Dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.

Já si myslím, že pan Babiš tady ukázal, jaká je vaše vize společnosti. Nechápu, proč se soudí na Slovensku. Já myslím, že každým svým projevem, každým svým vystoupením, tím, co kde řekne a udělá, dokazuje (Poslanci ANO se smějí.), že jeho praktiky před rokem 1989 se mu tak zaryly pod kůži, že se jich nemůže zbavit ani dokonce po dvaceti letech. (Poslanci ANO protestují.)

Já se nestarám o jeho kšefty. Nestarám se o to, jak stavěl do haptáku expremiéra, který se dneska dal na cestu k Bohu. Nestarám se o to, jestli se kamarádil nebo nekamarádil s Rittigem. Je to jeho věc. A každý slušný člověk by se měl starat o to, o co se starat má.

Včera na rozpočtovém výboru - teď už konečně chápu, proč absolutně nezvládá Ministerstvo financí a já jsem dokonce velice vážně zvažoval po jeho včerejším trapném expozé na rozpočtovém výboru, že sem dám návrh na zařazení bodu "fungování Ministerstva financí". Minulý týden fiasko, co se týkalo rozpočtu institucí, které mají statut nezávislý, tak to muselo být kvůli panu Babišovi na dvakrát, resp. jeho resortu. To, co tam předváděl, byl festival trapnosti. A nebyla to moje slova, která tam řekl předseda Ústavního soudu.

Já vám něco řeknu, vážení. Zaznělo to tadyhle z této lavice (ukazuje levou rukou na levou část vládní lavice). Je to poprvé v mé kariéře, kdy jsem neprojednal rozpočet své instituce s Ministrem financí. Je to poprvé, kdy sem nepředkládám s Ministerstvem financí konsenzuální rozpočet. A je to poprvé, kdy jsem na Ministerstvu financí potkal nesvéprávné lidi.

Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Když se podíváte, tak už včera běželo na lidovkách, jak prostě si Ústavní soud chtěl nehorázně opatřit dvě drahá auta.