Anife ve své knize postupně představuje střípky z kuchařského umění a životního stylu Maroka, Tuniska, Bosny, Turecka a svého rodného Bulharska. Díky její radosti ze života, neutuchající lásce k vaření a svéráznému stylu se v knize „To jsem já, Anife“ čtenáři nabízejí jedinečné, nejen kulinářské zážitky. Poutavé příběhy, recepty a fotografie lákají k vaření, ochutnávání i cestování. „Chtěla jsem, aby kuchařka lidem dala víc než jen recept, ale taky odkud ten recept mám a při jaké příležitosti jsem ho získala a taky, co jsem viděla v dané zemi,“ vysvětluje Anife.

V knize se tak například dozvíte, jak se Anife seznámila se svým přítelem Vernesem, jak ji její bosenská tchýně zkoušela z vaření a žehlení nebo jaké bylo její dětství v Bulharsku. Vařit začala Anife na popud maminky už v útlém věku. „Máma, která pracovala v nemocnici a zachraňovala životy, neměla moc času, aby se přes týden starala o domácnost. Tak si mě a sestry vzala každý víkend pod své velení a učila nás domácím pracím a také vařit. Bylo mi asi tak sedm let, když mě naučila moje první jídlo Bob čorba (fazolová polévka),“ vzpomíná Anife.

V knize „To jsem já, Anife“ najdete také řadu zdánlivě nesmyslných slov a slovních spojení jako jsou například kokurky, frplout, thine, měsíčníky nebo dobrou huť. Nejedná se o dosud neznámé exotické ingredience nebo nedbalost redaktora, ale o záměr zachovat autenticitu Anifiny osobnosti. „Původně jsme si říkali, že knížku po Anife někdo přepíše do „správné“ češtiny, ale výsledek se nám nezamlouval. Z textu se vytrácela její živá spontánní osobnost a působil neosobně a bez šťávy, jako text bedekru. Po několika pokusech nějak to vyřešit jsme se nakonec rozhodli hodit pravidla pravopisu za hlavu a nechat Anifina slova taková, jak je opravdu říká,“ vysvětluje odpovědná redaktorka knihy Petra Diestlerová.

Ukázka receptu z knihy:

Bob čorba