká zvířata, která zde dokáží přežít, najít zde dostatek prostoru pro potravní nároky i jiné aktivity a kde jejich počty jsou dostatečné k dalšímu udržení populace," napsal Pavel Šustr v úvodu nové knihy.

Celoroční sledování, kdy měla zvířata na krku upevněné speciální obojky, umožnilo vědeckým pracovníkům Správy NP a CHKO Šumava načerpat detailní informace o životě jelenovitých během celého roku.