Každoročně jich množství skončí pod koly aut při překonávání silnic. V Krkonoších pomáhají chránit žáby trvalé i dočasné zábrany.

Doba migrace[1] je proměnlivá a velmi záleží na průběhu počasí, není proto možné určit její přesné datum. Optimální pro žáby jsou teplé a vlhké noci. Noční putování má zcela prozaický důvod, jímž je přirozená ochrana před predátory.

V Krkonoších žije šest druhů obojživelníků - mlok skvrnitý, čolek horský, čolek obecný, čolek velký, skokan hnědý a ropucha obecná. Některé z nich, např. ropuchy a skokani, se po většinu roku pohybují na souši, často i daleko od vody. Vodu však potřebují k rozmnožování, neboť do ní kladou vajíčka, z nichž se líhnou pulci. Mnozí obojživelníci jsou po celý život vázáni na stejné místo rozmnožování (trdliště). Tahové cesty[2] zůstávají do značné míry po generace stejné. Pokud takový tah protne silnice, obojživelníci svůj cíl nemění a při překonávání vzniklé bariéry se stávají obětí automobilů. V minulosti takových kolizních míst, kde obojživelníci při jarním tahu hromadně hynuli, bylo i v Krkonoších a Podkrkonoší mnoho. Úsilím Správy KRNAP se drtivou většinu z nich podařilo odstranit. Na mnoha místech v tuto dobu instalujeme dočasné zábrany - přibližně 30 cm vysoké pruhy pevného plastu, které jsou natahovány v nejohroženějších lokalitách. Žáby je nepřeskočí. Naopak se díky nim daří usměrnit pohyb žab a navést je do připravených plastových kbelíků. Ty jsou ráno a večer stráží ochrany přírody Správy KRNAP a dobrovolníky přenášeny přes kritické úseky.